kino / komedie Text Vojtěch rynda | FOTO CinemArt Vojtěch Rynda český filmový publicista Králíček Jojo Válka a dospívání je dřina, zjišťuje Králíček Jojo Filmová recenze Vojty Ryndy Je mu deset, miluje svoji maminku a kamarádí se s Hitlerem. Tedy imaginárním. A do toho prožívá podobné citové veletoče jako každý jiný desetiletý chlapec – až na to, že se kolem něj stahuje smyčka druhé světové války. Film Králíček Jojo, nominovaný letos na šest Oscarů, dokáže být zároveň protiválečnou satirou i hořkosladkým ohlédnutím za palčivými zmatky dětství. H umor Králíčka Jojo je politicky nekorektní: smát se nacistům a dělat vtipy v souvislosti s holokaustem znamená i pětasedmdesát let po skončení druhé světové války chůzi po tenkém ledu. Ještě víc na hraně je, když v takové legraci figurují děti. A humor Králíčka Jojo je proto politicky nekorektní jaksi za roh nebo na druhou. Komedie novozélandského scenáristy, režiséra a herce Taiky Waititiho nevrcholí očekávatelnou agitací za vznešené lidství a lepší zítřky, která by předchozí ožehavé vtipy zpětně ospravedlnila, ale v popředí všeho dění nechává titulního chlapce, pro něhož je válka prostě jen jedna z otravných věcí, ve kterých se nedokáže vyznat. Králíček Jojo je Johannes Betzler. Johannes ale zní na desetiletého kluka trochu moc dospěle – přičemž tenhle je možná ještě trochu dětštější než jeho vrstevníci. A proč se mu přezdívá Králíček? Jojo by strašně chtěl být mocným a obávaným členem nacistické dětské organizace Deutsches Jungvolk, ale tam se mu všichni smějí, protože nedokázal v rámci výcviku ani zabít králíka. Navíc hned poté v horlivé touze své „zaváhání“ napravit přizabil sám sebe ručním granátem, a tak teď třetí říši vypomáhá vylepováním plakátů a sběrem šrotu na válečné účely. Malý nácek k zulíbání Radí mu při tom poněkud dětinský imaginární Adolf Hitler, protože skutečných kamarádů Jojo moc nemá. Zato má laskavou maminku, která statečně snáší fakt, že během války přišla o manžela i dceru, i to, že její syn chce být fanatickým nacistou. Jako takový Jojo urputně nenávidí Židy, i když žádné nezná – než zjistí, že jednu židovskou dívku jeho matka schovává přímo u nich doma v podkroví. Sama postava urputného desetiletého „nácíčka“, který je přitom v kolektivu otloukánkem a musí ho utěšovat maminka, je dojemná i děsivá zároveň. Waititimu se nepříliš kompatibilní, nebo dokonce protikladné emoce daří vzbuzovat průběžně a na nejrůznějších úrovních filmu. Alkoholický a rezignovaný instruktor Deutsches Jungvolk kapitán Klenzendorf (vynikající Sam Rockwell) zpočátku působí jen jako zdroj jednoduchých vtipů a lehkého opovržení, ale něco divákovi našeptává, že se v něm možná skrývá i něco dobrého. Jeho korpulentní pobočnice fräulein Rahm (komička Rebel Wilson) by mohla sklouzávat k prosté karikatuře fanatičky, ale scény, v nichž posílá děti přímo před hlavně útočících tanků, z ní dělají plnokrevné monstrum. Domovní šťára gestapa s nekonečným hajlováním na všechny strany je groteskou s pořádnou dávkou mrazení v zádech. Hitler, Židé, hajlování – všechno jinou optikou Na ploše celého snímku pak Waititi nechává převládat hořkosladkou náladu zmatků dospívání, pro kterou válka a její hrůzy tvoří „jen“ pozadí. Jojo nezná jiné dětství než to svoje – a tak zkrátka bere jako fakt, že k jeho věku patří lovení Židů, přicházení o příbuzné a incidenty s granátem. Jojo je stejný jako skoro všichni desetiletí kluci – a tak nechápe, proč dospělí říkají jedny věci a dělají druhé, proč mámu nesnáší i miluje zároveň a proč má pocit, jako kdyby měl v břiše motýly, když myslí na tu divnou holku na půdě. Oběšení odbojáři na náměstí jsou pro Joja podobnou součástí každodenní reality jako třeba policejní kordony pro jen o rok staršího Billyho Elliota, který se ve stejnojmenném muzikálu touží stát baleťákem ve stávkujícím hornickém městečku. Pro Joja je válka „jen“ dalším zdrojem vnitřních zmatků, ne celosvětovou katastrofou, a pro židovskou holku Elsu představuje holokaust otravnou nutnost sedět zavřená pod cizí střechou, ne šest milionů mrtvých. Nepotřebujeme se už snad nechat mlátit po hlavě instantním humanismem, dobře víme, co se tehdy dělo; a tohle nahlédnutí událostí druhé světové války jinou a neokázalou optikou je hlavní devizou Králíčka Jojo. Režisér si zahrál Vůdce Ne ale jedinou. Jeden z nejvýraznějších výkonů své kariéry ve snímku podává Scarlett Johansson v roli Jojovy maminky Rosie. Herečka ji ukazuje coby statečnou ženu, která neustále „hraje“ na všechny strany: před obyvateli městečka předstírá vyrovnanost, před nacisty oddanost, před synem to, že je všechno jakž takž v pořádku, a sama před sebou, že jednou všechno v pořádku zase bude. Rosie herečce přinesla jednu z jejích dvou (!) letošních nominací na Oscara (druhou má za drama Manželská historie). A zatímco Roman Griffin Davis díky roli Joja vzbuzuje naděje do budoucna, Thomasin McKenzie (Elsa) zůstává ve stejně skvělé formě jako v dramatu Beze stop. Další z šesti šancí na Oscara má Králíček Jojo za výpravu, za niž je nominovaná i Češka Nora Sopková. Film se totiž natáčel v Česku a těží maximum z tuzemských lokací, jako je Žatec a jeho okolí. Výtvarně se Králíček Jojo se všemi plakáty Hitlera, usedlými středostavovskými interiéry či stylizovanými uniformami drží v rovině vtipné nadsázky, která ideálně sedí ke zbytku filmu. Nominovaný za scénář je i Waititi, originální filmař maorsko-židovsko-irského původu podepsaný pod tak různorodými projekty jako velkofilmová komiksová adaptace Thor: Ragnarok nebo nízkorozpočtový upírský sitcom Co děláme v temnotách. Waititi si ve filmu s gustem střihl i onoho Hitlera v Jojově fantazii. Smích z absurdních situací a gagů Králíčka Jojo v člověku doznívá dlouho, ale mnohem trvaleji by v něm mohla zůstat nenápadná každodenní odvaha, zdůrazňovaná maminkou Rosie a podtržená závěrečným citátem od Rilkeho („Ať se ti přihodí cokoliv, (…) jdi dál“). Žít se musí, volky nevolky a válka neválka. Pro přehrání videa se připojte k internetu Králíček Jojo režie Taika Waititi scénář Taika Waititi Herecké obsazení Roman Griffin Davis, Thomasin McKenzie, Scarlett Johansson, Taika Waititi, Sam Rockwell, Rebel Wilson, Alfie Allen… Délka 109 min. V kinech: od 23. ledna / Hodnocení: Pozitivní