kino / drama Text Vojtěch rynda | FOTO Bioscop, profimedia.cz Vojtěch Rynda český filmový publicista Není slávy bez bolesti a o lásce to platí také Bolest a sláva Filmová recenze Vojty Ryndy Pedro Almodóvar se v roce svých sedmdesátin ohlédl do vlastního dětství a let divokého uměleckého i osobního zrání a vytvořil jeden z nejlepších filmů pozdní fáze své kariéry. Klasik španělské kinematografie ve snímku Bolest a sláva účtuje na vícero úrovních i s tématem autorské krize. Pomáhají mu v tom jeho oblíbení herci Antonio Banderas a Penélope Cruz. K dyž nevíš, kudy dál, ohlédni se, odkud jsi přišel. A když trpíš autorskou krizí, zkus vytvořit dílo právě o ní. Přestože tyhle recepty nejsou univerzální a samospasitelné, někdy fungují až zázračně. Felliniho Osm a půl, Tarkovského Zrcadlo, Fanny a Alexandr Ingmara Bergmana – to jsou snímky, které své tvůrce v různých fázích jejich uměleckých drah vysvobodily či posunuly dál a staly se nesmrtelnými opusy. I nejznámější španělský filmař současnosti Pedro Almodóvar se po umělecky nejpřínosnějších 80. letech (Ženy na pokraji nervového zhroucení, Matador) a dosažení celosvětové slávy na přelomu století (oscarové tituly Vše o mé matce, Mluv s ní) poněkud zacyklil a velkou část posledních dvou dekád opakoval své osvědčené motivy a postupy. Proto snímek Bolest a sláva působí v kontextu jeho filmografie jako hlt živé vody – tím spíš, že v něm vodní živel hraje důležitou roli. Stárnoucí režisér Salvador Mallo se nenachází zrovna v nejlepším bodě života a kariéry. Sužují ho vleklé duševní i tělesné problémy a nedaří se mu ani po tvůrčí stránce. Jako na zavolanou má být právě teď znovu uvedena restaurovaná verze jeho raného filmu Sabor (Chuť), pro nějž dorostla celá nová generace vnímavých diváků. Pod dojmem této události a na návrh své dlouholeté přítelkyně Zulemy se Salvador rozhodne vyhledat Alberta, hlavní hereckou hvězdu zmíněného filmu. Má to ale háček: režisér Alberta z natáčení vyrazil kvůli hercovým problémům s drogami, nedovolil mu ani přijít na premiéru a třicet dva let s ním nepromluvil. Poněkud zchátralý Alberto se ani příliš nediví, že starého známého znovu vidí. Oba dávní přátelé se uvelebí ve stínu stromů, Salvador si od bolestí pomůže trochou heroinu z Albertových zásob a propadne se do hořkosladkého vzpomínání... Podobnost s režisérovým životem Film Bolest a sláva je rafinovaně poskládaný z několika vyprávěcích rovin: Salvador se ze své současnosti nechává unášet do dětství prožitého na španělském venkově po boku milované matky a posléze v církevní škole, odplouvá do formativních let strávených (samo)studiem filmu v Madridu v 80. letech, ohlíží se za prvními uměleckými pokusy, vybavuje si osudovou lásku s jistým Federicem... Vnímat v těchto útržcích minulosti paralely s životem Pedra Almodóvara je pro znalce filmařovy biografie zábavné, ale pro požitek ze snímku to rozhodně nutné není: Bolest a sláva stojí pevně na vlastních nohou jako univerzální výpověď o životní a tvůrčí bilanci. Dějové roviny se prolínají kreativním i poetickým způsobem. Například hned na začátku snímku Salvador dlí v rámci terapie po operaci zad v bazénu. Skrze médium vody odpluje do doby, kdy mu byly možná tři roky. Jako malý chlapec sedí na zádech své matky, která s ostatními ženami z vesnice pere prádlo na