kino / drama Text Matěj Štěpán | FOTO Artcam Films Co znamená, když je film „artový blockbuster“ v kinech od Výhoda nemainstreamových filmů je ta, že nabídnou podívanou dost odlišnou od toho, co se servíruje v multiplexech. Jejich nevýhodou však často bývá příliš artová nuda. Film Chvění má to nejlepší z obojího – netradiční pojetí s přitažlivostí kasovních trháků. 20 února K dyž se v křesťanské rodině objeví gay, dochází k vztahovým zemětřesením. Tím spíše, když má manželku a dítě. Pablo, který svou orientací staví na hlavu všechny principy, podle kterých by dobrý křesťan měl žít, ale odmítá poslechnout spílání svých příbuzných a stěhuje se ke svému milenci. Ten naštěstí žije ve městě, kde je pohled na homosexualitu o něco liberálnější. Když nejste nikde doma Šťastný konec se však neděje. Pravda, život ve městě je podstatně volnější a Pablo tak nemusí čelit nepříjemným pohledům okolí. Jenže kompletní ztráta původního domova není nikterak příjemné pomyšlení, zvláště, když tam jsou vaše děti, které najednou nesmíte ani navštívit. Pablo se snaží spojit dva světy, které se už z principu odpuzují jako stejné póly magnetu. Jeho postoj mu nedovoluje nazývat svůj nový domov domovem a odříznout se od toho starého, který domovem vlastně není už léta. Sympatická politická korektnost Nejsme jediní, kdo současným LGBT filmům vytýká jistou trapnost pramenící z příliš okatého hulákání své spásné, nápravné agendy. Tyto snímky si povětšinou samy sobě podřezávají větev tím, že fanatismus tvůrců z nich dělá propagandu na prvním místě a vyprávění příběhu až na druhém. To krásné na Chvění však je, že je to upřímná, intimní výpověď muže, který se nehodí do společnosti, ve které žije. Navíc bez toho, aby jeho opozice byla zredukována na karikatury záporáků a jeho boj za homosexualitu povýšen na mučednické trpění Johanky z Arku. Příběh nezačíná výkřikem „podívejte se na chudáka, sympatizujte s ním, nebo dostanete!“, ale vyprávěním příběhu, díky kterému si Pablo vaše sympatie získá přirozeně. Bez ohledu na vaši orientaci, bez ohledu na to, zda jste pro, nebo proti. Poklony kolem dokola Není tedy divu, že tenhle guatemalský film má úspěch na festivalech po celém světě. Berlín, Chicago, Miami či Amsterdam, z těch známějších, Transylvánie či Guadalajara z těch méně proslulých. Dvanáct výher a devatenáct nominací – a to v kinech není ještě ani rok. Ale jak bylo zmíněno, nečekejte klasický festivalový film, na jehož pomalé tempo je třeba vybavit se RedBullem a na jehož komplexní hloubku je třeba nejprve důkladně nastudovat kontext. Režisér Jayro Bustamante děj vypráví naprosto srozumitelnou a zábavnou formou. Koneckonců, jeho film La Llorona, který shodou okolností spatřil světlo světa zhruba měsíc po Chvění, je ukázkový mainstreamový horor. Tento režisér tedy umí – ať už točí pro velká kina, kam se chodí s popcornem, nebo pro ta malá, kam se chodí se zápisníkem. Chvění režie Jayro Bustamante Scénář Jayro Bustamante Herecké obsazení Juan Pablo Olyslager, María Telón, Mauricio Armas, Diane Bathen, Sabrina De La Hoz… Délka 107 min. Pro přehrání videa se připojte k internetu