Recenze kino Assasin's creed rádobychytrá blbost recenze ještě většího kritika Kamila Fily Text Kamil Fila | FOTo Falcon Ještě nikdy se nestalo, aby se filmové adaptace počítačové hry ujal režisér, jenž má zázemí v divadle, nezávislé nízkorozpočtové kinematografii a ekranizaci Shakespeara. Dvaačtyřicetiletý australský režisér Justin Kurzel, který naposledy zaujal naturalisticky násilným a přitom poeticky horečnatým Macbethem, vzbudil velká očekávání, když vešlo ve známost, že bude točit celovečerní verzi gamesy Assassin's Creed. Mohlo to znamenat, že konečně někdo vezme herní žánr vážným způsobem a přetvoří ho v něco „umělecky hodnotného“, či alespoň důstojného, co snese srovnání s jinými špičkovými popkulturními díly, jako jsou Hvězdné války, Mad Max nebo některé komiksy od Christophera Nolana. N a Assassin's Creedu dělal nejen stejný režisér jako na loňském Macbethovi, ale i stejný scenárista (Michael Leslie), kameraman (Adam Arkapaw) a stejná hlavní herecká dvojice – Michael Fassbender a Marion Cotillard – a celé dílo působí podobně ušpiněným, zakouřeným dojmem, dokonce se tu jistým způsobem opakuje princip nerozlišitelnosti reality a přeludů v hrdinově mysli. Callum Lynch je odsouzen k smrti, ale po „popravě“ se probudí v tajném zařízení Abstergo, v němž se stane subjektem zvláštních pokusů. Pomocí stroje nazvaného Animus se v jakési kombinaci virtuální reality a geneticky oživených vzpomínek na dávnou minulost svých pokrevních předků přenáší až do 15. století do Španělska, kde probíhá boj o moc mezi templáři a assasíny. Zde by měl objevit v zákoutích paměti prapředka Agilarda de Nerha, kde se dnes schovává tajuplné Jablko Ráje, jež je ve skutečnosti vlastně pokročilou mimozemskou technologií, pomocí níž je možné ovládat lidskou mysl. Docela divočina, není-liž pravda? Tímto film víceméně kopíruje zápletku prvního dílu hry, s tím, že hrdina se jmenuje jinak a liší se další detaily děje, aby měli tvůrci v rámci stejného světa volné pole kreativity. Každopádně na Calluma Lynche začnou různě útočit přízraky minulosti a především si nemůže být jistý, jaké jsou záměry jeho věznitelů, kteří tvrdí, že vězniteli nejsou a pouze jim jde o to na vědecké bázi zbavit lidstvo násilných sklonů. Což ve filmu plném akce, násilí, bolesti a zneužívání vyznívá poněkud paradoxně. Pokud by podobný scénář byl originálním hollywoodským dílem, asi bychom měli tendenci se vysmívat jeho překomplikovanosti. Jenomže moderní počítačové hry už bývají takové – je to tedy takový „béčkový“ Hollywood na kvadrát. Hráči přitom věrohodnost, konzistenci nebo eleganci zápletky nemusí příliš řešit. Nejdůležitější pro ně je hrát danou postavu, objevovat virtuální svět a především jeho fyzikální pravidla. V tomto putování, či jednotlivém pohybovém učení a experimentování se rozpouští většina pochyb o tom, zda daný svět musí být představován pomocí bláznivých zápletek. Hráči se málokdy zabývají tím, jestli se hrou souhlasí „ideologicky“, podstatný je gameplay zážitek, míra vtažení do akce. Assassin's Creed je klasicky paranoidní konspirační story o tom, že svět ovládají tajná společenství – a oproti většině konspiračních teorií se liší jenom v tom, že ono společenství není jedno, ale hned dvě a vydají jedno za osmnáct a druhé bez dvou za dvacet. Justin Kurtzel to pokládá za výhodu a výjimečnost příběhu – ani jedna ze stran není jednoduše dobrá, nebo špatná, obě jdou do extrémů: assasíni v anarchii a templáři v kontrole. Stejně tak Michael Fassbender, jenž film dokonce osobně produkoval, vidí Assassin's Creed coby určitou opozici vůči „naivním“ Hvězdným válkám, kde proti sobě stojí jen temná a světlá strana síly. Fassbendera, který neustále hraje morálně dvojznačné postavy (v X-Menech, Studu, Nebezpečné metodě atd.) fascinuje pokrytectví obou tajných organizací, kvůli čemuž publikum bude tápat, ke komu přiklonit své sympatie. Kurtzel navíc přišel s estetickým konceptem, že chtěl film oprostit od komiksového feelingu a dodat akci co nejlidštější, fyzicky omezený rozměr. Proto je 80 % věcí natočeno v reálu a digitální triky slouží převážně k dokreslení prostředí, ale nikoli zobrazení samotné akce. K tomu jsou navíc scény ze Španělska pro jisté divácké nepohodlí a dojem autentičnosti natočeny ve španělštině. Zní to všechno skvěle na papíře, nebo vyřčené jen tak do vzduchu. Bohužel na plátně je to chaos, maglajz a úmorná „rozplizlina“. Z původního prvního sestřihu navíc zmizelo přes půl hodiny materiálu, což činí příběh a motivace postav ještě nepřehlednějšími. Dokonce ani akce není příliš přitažlivá, nebo dokonce odpovídající původní hře. Namísto převahy velkých celků a delšího kontinuálního zachycování pohybu sledujeme spoustu rychlých střihů, zrychlené pohyby s vynechávanými framy, roztřesenou kameru, dokonce i subjektivně komponovanými záběry, přestože hra je postavena na sledování prostoru zpoza zad hrdiny. Zatímco Macbeth stál 15 milionů dolarů a byla to vizuální hostina působící jako mnohonásobně dražší film, v Assassin's Creedu se utopilo 130 milionů, ale nakonec se divákům spíš znemožňuje užít si ten spektákl. Jeden by snad řekl, že to je revoluční nápad a zakladatelský počin nového stylu. Ale ten jeden bude stát proti stu dalších. Assassin's Creed není tak nudně provařená záležitost jako třeba Tomb Raider, Doom, Hitman, Max Payne nebo Prince of Persia, není to ani přibližně trefný pokus vystihnout ducha původní hry jako třeba Mortal Kombat, první Resident Evil nebo jednoznačně nejlepší Silent Hill, není to ani fanouškovsky otrocký počin jako Warcraft. Jedná se o slepou větev vývoje, která se pokoušela o něco nového, dospělejšího a nezvyklejšího, jenže to dopadlo, no, prapodivně a rádoby chytře. Jistě lze také jakoukoli recenzi, která odmítá nezavedené inovace, odsoudit jako nechápavou a rádoby chytrou. Ale během následujících pěti let se ukáže, zda bude mít někdo odvahu Assassin's Creed nějak napodobovat a zda tento film založí nějaký nový trend. Sázím na to, že ne. Assassin's Creed REŽIE Justin Kurzel SCÉNÁŘ Michael Lesslie, Bill Collage, Adam Cooper Hrají Michael Fassbender, Marion Cotillard, Jeremy Irons, Brendan Gleeson, Michael Kenneth Williams, Brian Gleeson, Ariane Labed, Callum Turner, Matias Varela Délka 115 min. V kinech: od 29. prosince | Hodnocení: negativní Youtube Kamil Fila český filmový recenzent a kritik Pro přehrání videa se připojte k internetu www.jestevetsikritik.cz