rozhovor Do světa rodiny z filmové série Přání vstupujete opět v pokračování Křtiny. Jaký byl návrat? V mém případě vlastně nešlo o návrat, protože jsem převzala štafetu po Veronice Khek Kubařové, která v době natáčení byla těhotná. Je jasné, že když člověk přijde do druhého dílu mezi zaběhlou partu, má z toho trochu obavy. Ale já zažila velmi vřelé přijetí celým štábem a herci. Atmosféru na place popisují všichni shodně jako výjimečně přátelskou a hravou. Jak jste ji vnímala Vy? Přesně taková byla. Přátelská, hravá a velmi přející. Bylo nesmírně příjemné tvořit a trávit čas s tak skvělou partou lidí. Kdo byl největším strůjcem „dobré nálady“? Chvíli tahal pilku každý. (smích) Fungovalo to spíš jako štafeta, každý měl svou chvíli. A protože jsme všichni kamarádi, kteří se dlouhodobě znají a mají se rádi, nikdo tu nebyl jako nováček, který by se nedokázal napojit. Chemie mezi námi fungovala fantasticky. Navíc jsme měli nad sebou skvělou Martu Ferencovou, výbornou režisérku, úžasného člověka, a navíc moji kamarádku. Ale srdcem party byli bezpochyby Eva Holubová a Jarda Plesl. Komedie bývá označována za jeden z nejtěžších žánrů. Vnímáte to také tak? Ano, je to výzva. Být žánrově přesná, dokázat rozesmát a pobavit, a přitom se při tom nepitvořit. V době, ve které žijeme, je krásná rodinná komedie doslova pohlazením na duši. Na chvíli vypnout, nadechnout se, odložit starosti – to je vzácné. S režisérkou Martou Ferencovou spolupracujete opakovaně. Čím je pro Vás výjimečná? Máme absolutní symbiózu a myslím, že ji s ní má většina herců. Marta je nejen profesionál, ale i nesmírně vnímavý a moudrý člověk. Rychle pochopí, jak s hercem mluvit, na co slyší a jak s ním pracovat. Dokáže vybudovat stoprocentní důvěru. Každá další spolupráce s ní mě baví, protože vždy společně hledáme a objevujeme něco nového. Je pro mě zárukou dobré herecké práce. Za svou práci jste získala Českého lva za vedlejší ženskou roli ve filmu Vlny a zároveň jste byla nominována za hlavní herecké výkony, mimo jiné za Hořící keř a Něžné vlny. K tomu jste držitelkou Ceny české filmové kritiky za Hořící keř. Co pro Vás tato ocenění znamenají a jaký osobní význam pro Vás mají právě tyto filmy? Všechny tyto projekty jsou pro mě srdeční záležitostí. Největší radost mám vždy z toho, když mohu pracovat s výjimečnými lidmi na něčem, co pro mě dává smysl. Co podle Vás udělá film opravdu dobrým? Když se potká poctivé řemeslo s jasnou vizí a silným tématem, které diváka vtáhne nebo zneklidní, a když to celé obstojí i ve zkoušce času. Kdy se poprvé objevila touha stát se povoláním herečkou? Nemyslím si, že by to byl nějaký konkrétní moment. Spíš se mi to tak nějak stalo. Jediná skutečná touha, kterou v sobě v tomto směru mám, je dělat kvalitní a smysluplné projekty. Kdybyste si měla vybrat mezi divadlem a filmem, co by zvítězilo a proč? Naštěstí si vybírat nemusím. Tuhle kombinaci mám ráda. Jsou to dva rozdílné světy, z nichž každý má své vlastní kouzlo. Žijete na Slovensku, působíte hodně v Čechách, jak se Vám daří skloubit pracovní a rodinný život dohromady? Je to náročná logistika. Naštěstí mám skvělé zázemí a velkou podporu rodiny, takže se to vždycky dá zvládnout. A navíc v tom mám už roky praxe. Jaké nové pracovní plány na Vás čekají? Naštěstí samé takové, které souvisejí s mojí prací – v divadle i před kamerou. Co Vám v poslední době dělá radost mimo práci? Moje rodina. Nejen v poslední době. A také kulturní a kreativní odboj na Slovensku. Co děláte, když nemusíte dělat vůbec nic? Jak relaxujete? Takový čas s malou dcerou už skoro neznám. Ale když se náhodou poštěstí, spím. A čtu. To je pro mě ten největší luxus a požitek. Na co se ráda podíváte v televizi? U nás doma má filmovou a seriálovou dramaturgii na starosti můj muž. A díky Bohu za to. Jinak bych skončila vždycky u Poirota. (smích) Ale moc mě baví Slow Horses, Jsme, jací jsme, Fargo, Temný případ… a vlastně cokoli od Lanthimose. Text redakce | FOTO Křtiny, foto Nicola Šnajdrová Citlivý vstup do sehrané party, respekt k postavě i radost z tvůrčí svobody. Táňa Pauhofová v pokračování filmové série Přání k narozeninám: Křtiny přebírá roli v oblíbeném rodinném světě, který stojí na humoru, lidskosti a silné herecké chemii. V rozhovoru mluví o výjimečné atmosféře na place, důvěře v režisérku Martu Ferencovou, o komedii jako jednom z nejtěžších žánrů, a i o tom, proč může být kvalitní rodinný film v dnešní době skutečným pohlazením na duši. „ Bylo nesmírně příjemné tvořit a trávit čas s tak skvělou partou lidí. Táňa Pauhofová * 13. srpna 1983 Slovenská filmová a divadelní herečka. Herectví vystudovala na Vysoké škole múzických umení v Bratislavě. Před kamerou se poprvé objevila už v dětství v seriálu Škriatok. Do širšího povědomí vstoupila filmem Kousek nebe, za který získala Cenu IGRIC. Následovaly výrazné role ve filmech Čert ví proč, 3 sezóny v pekle, Román pro muže, Něžné vlny, Poslední aristokratka, Toman, Bábovky, Vlny, Lída Baarová, Hořící keř, Přání Ježíškovi nebo seriálech Marie Terezie, Já, Mattoni, Profesor T., Bez vědomí, Terapie, Živé terče a Kriminálka Staré Město. Je držitelkou Ceny Českého lva za nejlepší herečku ve vedlejší roli filmu Vlny (2024). Dále získala Cenu české filmové kritiky za Hořící keř a slovenskou národní filmovou cenu Slnko v sieti za film Muzika.