kino / Životopisný Borg/McEnroe režie Janus Metz scénář Ronnie Sandahl Herecké obsazení Sverrir Gudnason, Shia LaBeouf, Stellan Skarsgård, Tuva Novotny, David Bamber, Robert Emms, Björn Granath… Délka 107 min. V kinech: od 28. prosince / Hodnocení: Pozitivní Borg/ /McEnroe recenze ještě většího kritika Kamila Fily Text kamil fila | FOTO A-Company CZ Před čtyřmi lety vznikl snímek Rivalové o souboji dvou závodníků formule 1 – precizním Nikim Laudovi a rozevlátém Jamesi Huntovi. Zcela překvapivě se nejednalo o velký komerční úspěch – v případě amerických kin můžeme mluvit dokonce o propadáku. Jenomže postupně, díky DVD a televizi, se z Rivalů stal jeden z nejlépe hodnocených současných filmů. Titul Borg/McEnroe působí na první pohled jako jistá kopie – dva soupeři, jeden pedantsky chladný, druhý naplněný výbušnou živočišností. Souboj se ovšem neodehrává na závodní dráze, kde sviští pneumatiky, ale na tenisovém kurtu. J e možné, že původně padlo rozhodnutí pokusit se zfilmovat příběh wimbledonského zápolení mezi dvěma geniálními tenisty 80. let, Björnem Borgem a Johnem McEnroem, právě na základě toho, jaká byla pozdější divácká obliba Rivalů. Přesto si jsou tyto filmy podobné jen málo. Původem švédskému režisérovi Janusi Metzovi se ale nechtělo vyplnit 107 minut převážně tenisem. Mnohem více ho fascinovali Borg a McEnroe jako osobnosti. Mluvit o nich jako o gladiátorech je asi příliš nadnesené, ovšem jako o svého druhu rockových hvězdách už ani ne. Přelom 70. a 80. let byla doba, kdy se sport definitivně proměnil v mašinerii na peníze. A sportovci už nemohli jen podávat výkony a oslňovat fair play přístupem. Na to, aby se sponzorům vyplácelo je platit a zpětně z jejich slávy těžit, bylo nutné vymyslet okolo nich nějaké příběhy, dát jim image a nálepky. A tak Borg byl Ice Borg (což zní v angličtině skoro jako „ledovec“) a McEnroe zase Superbrat (superspratek). Vycházelo to z jejich odlišných povah a stylu hry: Borg byl chladný stroj bez emocí, extrémně tajemný, uzavřený do sebe a hrající tvrdými ranami na dálku, McEnroe naopak výbušný, nepředvídatelný, ustavičně házející raketou nebo hádající se s rozhodčími – a génius ve hře nakrátko u sítě. McEnroe se do dějin zapsal natolik, že podle něj herec Tom Hulce pojal svou roli Amadea ve stejnojmenném Formanově filmu – coby rebela zmítaného emocemi, ale natolik krásně bláznivého, že ho musíte obdivovat. To, že se mentálně vyčerpaný Borg a maximálně nažhavený McEnroe potkali ve finále Wimbledonu roku 1980, znamenalo pro média ohromné sousto. Snímek zachycuje, jak se oba probojovávají kvalifikačním pavoukem až k sobě, přičemž mezitím sledujeme v retrospektivách, jak se ze dvou malých kluků stávají šampioni. Pokud nevíte, jak tehdy v osmdesátém jejich střet na kurtu dopadl, budete napjatí do posledního míčku – ostatně byla to jedna z nejneuvěřitelnějších tenisových bitev všech dob, kdy se skóre neustále otáčelo a nikdo neměl jasně navrch. Švédský hezoun Sverrir Gudnason coby Borg je domácí hvězdou nejpozději od roku 2009, kdy hrál v komedii Originál a krimiseriálu Wallander. Svého tenisového poloboha ztvárňuje zároveň jako poloautistu či plnohodnotného sociopata, který tráví nekonečné chvíle výběrem rakety a většinou ani nevnímá okolí. Naopak americký komik Shia LaBeouf, jenž svůj střečkovitý projev uplatnil už v Transformers, čtvrtém Indiana Jonesovi, ale i v artových filmech jako Nymfomanka nebo American Honey, propůjčuje McEnroeovi jak zuřivost, tak zvláštní smutek ze zneuznanosti. Nejčastější a ne úplně správná výtka vůči této švédské koprodukci zní, že tu chybí opravdové drama. Že sice ti dva jsou hodně odlišní, ale že není komu fandit. Při bližším pohledu a větší míře empatie je tomu ale právě naopak: cestu si lze najít ke každému z hrdinů, každého z nich pochopit a každému střídavě fandit. Borg stojí před obhajobou titulu a možností překonat rekord v počtu vítězství, McEnroe je naopak outsider, jejž publikum nesnáší. Kdyby lidé více znali Borga v soukromí, možná by mu fandili méně, u McEnroea je tomu naopak. Při hře samotné se však sympatie spíš obracejí: Borg může jen hrozivě ztratit – svou auru i image. Druhý vtip je v tom, že postupně zjišťujeme, že tyto zdánlivé charakterové protipóly toho mají více společného než rozdílného. Borg se s výbuchy hněvu potýkal v dětství, než se mu podařilo tento hněv v sobě pohřbít – ovšem za cenu ztráty lidskosti. McEnroe dál zůstává dítětem, ale právě také proto, že stejně jako Borg necítí podporu od otce. Oba jsou mnohem víc než tenisté a poté, co opadne jejich rivalita na kurtu, se dovedou stát celoživotními přáteli. McEnroe dovede v Borgovi zažehnout lidskou emoci – strach –, Borgova přítomnost a „posvátnost“ celé chvíle přiměje McEnroea se na kurtu krotit. Ti dva spolu splývají jako jin a jang, stávají se komplementy toho, co každému z nich v nějakém období chybí nebo co v sobě potlačili. Tento film není sportovní drama jako třeba Rocky, co divákům přináší inspiraci stát se lepším. Je to svižná psychologická studie o tom, jak se lidé kvůli sportu při cestě na vrchol stávají horšími. A někdy, jako zázrakem, se v nich cosi zlomí a objeví ztracený kus duše. Výsledek jejich souboje není zničení druhého, nýbrž změny sebe samého, a to u obou z nich. Ono lomítko v názvu tedy neznačí pouhé „versus“, ale spíše „alias“ či jakési překlápění jedné osobnosti do druhé, zrcadlení nedostatků, přeblikávání světla a stínu. Filmu neškodí ani to, že herci jsou zhruba o deset let starší než jejich předobrazy. Pravé narostlé vlasy a filmová střihová iluze zařídí, že vypadají jako opravdoví akční podvyživení tenisté. Na to, že mě tenis nudí k smrti, to nemohlo dopadnout lépe. Kamil Fila český filmový recenzent a kritik www.jestevetsikritik.cz Pro přehrání videa se připojte k internetu