kino / komedie Ztratili jsme Stalina režie Armando Iannucci scénář Armando Iannucci, Ian Martin, David Schneider Herecké obsazení Steve Buscemi, Jason Isaacs, Olga Kurylenko, Jeffrey Tambor, Simon Russell Beale, Andrea Riseborough, Paddy Considine… Délka 106 min. Když soudruzi oplakávají soudruha Text Josefína Smrčková | FOTO CinemArt v kinech od Na to, z čeho se smí a nesmí dělat legrace, se názory různí. Skotský režisér Armando Iannucci by vám řekl, že žádná hranice neexistuje a smát se můžete opravdu čemukoliv. I proto natočil novou politickou satiru Ztratili jsme Stalina, která poměrně úsměvně vypráví o dramatických událostech následujících po diktátorově smrti. 5 dubna J osif Stalin, vůdce Sovětského svazu, vládl pevnou rukou a za jeho diktatury přišly o život miliony lidí – zejména občanů SSSR. Ani vůdcovi nejbližší spolupracovníci si nemohli být jistí, zda se mu najednou neznelíbí a nebudou posláni do gulagu, případně rovnou na smrt. Není proto divu, že když 5. března 1953 Stalin zemřel, nastal naprostý chaos. A tak zatímco pohlaváři společně organizovali jeho pohřeb, v zákulisí už spřádali plány, jak ty ostatní vyšachovat ze hry o moc a vládu nad komunistickým impériem… Mezi osobnosti, které by si rády ukrojily kus moci a o nichž je nový snímek především, patřili diktátorovi nejbližší a zároveň nejkrutější spolupracovníci – Nikita Chruščov (Steve Buscemi), Georgij Malenkov (Jeffrey Tambor), Lavrentij Berija (Simon Russell Beale), Georgij Žukov (Jason Isaacs) nebo Vjačeslav Molotov přezdívaný Stalinovo kladivo (Michael Palin). Ovšem ani vůdcův syn Vasilij (Rupert Friend) nechtěl zůstat úplně stranou. Všechny postavy ve snímku skutečně existovaly a autor předlohy Fabien Nury při jejím psaní vycházel z historických pramenů. Sama vůdcova smrt je pořád tak trochu zahalena tajemstvím, i tak ale Nury vybudoval napínavý příběh na reálných základech. Vizuální zpracování jeho grafické novely je skutečně úžasné, z temných kreseb máte až husí kůži. Určitě ji doporučujeme k přečtení (i když zatím jen v angličtině), a to zejména pro dospívající děti – komiks přečtou raz dva a přitom se dozví i něco z historie. Režisér Armando Iannucci původně přemýšlel, že snímek uvede poznámka „Podle skutečných událostí“. Pak si to ale rozmyslel. „Líbilo by se mi, kdyby diváci k filmu přistupovali, jako by historický nebyl, a postupně s údivem zjišťovali, co všechno z toho je reálné,“ vysvětluje tvůrce. Film je plný absurdních situací, jimž lze těžko uvěřit, ale nejabsurdnější je právě fakt, že se skoro všechny staly. Třeba že Stalinův syn Vasilij byl členem sovětského hokejového týmu a většina jeho spoluhráčů zahynula při letecké katastrofě v roce 1950. Ve skutečnosti měla tato událost poměrně bizarní dohru – Vasilij se bál vyšetřování nehody a reakce otce, proto dal nový hokejový tým dohromady během jediného dne. I když už víme, že Stalin způsobil přímo i nepřímo smrt milionů lidí, čímž se řadí vedle Hitlera a Mao Ce-tunga mezi nejkrutější diktátory, někteří „tatíčka národů“ stále obdivují. Prý díky němu mimo jiné vzrostla míra gramotnosti a zlepšila se úroveň zdravotnictví. Tak či tak se Rusům rozhodně nelíbí hanobení jejich někdejšího vládce. Právníci ruského ministerstva kultury po pečlivém prozkoumání snímku dospěli k názoru, že „obsahuje příznaky extremismu“, „křiví minulost, aby období 50. let v životě sovětských lidí evokovalo jen hrůzu a odpor“ a je „zaměřen na vyvolávání nenávisti a zášti a ničení důstojnosti ruského (sovětského) člověka“. Z těchto důvodů jej také zakázalo promítat. Naštěstí u nás žádné podobné zákazy nehrozí a od 5. dubna na Stalina můžete zajít do kina. Pro přehrání videa se připojte k internetu