kino / drama Text Vojtěch rynda | FOTO film europe Vojtěch Rynda český filmový publicista Záhada Silver lake Filmová recenze Vojty Ryndy Ve věčně prosluněném Los Angeles přece nikdy neprší – ale někdy z nebe spadne vrčící veverka. Jedna party u bazénu střídá druhou – ale ve stínu se možná schovává krvelačná Soví žena nebo pomstychtivý Psí zabiják. Sam, který chce jen najít jistou zmizelou dívku, zažívá v Záhadě Silver Lake jednu velkou popkulturní fantasmagorii. Protože továrna na sny může velmi rychle začít chrlit i noční můry. A merický scenárista a režisér David Robert Mitchell vykročil pravou nohou. V hororu Neutečeš (2014) zaujal tím, jak originálně pracoval s žánrovými pravidly a jak působivou atmosféru dokázal v žánru zamořeném lacinými „lekačkami“ vykreslit. S druhým filmem Záhada Silver Lake se dostal přímo do hlavní soutěže prestižního festivalu v Cannes, kde vyvolal kontroverzní reakce. Je to podobná cesta, jakou dvanáct let před ním urazil jeho kolega Richard Kelly: po novátorském a dnes už kultovním snímku Donnie Darko dorazil do Cannes s dvojkou Apokalypsa, dvouapůlhodinovým kolosem sestaveným z několika žánrů, který se hroutil pod vlastní tíhou. Záhada Silver Lake i Apokalypsa mají kromě stopáže a okolností vzniku společné i to, že hlavní pozornost upírají na Los Angeles v jakési alternativní realitě. Je tahle řada styčných bodů náhoda, spiknutí, nebo výsledek nějakého promyšleného plánu? Viděno optikou Záhady Silver Lake nejspíš všechno dohromady. Mitchellův film až posedle spřádá sítě souvislostí a konspirací, které míchají dohromady skutečnost i fikci, prostupují celou popkulturu a sahají až do nejvyšších kruhů společnosti. A to se Sam nejdřív jen zakoukal do holky odvedle. Flákač v Kristových letech trávil čas bloumáním po bytě v poklidném rezidenčním komplexu, šmírováním sousedek, listováním sbírkou Playboyů, kouřením trávy a příležitostným sexem s „kamarádkou s výhodami“. Ale pak se do bytu naproti přes bazén nastěhovala uhrančivá blondýna Sarah. Sam se s ní úspěšně seznámil a dohodl si slibné setkání na druhý den – načež dívka přes noc zmizela a nechala po sobě jen polaroidový portrét a čmáranici na stěně. Samovi hrozí, že bude za pět dnů vystěhován kvůli neplacení nájmu, ale to ho netrápí. Zdá se, že by se tím nezabýval, ani kdyby nepotkal Sarah. A teď má aspoň kam upřít pozornost. Lehkomyslný mladík se vydává jen tak v tričku nazdařbůh do bezbřehé kulturní scény Los Angeles a ze všech stran se k němu začnou scházet stopy a indicie. Příběh pátrání po Sarah je pro Mitchella pouhým věšákem na narážky, citace a odkazy na cokoliv, co aspoň vzdáleně souvisí s popkulturou. Věci znalý divák si bude s potěšením odškrtávat jedno pomrknutí za druhým, méně informované publikum se v síti referencí brzy ztratí a zůstanou mu jen nejevidentnější orientační body, jako je hrob Alfreda Hitchcocka nebo kytara Kurta Cobaina. Nemusí to ale být špatný pocit: Záhada Silver Lake je natolik bizarní, pestrá a proměnlivá, že si ji lze užívat i jen jako bezstarostnou jízdu vesmírem filmu, hudby a celebrit. Sam putuje od jedné postavy k druhé jako v pohádce o kohoutkovi a slepičce a ani se vlastně nediví, co to potkává za obskurní figurky: v Los Angeles je možné narazit na kohokoliv. Co je zač ten posedlý autor komiksů, který ve svém díle zpracovává skutečnou záhadu Silver Lake, jedné z mnoha čtvrtí kalifornské megalopole? Skutečně se Psí zabiják mstí za dávnou křivdu? Kde se vzal ušmudlaný Král bezdomovců a proč nikdo neví o těch chodbách pod Hollywoodem? A hlavně – proč se nikdo ničemu nediví? Los Angeles je vykresleno jako jedna velká party krásných, mladých a bezstarostných lidí, kteří se záhadně vyskytují všude, kam Sam zavítá. K večírkům vyhrává blazeovaná skupina Ježíš Drákulovy nevěsty, jinde se z reproduktorů valí hity z 90. let a scénická muzika od umělce s pseudonymem Disasterpiece dělá všechno pro to, aby připomínala filmovou hudbu od němých snímků po polovinu minulého století. Retro proniká i do vizuální stránky, která evokuje žánr film noir – záhadné příběhy ze 40. let plné drsných detektivů, osudových žen a všeho schopných padouchů. Film noir je žánr nestárnoucí: jeho výrazné výtvarné ladění i povědomé postavy během dekád prosakovaly i do snímků, jež noiru jinak zůstávaly poměrně vzdálené. S poctou Los Angeles coby městu pevně spjatému s kinematografií ho v roce 2001 spojil David Lynch ve slavném snímku Mulholland Drive, pojmenovaném podle silnice obklopené vilami celebrit. Právě Mulholland Drive Záhada Silver Lake velmi často připomíná: absurdním a mnohdy černým humorem, množstvím vedlejších postav, které mají ve výsledku jen minimální roli, i lehce nadpřirozenou atmosférou, v níž se hranice skutečnosti rozostřují. Atmosféra, lehce nevěřící výraz Andrewa Garfielda (Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny, Amazing Spider-Man) coby Sama a nadčasová krása Elvisovy vnučky Riley Keough (Jack staví dům, American Honey) v roli Sarah film v jeho neúměrné délce i roztříštěnosti sjednocují. Záhada Silver Lake mohla trvat pět hodin i hodinu. Podívaná je to zábavná i frustrující, ale nikdy se nestane nudnou. A v nejlepších chvílích, jako třeba při Samově návštěvě u nerudného důchodce, jenž prý složil skoro všechny největší popové hity historie, se jí podaří zatnout do zábavního průmyslu jedovatou čepel a ještě s ní pořádně otočit v ráně. Konec zůstává otevřený, ale jedno Mitchellův snímek říká jasně: vedle sexu, drog a rokenrolu hrají v dnešní popkultuře neméně důležité role i konspirace, náhoda a přesycenost. Záhada Silver Lake režie David Robert Mitchell scénář David Robert Mitchell Herecké obsazení Andrew Garfield, Riley Keough, Riki Lindhome, Jimmi Simpson, Summer Bishil, Topher Grace, Zosia Mamet… Délka 139 min. V kinech: od 6. prosince / Hodnocení: pozitivní Pro přehrání videa se připojte k internetu