kino recenze / film Text tereza spáčilová | FOTO falcon rodina k pronájmu Filmová recenze terezy spáčilové Život jako hra na oliheň. P otřebujete před kolegy nevypadat osaměle? Přesvědčit manželku svého milence, že se s ním má rozvést? Zinscenovat sňatek, i když nemáte s kým? Japonská komedie Rodina k pronájmu ukazuje, jak funguje byznys s lidskými potřebami a city. Námět, který jinou formou zpracoval už Werner Herzog v paradokumentu Family Romance, LL (2019), musí na filmaře působit jako magnet: každý najatý herec, každá životní situace, s níž si musí poradit, totiž nutně generuje celou řadu otázek, emocí a gagů. V nešikovných rukou ale také může snadno skončit jako přeslazený kýč či trapná crazy komedie. Japonská režisérka Hikari má naštěstí cit pro nuance a každé situaci dokáže dát více vrstev: čím dále se ve filmu nacházíme, tím lépe a hlouběji v nich můžeme číst. Do hlavní role herce, jehož největším kariérním úspěchem zůstává part zubní pasty v reklamě, obsadila Hikari oscarového laureáta Brendana Frasera (Velryba), prototyp „smutného člověka“ v té nejryzejší podobě. Jeho Phillip Vanderploeg žije sedmým rokem v Tokiu, městě, kde se cítí osamělý snad úplně každý, ale středněvěký bezdětný přistěhovalec ještě o trochu víc. V Japonsku ho zdržela naděje, že na své reklamní slávě vybuduje hvězdnou kariéru, ale práce je stále zoufale málo a stejně tak lidského kontaktu. Dílem z materiální nouze, dílem pod tíhou osamění kývne Phillip jednoho dne na roli, která není filmová, ale „ze života“: firma, u níž si můžete najmout herce pro různé civilní situace, chce, aby zahrál truchlícího na pohřbu. Zpočátku jej brzdí etické zábrany, ale honoráře za pár minut „divadýlka“ jsou až příliš lákavé. Postupně sám sebe přesvědčí, že vlastně jen pomáhá druhým, ba co víc, mění lidské osudy k lepšímu. Jak zrádná je to iluze, zjistí, až když si jeho služby zaplatí matka samoživitelka. Aby svou jedenáctiletou dceru dostala na prestižní školu, potřebuje dočasně předstírat úplnou rodinu. Vztah mezi Miou a Philllipem samozřejmě přeroste v přátelství – jež ovšem může trvat jen tak dlouho, jak dlouho platí smluvní kontrakt. Ve správném hollywoodském dojáku by se matka do falešného partnera zamilovala, dcera získala nového otce a vše skončilo svatbou, japonská realita má však k hollywoodské asi tak stejně blízko jako sushi k burgeru. A právě pro Evropana těžko uchopitelná mentalita japonské společnosti, jež na „hře“ a „rolích“ staví veškerou svou existenci, povyšuje komedii, která mohla být jen bizarní a vtipná, na výsostně (za)jímavý filmový zážitek. Je to vlastně taková hořkosladká verze Hry na oliheň – jen mrtvých je v ní o poznání míň. Rodina k pronájmu ROK 2025 režie Hikari Hrají Brendan Fraser, Takehiro Hira, Mari Jamamoto, Akira Emoto… Délka 110 min. V kinech: od 8. ledna Hodnocení: Tereza Spáčilová česká filmová publicistka Pro přehrání videa se připojte k internetu