kino / komedie Text Vojtěch rynda | FOTO Film Europe Vojtěch Rynda český filmový publicista Islandský Rambo v sukních zachraňuje svět Žena na válečné stezce Filmová recenze Vojty Ryndy V práci laskavá učitelka a sbormistryně, ve volném čase militantní bojovnice za ochranu přírody. A k tomu čtyřicátnice Halla ještě zjistí, že na ni na Ukrajině čeká osiřelá čtyřletá holčička… Islandská komedie Žena na válečné stezce ukazuje hranice zapáleného aktivismu i to, že každý, kdo chce měnit ostatní, by se měl nejdříve zamyslet sám nad sebou. S kandinávská kinematografie je známá po celém světě a ta islandská v ní zaujímá zvláštní místo: tamní detektivky bývají ještě trochu ponuřejší než ty švédské nebo dánské, tamní krajina ještě uhrančivější a tamní humor ještě bizarnější. Co víc, islandští režiséři jako Fridrik Thór Fridriksson, Baltasar Kormákur nebo Dagur Kári mají zvláštní schopnost tyhle prvky kombinovat dohromady a vytvářet tak bizarní žánrové směsice. V Ženě na válečné stezce scenáristy a režiséra Benedikta Erlingssona jde o celostátní policejní pátrání po ekoteroristce, která důmyslně páchá škody na tamní elektrické rozvodné síti. Přitom jde o teroristku naprosto netypickou: Halla je v soukromí spořádaná, téměř usedlá občanka, jež má doma vždy pěkně naklizeno a v práci se zápalem diriguje školní sbor. Řada komických situací vyplývá už jen z tohoto rozporu. Žena se na své průmyslové sabotáže navíc vydává daleko do pustiny islandského vnitrozemí, což zaručuje řadu scén, v nichž majestátní příroda dominuje nad lidským pinožením. Film nijak nevysvětluje, kde se v jinak mírné a laskavé Halle takové zapálení pro ekologickou věc vzalo: jen chvíli poté, co se s ní divák seznámí, už bojovnice zkratuje dráty vysokého napětí vedoucí do hliníkárny a prchá volnou krajinou před vrtulníkem. Dlouho ale tuhle svatou válku vést nemůže: ukáže se, že si coby svobodná a bezdětná žena před čtyřmi lety zažádala o adopci – a jako rozumné osobě jí muselo být jasné, že výchova dítěte se s terorismem „na plný úvazek“ neslučuje. Halla na podanou žádost zapomněla, a tak ji poněkud vyhodí z konceptu, když se v předvečer vyhlášení svého ekologického manifestu dozví, že se má stát adoptivní matkou holčičky Niky. Ta v konfliktu na východní Ukrajině přišla o oba rodiče i o babičku a teď v dětském domově čeká na novou rodinu. Váleční sirotci nejsou úplně běžné komediální postavy, tím spíš, když Žena na válečné stezce Ničiny osudy odhaluje až krutě konkrétně. Na Islandu se ale taky běžné komedie netočí. Erlingsson, jehož celovečerní debut O koních a lidech plný absurdního černého humoru v naší distribuci rovněž běžel, se od minimalistické zápletky dostává až k zásadním existenciálním otázkám, aniž by se při tom vzdával suchých vtípků. Mezi ně patří třeba opakovaný gag spočívající v tom, že za Halliny sabotáže pravidelně pyká nevinný hispánský turista, putující Islandem na kole. Bezelstný mladík nosí tričko s portrétem Che Guevary – muže spojovaného se vzletnými myšlenkami lepší společnosti, ze kterého se však stal cynický nájemný revolucionář ve službách totalitní ideologie nešetřící násilím a terorem. Halla se k násilí uchyluje pod rouškou rčení o účelu světícím prostředky; je však ironické, že si doma na zeď pověsila velké portréty Mahátmy Gándhího a Nelsona Mandely, kteří do světových dějin vešli cestou mírumilovného odporu. V jedné z nejlepších scéna Halla dokonce rozmlátí kamenem policejní dron s maskou Mandely přes obličej, aby ji kamera nepoznala. Dron předtím sestřelí pomocí obřího luku a šípů. Není to první případ, kdy žena připomene akčního hrdinu Ramba, zejména z jeho třetího dobrodružství z války v Afghánistánu. Podobně jako Rambo i Halla prchá otevřenou krajinou před vrtulníkem, schovává se pod terénní nerovnosti, vynalézavě si pomáhá přírodními zdroji od mrtvé ovce přes řeku až po termální pramen a dokáže unikat daleko silnějšímu protivníkovi s minimálními prostředky typu slepičí hnůj. Ve fázích útoku své pomůcky naopak eskaluje: když už jí nestačí zkratovat dráty ocelovým lankem, začne vyhazovat celé stožáry elektrického vedení do vzduchu plastickou trhavinou. Při veškerém počínání, dokonce i když rozhazuje manifest ze střechy budovy, Hallu sleduje a hudebně doprovází tříčlenná kapela, která se časem začne prostřídávat s trojicí tradičních ukrajinských pěvkyň v krojích. Jde o jeden z řady surreálních vizuálních motivů, kterými Erlingsson film prošpikovává a odlehčuje. Zcela reálné jsou naopak konverzační scény, jimiž se hrdinčino počínání relativizuje. Hallin záměr odradit čínské i jiné investory od financování těžkého průmyslu na Islandu se zdá být chvályhodný, ale ukáže se, že se v důsledku toho bude zdražovat, že klesnou mzdy a že dojde k dalším opatřením, jež v malé zemi zasáhnou téměř každého. A ještě složitější se situace stane se zprávou o Nice a spříchodem Hallina dvojčete Ásy, která chce odejít na dva roky meditovat do indického ášramu. Která z cest je smysluplnější – měnit svět, nebo měnit sebe sama? A kdo udělal pro svět víc – ten, kdo zachránil kilometry panenských pastvin, nebo ten, kdo se ujal jednoho sirotka? Na takové otázky neexistují odpovědi a Erlingsson naštěstí žádné ani nedává. Jen ukazuje, že věci bývají daleko složitější, než to na první pohled vypadá – a to ani nemusí jít o tak neobvyklou situaci jako je dobrosrdečná žena v ovčím svetru se semtexem v ruce. Halldóra Geirhardsdóttir byla za herecký výkon v dvojroli Hally a Ásy nominovaná na cenu Evropské filmové akademie a Žena na válečné stezce získala ocenění Evropského parlamentu LUX Prize, čím dál adresněji zaměřené na problémy dnešní Evropy. Žena na válečné stezce režie Benedikt Erlingsson scénář Benedikt Erlingsson, Ólafur Egilsson Herecké obsazení Halldóra Geirharðsdóttir, Jóhann Sigurðarson, Juan Camillo Roman Estrada, Jörundur Ragnarsson, Olena Lavreňuk… Délka 101 min. V kinech: od 31. ledna / Hodnocení: pozitivní Pro přehrání videa se připojte k internetu