kino / rodinný Text Vojtěch rynda | FOTO FALCON Vojtěch Rynda český filmový publicista Mary poppins se vrací Filmová recenze Vojty Ryndy S odstupem neuvěřitelných čtyřiapadesáti let se slavný muzikál Mary Poppins dočkává pokračování. Roky tu ale vůbec nehrají roli: slavná chůva jako by nezestárla ani o den a nijak se nezměnil ani pohádkový svět disneyovské fantazie. Mary Poppins se vrací do Londýna, aby se zase postarala o děti Banksovy – o ty z původního filmu i o další generaci. N ebuď pryč moc dlouho, loučil se s Mary Poppins v původním filmu všeuměl Bert. Extravagantní chůva si nicméně dala načas. Zatímco v reálném světě uběhlo více než půl století, v příběhu stihlo utéct „jen“ dvacet let. Michael a Jane Banksovi, o které se Mary starala kdysi, dospěli a dávná dobrodružství jim nyní připadají jen jako sen. A na snění nemají čas: Londýnem roku 1930 otřásá velká hospodářská krize, na rodinný dům, kde vyrůstali, je uvalena hypotéka a Michael a jeho tři děti stále truchlí po jejich mamince, která před časem zemřela. To zní jako poněkud depresivní začátek disneyovského dobrodružství, ale už s úvodním muzikálovým číslem je jasné, že věci nebudou tak černé. Bertův učedník, lampář Jack, pozhasíná plynová světla po celém ranním Londýně a do staré známé Třešňové ulice vtančí s úsměvem na rtech. I když se Michaelovy děti John, Annabel a Georgie tváří, že musejí z nouze kupovat včerejší pečivo, hospodářská krize slouží jen jako záminka pro příběh: roztržitý Michael je se splátkami na rozlehlý dům, který má do nuzných poměrů na hony daleko, tři měsíce pozadu a pokud celou půjčku nesplatí do pěti dnů, propadne nemovitost bance. A to samozřejmě nesmí Mary Poppins dopustit. Její návrat na „místo činu“ je vskutku působivý a pochybnosti, zda se herečce Emily Blunt podaří navázat na její předchůdkyni Julii Andrews se ctí, zmizí během několika minut. Jen tolik času totiž chůvě trvá, než v domě zjedná pořádek (je tam zmatek, neboť prasklo vodovodní potrubí), zažene děti do vany a rozpoutá první ze svých písňových ohňostrojů fantazie. Původní Mary Poppins ohromovala technicky brilantním spojením hrané akce s animací, ale to byla jen jedna část kouzla snímku: další ingredience spočívaly v charismatu zmíněné Julie Andrews, která hned za tuto svou první filmovou roli získala Oscara, v nonsensově fantaskním světě knižní předlohy spisovatelky P. L. Travers a samozřejmě i v chytlavých písních a tanečních choreografiích. Emily Blunt byla pro roli navenek upjaté, ale ve skutečnosti laskavé chůvy odvážnou volbou: zavedla se v rolích úzkostných matek (thriller Tiché místo, sci-fi Looper) nebo akčních hrdinek (Sicario: Nájemný vrah, Na hraně zítřka), tedy postav, z nichž domácí idyla rozhodně nesálá. Ukázala se však být skvělou volbou – a ani ostatní ingredience magii dvojky nenarušují. K původní Mary Poppins se nejpřiznaněji hlásí muzikálový výstup, v němž se chůva s dětmi přenesou do světa malované porcelánové mísy a na musichallovou show. Setkají se tam se zvířecími figurami kreslenými tradičními animovanými postupy jako v prvním snímku. Přiznané retro je milým vtípkem, jenž zapadá do časového „guláše“: film z roku 2018 odehrávající se ve 30. letech navazuje na snímek z roku 1964, který se odehrává na začátku 20. století a vznikl podle knih vydaných v letech 1934–1952. Film si nicméně drží nadčasovou atmosféru, v níž se současné digitální technologie bezešvě doplňují s konkrétní estetikou meziválečného Londýna i s typicky britskou „švihlou“ fantazií, sahající až někam k Alence Lewise Carrolla. Plány na pokračování Mary Poppins začaly vznikat hned po fenomenálním úspěchu prvního filmu, jenž ze třinácti nominací na Oscara proměnil pět. Narazily ale na odpor autorky knižních předloh, která byla se snímkem velmi nespokojená. Další pokus proběhl v 80. letech: v druhém dílu se měli Michael a Jane s Mary Poppins, opět v podání Julie Andrews, setkat už jako dospělí. I tentokrát projekt „zařízla“ P. L. Travers. Pokračování se tedy podařilo realizovat až po její smrti (zemřela v roce 1996) se souhlasem jejích dědiců a se zachováním nápadu, že děti mezitím vyrostou. Největší riziko nového snímku spočívalo v tom, že se k jedničce vztáhne s přílišnou pietou a nezachová rošťáckého ducha originálu. Od scenáristy Davida Mageeho se po poněkud sterilních adaptacích Pí a jeho život a Hledání Země Nezemě žádná velká kouzla čekat nedala, odvázaným dějem proto příjemně překvapil. Hlavní podíl na dynamice filmu však má bezesporu Rob Marshall, zkušený režisér muzikálů Chicago a Nine. Podobně jako v nejlepších momentech Chicaga tu Marshall dokáže vyšponovat hudebně-taneční číslo až na zdánlivé maximum – a pak udělat právě ten krok navíc, na nějž si méně talentovaný filmař netroufne, a utrhnout scéně střechu. Podaří se mu to například v brilantním výstupu ve správkařském krámku potrhlé Maryiny sestřenice Topsy, kterou hraje jako obvykle skvělá Meryl Streep. Ale vůbec největší triumf Marshall předvede ve zmíněné scéně na malované míse, v níž se musichallová show promění v divokou honičku za uneseným Georgiem až na samotný okraj propastné praskliny v porcelánu. V českém prostředí působivost muzikálových výstupů ještě umocňují skvělý překlad písňových textů od Pavla Cmírala a přednes tuzemských zpěváků v čele s Monikou Absolonovou. V závěru se pochopitelně podaří všemu zlému zabránit, mimo jiné i díky čachrům s časem a hodinovými ručičkami Big Benu a překvapivým úrokům ze dvoupence, kterou si Michael kdysi uložil do banky. Možná jedinou kaňkou na kráse filmu Mary Poppins se vrací tak je nedávná zpráva, že čínské dělnice, jež pro Disneyho v otrockých podmínkách vyrábějí hračky, za jednu panenku Ariel, která se ve skutečném Londýně prodává za 35 liber, nedostanou ani ty dvě pence. Mary Poppins by to takhle nenechala. Mary Poppins se vrací režie Rob Marshall scénář David Magee, P. L. Travers (kniha) Herecké obsazení Emily Blunt, Lin-Manuel Miranda, Ben Whishaw, Emily Mortimer, Meryl Streep, Colin Firth, Julie Walters… Délka 130 min. V kinech: od 20. prosince / Hodnocení: pozitivní Pro přehrání videa se připojte k internetu