kino / Thriller Všechny prachy světa režie Ridley Scott scénář David Scarpa Herecké obsazení Michelle Williams, Mark Wahlberg, Charlie Plummer, Christopher Plummer, Timothy Hutton, Romain Duris… Délka 135 min. V kinech: od 25. ledna / Hodnocení: Neutrální Všechny prachy světa recenze ještě většího kritika Kamila Fily Text kamil fila | FOTO Vertical ENT. Všechny prachy světa je drama podle skutečných událostí, do nějž zasáhly jiné skutečné události a změnily jeho pověst a přijetí. Skoro se chce říct, že jde o jednu z nejlepších virálních kampaní všech dob. Protože jak jinak upozornit na film vycházející z příběhu, který sice plnil stránky novin v roce 1973, ale dnes už si na něj málokdo vzpomene? Jedná se samozřejmě o pouhou souhru okolností, která otevřeněji vyjevila, jak funguje filmový průmysl. P ůvodně hrál ve Všech prachách světa jednu z hlavních rolí Kevin Spacey. Poté, co na něj vyplavaly desítky obvinění ze sexuálního obtěžování, a dokonce znásilnění, se však režisér Ridley Scott rozhodl scény se Spaceym kompletně přetočit s jiným hercem, Christopherem Plummerem. Kauza na chvíli dala zapomenout na to, o čem je samotný děj a co by mělo být na filmu atraktivní. A pozornost přitáhl akt přeobsazení. Předně je třeba říct, že rozhodnutí tvůrců bylo vedeno nanejvýš rozumnými motivacemi a nikoli falešným moralizováním, případně morální hysterií, jak jim bývá občas podsouváno. Čistě pragmaticky by bylo komerční sebevraždou pustit v USA do kin snímek, v němž hraje někdo, kdo je obviněn z tolika činů proti slušnému chování i zákonu. Všechny prachy světa nebyly předem daný velký trhák – jedná se pouze o relativně nákladný film, který si může vydělat na svůj rozpočet v řádu kolem 50 milionů, ale nesmí nic stát proti němu – například příliš silní soupeři v daný premiérový týden, špatné počasí nebo právě hercův skandál, který z něj nedělá přitažlivého lumpa, ale spíš slizouna. Je úplně jedno, že Kevin Spacey je vynikající herec specializující se na rozporuplné či vyloženě záporné postavy. Daná kauza mu nepřidává na hvězdném lesku. Ridleymu Scottovi se přitom Spaceyho kauza skoro až hodila. Do filmu jej příliš nechtěl. První kandidát na roli lakotného miliardáře Paula J. Gettyho byl Jack Nicholson, ten však odmítl. Scott chtěl potom právě Plummera, kterému je 88 let a pro roli osmdesátiletého Gettyho se hodí skvěle. Namísto toho mu studio lehce vnutilo 58letého Spaceyho, jehož bylo nutné složitě maskovat téměř k nepoznání, a co lze ze zveřejněných záběrů v původním traileru soudit, Spacey zde působí hodně divně – jaksi nepřirozeně strnule a uměle. Možná v celém snímku rozehrává svůj part lépe, ale to už nikdy nikdo nezjistí. Velkou ironií osudu pak je, že Plummer je nyní nominován na Oscara za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Jsme ovšem svědky něčeho zcela výjimečného v dějinách Hollywoodu? Kolikrát byl původně zamýšlený herec přeobsazen na poslední chvíli, kolikrát byl již hotový film přetáčen či dotáčen, protože reakce publika na první verzi nebyla dobrá? Nyní se stalo pouze to, že přibyl nový důvod, proč nějaký herec přestane být pro publikum přijatelný. Dřív se soukromí herců bralo buď jako tajné, nebo jako zábavné – když si lidé ze showbyznysu užívali, patřilo to k věci. Nyní se začíná přihlížet k tomu, že když si užívá jeden člověk, druhý může být ponížený a zneužitý. Odmítnout Všechny prachy světa na základě přeobsazení herce by bylo přepjaté. Zajímavější je spíš všimnout si, jaký nádech má dílo teď. Sám Scott se k rozdílům vyjádřil v tom smyslu, že zatímco Kevin Spacey propůjčil Gettymu výhradně chladnost a neoblomnost, u Plummera je poznat, že stařičký pán má svého vnuka dokonce nějakým způsobem rád. Není sporu o tom, že v Plummerově podání je Getty o něco plastičtější postavou, podobnou dávnému občanu Kaneovi, magnátovi, jenž pod vlivem peněz a moci pozbyl lidskost. Gettymu lze rozumět, že za vnuka nechce platit výkupné 17 milionů dolarů – ne proto, že by je neměl, ale proto, že má patnáct vnoučat a dal by tím podnět k tomu, unášet ostatní. Ve chvíli, kdy však začne uvažovat o tom, že poskytne pouze takovou výši výkupného, aby si ho mohl odepsat z daní, objeví se jeho lakota v plné obludnosti. Pouze občas mu probleskne v očích a hlase zklamání, že celý únos jeho vnuka, který nese i jeho jméno Paul Getty III., možná z nudy zosnoval sám. Vyprávění, skákající v čase i prostoru, je rozděleno na tři hlavní linie – jednu tvoří utrpení mladého Gettyho mezi italskými únosci, z nichž se jeden ukáže jako lidštější, druhou pak portrét Gettyho staršího a třetí – nejakčnější – pátrání Paulovy matky a bývalého agenta CIA a nynějšího Gettyho muže na špinavou práci, Fletchera Chase. V každé linii panuje jiná atmosféra a jiný způsob komunikace – zvláštní je, že přes mnohé realistické detaily v kresbě prostředí si scenárista i režisér vypomáhají téměř „pohádkovými motivy“. Hodný únosce zvaný Padesátka (věčně ušmudlaný romantický cikán Romain Duris) či fešný Chase (Mark Wahlberg), který pronese uvědomělý proslov ke Gettymu, vyznívají v onom moři chladu a pragmatismu jako figury zatoulané z jiného světa. Vzhledem k tomu, že si většina nepamatuje, jak únos dopadl, lze být napjatý téměř až do konce. Nicméně Scott se nesnaží o thrillerovou válku nervů. Stejně jako v mnoha svých předchozích filmech mu jde o to, vykreslit jistý obraz fungování kapitalismu – podobně jako v Americkém gangsterovi či Labyrintu lží. Když vůbec rozebíráme jeho poslední filmy – třeba Robina Hooda nebo Exodus o Mojžíšově odchodu z Egypta –, pokaždé maluje ze špinavých barev svět před zkázou. V jeho zaujetí daným tématem lze cítit i jistou zvrácenou vášeň – osmdesátiletý Scott dobře rozumí starému Gettymu: jeden chce více peněz za každou cenu, druhý natočit co nejvíce filmů – a tato produktivita je pro ně nejdůležitější. Kamil Fila český filmový recenzent a kritik www.jestevetsikritik.cz Pro přehrání videa se připojte k internetu