kino / Drama Text Ondra Nečas | FOTo Artcam, profimedia.cz Manifesto režie Julian Rosefeldt Scénář Julian Rosefeldt Herecké obsazení Cate Blanchett, Andrew Upton, Rodrigo Rojas… Délka 130 min. manifesto Manifest je charakterizován jako programové prohlášení nebo projev, který shrnuje zásady určité zájmové skupiny. Kromě politiky tento formát zasáhl také svět umění. A německého filmaře Juliana Rosefeldta umělecké manifesty zjevně fascinují hodně, nedávno jim totiž věnoval velkou, světově úspěšnou uměleckou videoinstalaci, která mimochodem 7. ledna končí svůj pobyt v pražském Veletržním paláci. Hlavní roli v ní sehrává hollywoodská hvězda Cate Blanchett – a mnichovský rodák Rosefeldt teď koncept převedl do podoby celovečerního snímku Manifesto. v kinech od 15 února A ustralanka Cate Blanchett je báječnou představitelkou rolí skutečných i imaginárních emancipovaných žen. Za svou filmovou kariéru už stihla být královnou Alžbětou, Galadriel z Pána prstenů či třeba slavnou herečkou Kate Hepburn ve Scorseseho dramatu Letec. A dvakrát také objektem lásky samotného Brada Pitta – ve snímcích Babel a Podivuhodný případ Benjamina Buttona. Na jednu její roli se ale trochu zapomíná: v roce 2007 participovala na experimentálním životopisném snímku Beze mě: Šest tváří Boba Dylana, kde hrála, ano, samotného legendárního folkového zpěváka. Tato chameleoní schopnost vcítit se takřka do jakékoliv, dokonce i mužské postavy se jí velmi hodí také v Rosefeldtově Manifestu. Zde totiž Blanchett představuje rovnou 13, slovy třináct, postav. Jak již bylo řečeno, Manifesto bylo původně uměleckou videoinstalací, která dodnes úspěšně obráží výstavní prostory po celém světě, a to včetně pražské Národní galerie. Skládá se ze 13 obrazovek, na nichž Cate Blanchett simultánně čte 13 různých významných manifestů. Ale ne jen tak, každé čtení probíhá ve specifickém prostředí a herečka představuje pokaždé jinou postavu. Dadaistický manifest oznamující smrt umění se tedy transformuje ve smuteční řeč na pohřbu, „Jsem pro umění…“ pop-artového mága Claese Oldenburga je zase rodinnou modlitbou před jídlem. Blanchett přednáší také v roli sci-fi vědkyně, ruské choreografky, potetované punkerky, ale třeba i mužského bezdomovce. Filmová verze ve svých 130 minutách v podstatě jen skládá za sebe jednotlivé obrazy instalace – kromě jediné, která je rozdělena mezi úvod a závěr snímku. To ale rozhodně není výtka, výkon Cate Blanchett v jednotlivých scénách je totiž strhující nejen v simultánním výstavním provedení, ale funguje i lineárně na velkém plátně. Jejím performancím nad očekávání nechybí ani humor a jedním z vrcholů je bizarní scénka, kdy herečka jako moderátorka zpráv pokládá otázky týkající se konceptuálního umění sobě samé, a to coby reportérce v živém vstupu. Snímek Manifesto je podle svého autora jistou příležitostí pro zamyšlení se v době, kdy komunikaci vládnou zrychlené sociální sítě a čtenáři titulků online médií málokdy jdou do hloubky problému. „Manifesty ukazují, že můžete být slyšet, pokud máte co říct. Jsou přesným opakem toho, co slyšíme od všech nových populistů naší doby – ať už v Německu, Turecku, Brazílii, Rusku, Velké Británii, nebo Spojených státech. Všechna slova těchto manifestů jsou krásná a mají svůj význam, často utopický, někdy ovšem až prorocký. V každém případě stojí za to si je přečíst či vyslechnout,“ říká k tomu Julian Rosefeldt. Pro přehrání videa se připojte k internetu