břehu řeky. Už tahle scéna je čistý Almodóvar: obsahuje postavy silných ženských figur, zní v ní stará populární píseň coby nositel nostalgie a nejasné touhy, má silný tělesný náboj i sexuální podtext. Almodóvarovy ingredience Velmi almodóvarovský je také způsob, jakým se na diváka prostřednictvím „pouhého“ obrazu a zvuku přenáší komplexní smyslový vjem. Jasné až přepálené barvy v exteriérech dávají pocítit žár slunce, Salvadorovo utíkání do drogového rauše silně evokuje úlevu od bolesti, vzpomínky na divoká 80. léta jsou cítit po cigaretách a vínu, hrubé stěny jeskynního příbytku, v němž Salvador trávil dětství, působí tak plasticky, jako by si na ně jeden před chvílí sáhl. Právě jeskynní byt pro nemajetné ve valencijském městečku Paterna, který pro rodinu upravil Salvadorův otec, je dějištěm jedné z nejsilnějších scén snímku. Salvador se do ní příznačně přesune ze stísněných útrob přístroje na magnetickou rezonanci. Jako chlapec sleduje vesnického zedníka Eduarda, který v „bytě“ obkládá kuchyni pestrobarevnými dlaždicemi. Eduardo pak čtoucího hocha portrétuje a Salvador ho posléze „na oplátku“ pozoruje nahého při koupání. Když mu má přinést ručník, chlapec náhle omdlí pod tlakem vedra a vzrušení ze své čerstvě objevené sexuality. Smyslovost a smyslnost, osudovost, voyeurství a melodramatická atmosféra jsou tu opět typickými almodóvarovskými ingrediencemi. Staří známí, Banderas a Cruz Almodóvarovo velmi osobní dílo by jistě nebylo tak silné a podařené, kdyby v něm scenárista a režisér opět nevyužil služeb herců, kteří ho provázeli notnou část jeho kariéry a kterým dopomohl ke statutu globálních hvězd. S Penélope Cruz tentokrát spolupracuje pošesté, s Antoniem Banderasem dokonce už poosmé (poprvé to bylo v téměř čtyřicet let starém snímku Labyrint vášní). Banderas coby depresemi a bolestmi stíhaný umělec je tu nebývale křehký, melancholický a civilní, ale o to je jeho závěrečné usebrání působivější. Penélope Cruz tu pak prostřednictvím Salvadorovy maminky Jacindy vytváří další až myticky silnou a mateřskou postavu, která se svou energií vyrovná například Raimundě z jiného jejího a Almodóvarova společného titulu Volver. Když Jacinda s malým Salvadorem uvízne cestou do nového domova na venkovské železniční stanici a štupuje tam chlapci děravé ponožky, jde o další kamínek do režisérovy celoživotní oslavy ženské nezdolnosti. Almodóvar zdánlivě banální scénu povyšuje samotným koncem snímku, kdy z ní udělá prostředek Salvadorova uměleckého návratu. Od úvodních titulků prosycených nesmírně barevnými a plastickými látkovými vzory je Bolest a sláva ohňostrojem emocí a až fyzických vjemů. Cesta ústředního hrdiny z krize přes minulost k nové budoucnosti pak vzbuzuje naději a víru v možnost nalezení nových cest skrze sama sebe a své okolí a dokazuje, že slavný španělský tvůrce ještě nevystřílel všechny náboje. Almodóvarův film byl uveden v hlavní soutěži na festivalu v Cannes, kde Banderas získal cenu pro nejlepšího herce, a snímek i herec byli posléze nominováni na Oscara. Bolest a sláva REŽIE Pedro Almodóvar SCÉNÁŘ Pedro Almodóvar HERECKÉ OBSAZENÍ Antonio Banderas, Penélope Cruz, Raúl Arévalo, Asier Etxeandia, Leonardo Sbaraglia, Cecilia Roth, Julieta Serrano… DÉLKA 113 min. Hodnocení: Pozitivní Pro přehrání videa se připojte k internetu