kino / životopisný Text Vojtěch rynda | FOTO Aerofilms Vojtěch Rynda český filmový publicista Beatiful Boy Filmová recenze Vojty Ryndy Skutečný příběh novináře Davida Sheffa a jeho drogově závislého syna Nica se nejprve přetavil ve dvojitý knižní bestseller a nyní ve filmové drama, které se chystá bodovat na výročních cenách. Snímek Beautiful Boy se Stevem Carellem a Timothéem Chalametem v hlavních rolích k těžké problematice závislosti přistupuje citlivě, bez citového vydírání. S tát se to může každému. Teenager se nechá vrstevníky přemluvit k tomu, aby si s nimi „dal“; pro jednou se přece nic nestane. A pak už jen bezmocně pozoruje, jak se mu jeho experimentování s drogami, které měl přece „úplně pod kontrolou“, vymyká z rukou. Každému rodičovi se zase může přihodit, že jednoho dne zjistí, že jeho milované a spořádané dítě jede v drogách až po uši a s každým dnem se mu mění před očima v děsivou karikaturu svého někdejšího já. David Sheff v tomhle okamžiku nezpanikařil. Panice nepropadl ani v pozdějších momentech, kdy si uvědomil, že ani jeho největší snaha a nejlepší úsilí nevede k tomu, aby se Nic ze závislosti vyhrabal. Později o svém boji napsal knihu Beautiful Boy: A Father's Journey Through His Son's Addiction (Nádherný chlapec: Otcova cesta synovou závislostí). Už střízlivý Nic poté doplnil svůj pohled prostřednictvím vzpomínkového textu Tweak: Growing Up on Methamphetamines (Dojezd: Dospívání na metamfetaminech). Obě publikace se v USA ocitly na špici žebříčku prodejnosti. Práva na zfilmování brzy nato zakoupila produkční společnost Brada Pitta Plan B, ale trvalo deset let, než se projekt podařilo dotáhnout až na plátna kin. Mezitím se vystřídalo plánované obsazení i další tvůrčí osazenstvo. Pod finálním scénářem je podepsaný australský spisovatel Luke Davies, který si sám prošel několikaletou závislostí na heroinu. Zpracoval ji v románu Candy, podle kterého v roce 2006 vznikl stejnojmenný film s Heathem Ledgerem a Abbie Cornish v hlavních rolích. Režie se nakonec ujal Belgičan Felix Van Groeningen. Jeho „kvalifikací“ byl jeho starší snímek Přerušený kruh, v němž rodina rovněž přichází o potomka: mladému páru ve filmu nominovaném na Oscara umírá dcera na rakovinu. Do role Davida byl obsazen Steve Carell (americká verze seriálu Kancl, 40 let panic), který se snaží vymanit ze škatulky komika. Postavu Nica dostal Timothée Chalamet ještě před tím, než zazářil v letní romanci Dej mi své jméno. Metamfetaminy, u nás známější jako pervitin, nejsou zdaleka to jediné, co Nic zkusil. Zatímco se otce snaží přesvědčovat, že si jen občas dá s kamarády „práska“ marihuany, do svého brutálně upřímného drogového deníčku si zaznamenává zkušenosti s ilegálními substancemi všeho druhu. Rozpor mezi předstíráním navenek a skutečnou realitou Nicovy narkomanské existence i neustálý začarovaný kruh užívání a abstinence a lží a slibování jsou jedny z motivů, které film Beautiful Boy, pojmenovaný podle písně Johna Lennona, prostupují a tvoří jeho strukturu. Epizodicky vyprávěný snímek se totiž vzdává opory v podobě lineárního děje a skáče po mnoha časových rovinách; Nica v něm vidíme jako šestiletého, osmiletého, dvanáctiletého a téměř dospělého. Takový postup ale není ani samoúčelnou exhibicí, ani pokusem o kvaziumělecký výraz. Beautiful Boy tak odráží koloběh drogové závislosti: cyklus, kdy se neustále opakují ty samé situace, kdy se optimismus ze zdárného vývoje střídá s depresemi z recidiv, kdy žádná výhra ani prohra není definitivní. Definitivní prohrou by bylo až smrtelné předávkování. Ve filmu dojde i na scény kolapsů a několikrát se objeví i detaily vpichu heroinu do žíly, ale oproti jiným drogovým dramatům jako je třeba Requiem za sen se Beautiful Boy drastickým výjevům spíše vyhýbá. Totéž vlastně platí o zachycování emocí obecně: i když Van Groeningenův film někdy bývá obviňován z citového vydírání, chvályhodně se v něm šetří slzami dojetí i zoufalství, hysterií, křikem, vypjatými psychickými stavy obecně. Převládajícím pocitem je únava a tichý smutek. Stojí za ocenění, že film na tak ožehavé téma, který by mohl drásat a ždímat slzy vcelku oprávněně, je spíše střídmý a umírněný, celý zalitý melancholickým kalifornským sluncem a podkreslený většinou harmonickým soundtrackem. I o závislosti se dá vyprávět střízlivě. Beautiful Boy je stejně silný v polohách dílčích výher i proher. Střízlivý Nic skotačí s mladšími sourozenci u zahradního kropítka, těší se ze setkání s otcem na univerzitní koleji, opakovaně navštěvuje svou rodinu v malebném členitém dřevěném domě, kde vyrůstal. Ale týž dům se jindy snaží vykrást, aby měl na další dávku (a dokonce se neštítí vybrat bratrovi z prasátka bídných osm dolarů), zoufale se snaží ujet touze po rauši po silnici nad oceánem, znovu a znovu slibuje otci, že tentokrát „to“ bylo naposled. Otec v příjemně tlumeném Carellově podání je přímo učebnicí správného přístupu k problému: snaží se být synovi oporou, trpělivě ho posílá na léčení, studuje všechny dostupné informace, chápe, že recidiva k léčbě patří, ale v určité chvíli pochopí i to, že součástí jeho role je dát v určitou chvíli od chlapce ruce pryč. Chalamet má za úkol hlavně vypadat rozervaně, ale naštěstí se ve výrazu drží spíše při zemi. U závislostí není nikdy vyhráno. Žádný alkoholik ani narkoman nebude už nikdy zcela vyléčený. Beautiful Boy končí konstatováním, že Nic je díky podpoře rodiny a přátel už osm let střízlivý, a lakonickou statistikou, jak drogy decimují americkou společnost. Beatiful Boy režie Felix van Groeningen scénář Luke Davies, Felix van Groeningen Herecké obsazení Steve Carell, Timothée Chalamet, Maura Tierney, Amy Ryan, Christian Convery… Délka 112 min. V kinech: od 3. ledna / Hodnocení: pozitivní Pro přehrání videa se připojte k internetu