televize / film Text Matěj Štěpán | FOTo Cinemax Tarantino na skylinku Hanebný pancharti | cinemax | 11., 13., a 16. dubna Pulp Fiction | cinemax | 17. dubna Svět podle Tarantina Tak nám připadá, že se svět poslední léta až příliš soustředí na Tarantinovy nejnovější počiny. Oceněný film Tenkrát v Hollywoodu hovorům o tomto tvůrci dominuje, ale my máme za to, že je čas připomenout si snímky, které jsou dnes už klasikou. Q uentin Tarantino celkem pevně definoval svůj styl už v Gaunerech – a od té doby už uběhlo neuvěřitelných třicet let. Hodně povídání, násilí a krve, postavy jako z jiného světa, a přitom tak povědomé, prostě ikonická dynamika, díky které jeho film poznáte prakticky po pár minutách. Od té doby se jeho styl snažilo napodobit mnoho tvůrců, jenže jeho rukopis je tak unikátní, že nápodoba vždy skončila žalostně. Pulp Fiction O dva roky později, tedy léta páně 1994, přišel jeho snad nejznámější snímek Pulp Fiction: Historky z podsvětí, který se cituje dodnes a vypadá to, že jakkoliv stárne vizuálně, všechna ostatní hlediska jsou esteticky stejně relevantní i o dekády později. Travoltův tanec znají všichni napříč generacemi a baví i ty, kteří se narodili dlouho poté, co film zmizel z kinodistribuce. Kill Bill Jeho dvoudílný Kill Bill, který spatřil světlo světa v roce 2003, je pravděpodobně nejkrvavějším režisérovým počinem a v době zesilující se emancipace má stále hodně co říct, ať už to tak Tarantino zamýšlel, nebo ne. Bojovnice, která si svalnaté muže dává k snídani a seká hlavy jednu za druhou, slouží dnešním mladým dívkám jako ideální vzor. Snad i proto tento film přežívá bez větších vrásek a je milován fanoušky dodnes. Pancharti No ale pak se objevil snímek, který začal fanoušky rozdělovat. Ne, že by si někdo stěžoval na kvalitu tohoto počinu – Hanebný pancharti jsou přesně tak tarantinovští, jak diváci očekávali. Některým se však nelíbil nesprávný portrét historie, který tento film prezentuje. Bez ohledu na jeho očividnou vymyšlenost. O nacistech a jejich zlech se prostě v některých kruzích nežertuje, jelikož to zlehčuje téma holocaustu. Toto byl zhruba hlas jedné nespokojené části publika. Ten zbytek byl prostě jen rád, že je Tarantino po několikaleté pauze zpět a v plné formě. Osm hrozných a Nespoutaný Django Tyto dva filmy se od Tarantinova stylu odklonily snad nejvíc. Nepochopte mě špatně, stále jde o nadprůměrné filmy, které málokoho zklamou, ale taková ta klasická tarantinovská intenzita v nich prostě nebyla. A to přesto, že obsahovaly všechny ingredience, které tohoto milovníka žánrových filmů proslavily po celém světě. Možná proto patří tyto zmíněné projekty někam na chvost jeho hvězdné tvorby. Jejich předchůdci a koneckonců i poslední počin, Tenkrát v Hollywoodu, stojí prostě o řád výše. Konec? Tarantino často tvrdil, že natočí deset filmů a pak s řemeslem navždy sekne. Jeho poslední snímek tak prý bude jakýsi epilog. Potíž je v tom, že v závislosti na tom, jak počítáte, Tarantino natočil filmů buď devět, nebo jedenáct. Fanoušci tak nevědí, jestli mají plakat, protože dostanou už jen jeden nášup, nebo si stěžovat, že Tarantino oproti slibu již přesluhuje. I proto dává smysl ohlédnout se za jeho tvorbou a tuto nejistotu umlčet jeho dosud nepřekonanou jedničkou, zmíněným Pulp Fiction. Vysílat se bude 17. dubna na Cinemaxu. A protože jistě budete chtít víc, dejte si i ty Hanebné pancharty, které Cinemax přináší rovnou ve třech termínech, a to 11., 13., a 16. dubna. Cinemax najdete v těchto balíčcích Pro přehrání videa se připojte k internetu Kompletní programová nabídka Skylink