kino / komedie Text Vojtěch rynda | FOTO Falcon Vojtěch Rynda český filmový publicista Jak polepšit starého mrzouta Na střeše Filmová recenze Vojty Ryndy Propasti věkové, národnostní, kulturní a další svým příběhem překlenuje druhý autorský film Jiřího Mádla Na střeše. V minimalistické komedii, odehrávající se většinou v jediném bytě, spojí síly zahořklý profesor v důchodu a vyděšený mladý Vietnamec na útěku. V době, kdy se tak rádi uzavíráme do svých sociálních bublin, se ti dva spolu neokázale postaví předsudkům svým i jiných lidí. Č ech a Vietnamec, starý a mladý, zaopatřený a bez prostředků, jeden s jasně popsanou minulostí a druhý jen s křestním jménem a zpřetrhanými kořeny… Profesor Rypar a Song by se od sebe lišili víc snad jen kdyby jeden z nich byl ženou. Osud jim připraví svéráznou pánskou jízdu, na jejímž konci najdou možná i to, v co už ani nedoufali. Herec a později i scenárista a režisér Jiří Mádl na zápletku filmu Na střeše přišel už v roce 2011, když studoval na New York Film Academy. Inspiroval se mimo jiné příběhem svého jihokorejského spolubydlícího z koleje. Scénář, jímž Mádl školu absolvoval, poté během několika let prošel rukama řady producentů a potenciálních režisérů z různých zemí, až se ho jeho autor rozhodl zrežírovat sám v tuzemských podmínkách. Dlouho se měnilo i obsazení hlavní role profesora Rypara. Mezi kandidáty patřil nedávno zesnulý Bruno Ganz, s nímž si Mádl dokonce plácl, ale ze spolupráce nakonec sešlo. Roli získal Jan Tříska, který však tragicky zemřel v předvečer začátku natáčení. Po další vlně castingu byl nakonec obsazen Alois Švehlík. Těžko ho srovnávat s herci, kteří si Rypara nakonec nezahráli, ale zůstává bez pochyb, že Švehlíkův výkon patří k hlavním pilířům filmu. Rypar je zahořklý starý chlap s osmdesátkou na krku, kterému už v životě mnoho pěkného nezbývá. Manželka se synem od něj odešli zřejmě už před desítkami let. Bývalí kolegové z gymnázia, kde učil, se s ním nestýkají – nejspíš i kvůli jeho minulosti přesvědčeného komunisty. Přátele nemá. I ty šachy, svůj jediný koníček, musí hrát sám se sebou. Časopis o šachu, který si pravidelně chodil kupovat, přestává vycházet v tištěné podobě a přesouvá se na internet, což je pro starého muže to samé, jako kdyby jeho vydávání skončilo úplně. Jednoho dne se Rypar na střeše činžáku, kde bydlí, setká s vystrašeným Vietnamcem, který chce skočit dolů. Profesor ho stáhne k sobě do bytu; spíše ze zvědavosti a z pobouření nad tím, že ho někdo vyrušil z letargie než z touhy pomáhat někomu z bryndy. Song (debutující Duy Anh Tran) u Rypara nakonec zůstane daleko déle, než zní původní dohoda. Jedním z důvodů je pohledná sousedka, která bydlí v bytě naproti. Ryparův byt tvoří vedle obou hrdinů třetí hlavní „postavu“ příběhu. Mádl a jeho spolupracovníci si dali velkou práci, aby nenápadně, ale dostatečně čitelně odrážel profesorovu povahu a zachycoval jeho postupně odkrývanou minulost. Pedantický pořádek v kuchyni, konzervativní výběr v šatníku, hřbety knih i osamělé tikání hodin o starém muži řeknou vše potřebné úsporně a bez klopotných retrospektivních scén. Byt v domě na náměstí I. P. Pavlova na okraji pražského centra je ostrovem bezvětří v rušném velkoměstě, strojem času hluboko do minulého století, v němž uvízlo i Ryparovo myšlení – včetně jeho předsudků, strachu ze všeho cizího a neznámého a hněvu na dnešní svět, který se vymyká jeho chápání. Úsporně, minimalisticky a s vtipnou zkratkou jsou napsané i scény, v nichž se oba muži oťukávají a postupně poznávají navzájem. Mádl například pomocí jediného střihu odvypráví, jak Song Rypara porazí v jeho milovaném šachu a získá si tak jeho respekt. Solidně funguje i průběžný vtip s tím, jak se Vietnamec učí česky mimo jiné prostřednictvím nalepovacích lístečků. Zdá se, že v tomto ohledu se roky odkládání a pilování scénáře vyplatily: v dějové linii vztahu obou hrdinů Mádl neponechal nic nadbytečného. To se bohužel nedá říct o druhé vyprávěcí lince, která se točí kolem zmíněné sousedky odnaproti (Mária Bartalos). I základní zápletka setkání dvou nesourodých osob může vypadat trochu vykonstruovaně, ale obě postavy v ní působí věrohodně a mají srozumitelné motivace. Myšlenka stojící za romanticko-komediální linkou filmu je však přitažená za vlasy: Rypar při ní ze své Mádlem pečlivě vysoustružené persony vypadává a chová se jako někdo jiný, zatímco Song jako by nevěděl, co si má s nastalou situací počít. V závěru se připojí ještě jedno napůl tušené odhalení, kterým Mádl odskakuje pro změnu do žánru rodinného melodramatu. Někam Na střeše dojít muselo a v tomhle případě je spojení s dosavadním průběhem filmu přirozenější, přesto se vtírá pocit, že Mádl své hrdiny dovedl k cílové pásce poněkud neuspokojivou zkratkou. Nejsilnější je Na střeše v epizodách sžívání ústřední dvojice, kdy scénář chytře pracuje s nerovností jejich vztahu (domácí versus cizinec), nutnými dějovými zvraty (na scéně se objeví policie) a s omezeným půdorysem bytu. Ve výjevech jako je objevování internetu a Facebooku nebo společné vaření Rypar postupně roztává, zbavuje se xenofobní skořápky, a dokonce nachází novou chuť k životu; díky tomuto vývoji postavy je Švehlíkův výkon ještě pozoruhodnější. Mádlovi se daří dotknout se na nevelké ploše řady závažných a komplexních témat, které lze sjednotit pod hlavičkou tolerance. Drží se přitom v žánru komedie a nebije diváka po hlavě poselstvím. Na střeše je zavádějícím způsobem odlehčený kousek, který využívá záměrně osekané možnosti (minimum postav, jeden byt) kreativně a dokazuje autorovy nemalé filmařské schopnosti. Mádl je v této fázi své kariéry lepší režisér než scenárista; s dalším filmem se na obou polích jistě posune ještě dál. Na střeše režie Jiří Mádl scénář Jiří Mádl Herecké obsazení Alois Švehlík, Duy Anh Tran, Mária Bartalos, Vojtěch Dyk, Adrian Jastraban, David Švehlík… Délka 97 min. V kinech: od 7. února / Hodnocení: pozitivní Pro přehrání videa se připojte k internetu