kino / drama Text Vojtěch rynda | FOTO outnow.ch Vojtěch Rynda český filmový publicista Černý víkend je správný čas na rozloučení Filmová recenze Vojty Ryndy Lily chce zemřít po svém – a chce, aby u toho byla její rodina. Ale každá rodina má svá tajemství, která ráda vylézají ze škvír v tu nejméně vhodnou dobu. Drama Černý víkend přiznává svůj původ v divadelní hře a důsledně se drží trojí jednoty místa, času a děje, ale nejvíce ze všeho stojí na skvělém hereckém obsazení v čele se Susan Sarandon a Kate Winslet. N ení třeba to tajit, diváci se to dozvědí hned během prvního dějství a nejbližší okolí hlavní postavy to ví už delší dobu: Lily trpí amyotrofickou laterální sklerózou a rozhodla se zemřít dobrovolně a za vlastních podmínek dřív, než z ní nemoc udělá bezmocnou trosku. Degenerativní choroba, která se „proslavila“ zejména ve spojení s fyzikem Stephenem Hawkingem, totiž člověku postupně znemožní pohybovat se, polykat a nakonec i dýchat. A takový stav by svobodomyslná Lily nesnesla. Lily proto do velkorysého domu na pobřeží, který obývá se svým milujícím a milovaným manželem Paulem, sezve celou rodinu: dcery Jennifer a Annu, jejich protějšky a rodinnou přítelkyni Liz. Plán je dopředu pevně daný: na konci společného víkendu se Lily se všemi rozloučí, vypije koktejl připravený Paulem, který je lékař, a usne navždycky. Jenže takhle jednoduché to prostě být nemůže. Z minulosti se vynoří hned několik zásadních zádrhelů, kvůli nimž vyvstanou otázky, na které se odpovídá jen těžko. Má člověk právo do vlastní sebevraždy zapojit své okolí? Je to od něj sobecké? Je sobecké od jeho bližních takový odchod ze světa neschvalovat, nebo dokonce sabotovat? A co když ten člověk nemá všechny informace, které pro své rozhodnutí potřebuje? Chlad, okázalost a sarkasmus Černý víkend je anglo-americkou předělávkou dánského snímku Tiché srdce (2014) režiséra Billeho Augusta. Ten se tématu degenerativní nemoci na pozadí láskyplného vztahu věnoval už ve filmu Píseň pro Martina (2001), kde šlo o Alzheimerovu chorobu. Černý víkend i Tiché srdce napsal Christian Torpe, který oba scénáře založil na vlastní divadelní hře. Anglicky mluvená verze si zachovává nejen divadelní půdorys, nýbrž i skandinávskou strohost původního filmu, přestože se odehrává v prostředí bohaté komunity The Hamptons na newyorském Long Islandu. Strohá je zejména první polovina, kdy se snímek postupně rozehřívá do „provozní teploty“. Dům na břehu oceánu, od kterého se děj prakticky nehne, působí designově chladně a odtažitě, jako by ho neobýval harmonický manželský pár a jako by ho měl zahřát teprve příjezd hostů. Lidské teplo se do domu navíc plíží jen postupně a neobratně, skrze okázalá objetí a kultivované vystupování, ale také skrze jedovaté poznámky a sarkasmus. Jennifer je „generálka“, která má tendenci všechny komandovat a vést. Myslí to zřejmě dobře, ale bývá nesnesitelná – což vědí nejlíp její podpantoflácký manžel Michael a citlivý dospívající syn Jonathan. Mladší Anna je oproti tomu černou ovcí rodiny. Klidně si na měsíc zmizí, když ji rodina potřebuje, nemůže se rozhodnout, čím hodlá v životě být, podle své sestry chce svými problémy jen vzbuzovat pozornost a navíc přijede se svou lesbickou přítelkyní Chris. Hlava rodiny Paul a jeho vrstevnice Liz situaci spíše jen pozorují – on proto, že bojuje s žalem skrytým uvnitř, ona proto, že prostě ví. Celá kategorie takových filmů Filmy, v nichž dojde během rodinného setkání k zásadním odhalením, představují celý samostatný podžánr; připomeňme třeba příznačně nazvanou (a rovněž dánskou) Rodinnou oslavu, Blízko od sebe, natočené také podle divadelní hry, nebo Na nože, kde dochází k prolínání se žánry komedie a detektivky. Ve filmech o rodinných srazech jsou důležité hlavně tři aspekty: vytvoření sevřené atmosféry, pečlivé dávkování informací a dynamika uvnitř kolektivu postav. Černý víkend ve všech těchto ohledech postupuje poněkud akademicky a studeně, nejspíš i proto, že se neodvažuje příliš vzdálit svým divadelním kořenům a šustí papírem. Jednotlivá dějství jsou oddělena až příliš okatě, dílčí konflikty přicházejí na scénu jako na pokyn neviditelné scenáristovy hůlky, a když už není jak situaci posunout dál, vymyslí se záminka v podobě vycházky a hovoru o tom, která z dcer byla kde počatá, nebo v podobě toho, že si rodina bude hrát na Vánoce sakumprásk i se stromečkem a koledami. Každá z postav také dostane své sólo, v němž se divákovi ukáže z nového úhlu, aby se zmíněná dynamika trochu přeskládala jako střípky v kaleidoskopu. Toporný scénář naštěstí rozhýbává zručný režisér Roger Michell, ostřílený z různorodých žánrů jako je romantická komedie (Notting Hill) nebo drama o netradičním vztahu (Venuše) a vynikající zejména v práci s herci. A právě herecké výkony Černý víkend posouvají nad průměr. Královnou filmu je pochopitelně Susan Sarandon v roli Lily. Už od příchodu na scénu, kdy si unaveně nazouvá boty „důchodky“, rozehrává celý vějíř odstínů emocí od jiskřivého černého humoru („Vezmu si tvoje tajemství do hrobu!“, slibuje vnukovi) přes laskavé pohledy matky rodu až po šok z toho, že její dcery možná nejsou těmi, za koho je měla. Sam Neill jako manžel Paul poskytuje hlavně neokázalou podporu, ale dopřává si i výmluvné vlastní momenty, například propadnutí zármutku ve skleníku. Herecká kotva Velkou parádu představuje výkon Kate Winslet, která je v roli Jennifer téměř k nepoznání: vytvořit těžko snesitelnou komandantku přesvědčenou o vlastní pravdě je nevděčný úkol a méně zkušená herečka by nejspíš sklouzla ke karikatuře. Mia Wasikowska se coby rozervaná Anna evidentně přehrává do rolí středního věku, příslibem do budoucna je Anson Boon jako nejmladší Jonathan. Když Černý víkend dojde do finále, podaří se mu možná až příliš úhledně svázat všechny volné konce. Skutečné drásavosti se i přes náročné téma vyhýbá, pohybuje se spíše v melodramatické rovině. Přesto dokáže položit ony těžké otázky, které visí ve vzduchu ještě dlouho po závěrečných titulcích. Všechny spojuje jedna základní: co bych dělal/a já? A zdaleka se netýká jen situace, do které dospěla Lily. Černý víkend REŽIE Roger Michell SCÉNÁŘ Christian Torpe HERECKÉ OBSAZENÍ Susan Sarandon, Kate Winslet, Mia Wasikowska, Sam Neill, Rainn Wilson, Lindsay Duncan, Bex Taylor-Klaus, Anson Boon… DÉLKA 97 min. Hodnocení: Pozitivní Pro přehrání videa se připojte k internetu