kino / Drama Operace Entebbe režie José Padilha scénář Gregory Burke Herecké obsazení Rosamund Pike, Daniel Brühl, Eddie Marsan, Ben Schnetzer, Denis Ménochet, Mark Ivanir, Andrea Deck… Délka 107 min. V kinech: od 29. března / Hodnocení: pozitivní operace entebbe Filmová recenze Vojty Ryndy Text Vojtěch rynda | FOTO Bioscop S teroristy se nevyjednává. Nebo ano? Tohle dilema je stejně těžko řešitelné, ať jde o jednoho uneseného člověka nebo o dvě stovky, a příliš se neliší podle toho, jestli vyvstane ve světě po 11. září 2001, nebo hluboko v minulém století. Třeba v roce 1976, kdy došlo k únosu letadla Air France na cestě z Tel Avivu do Paříže. Operace Entebbe líčí následující záchrannou akci s maximální snahou o nestrannost. P asažéři se vlastně netváří ani moc překvapeně. „V roce 1976 jste do letadla s myšlenkami na únos už nastupovali,“ připomíná herečka Rosamund Pike, která v Operaci Entebbe hraje německou radikálku Brigitte Kuhlmann. „Tehdy se unášela dvě letadla měsíčně. Obavy z cestování byly všudypřítomné.“ K tomuhle únosu došlo 27. června 1976 těsně po mezipřistání v Athénách. Na palubě bylo v tu chvíli 248 cestujících, dvanáct členů posádky a čtyři pachatelé. Dva patřili k Lidové frontě pro osvobození Palestiny, dva se hlásili k německým levicovým revolucionářům. Jak zdůrazňují úvodní titulky filmu, zatímco sami únosci se označovali jako „bojovníci za svobodu“, pro většinu světa byli obyčejnými teroristy. Režisér José Padilha má v nahlížení komplikovaných situací s protilehlými úhly pohledu zkušenosti. Jeho slavný debut Elitní jednotka (Zlatý medvěd z Berlinale) ukazoval speciální tým brazilské policie rozpolcený mezi profesní ctí a tlakem drogových gangů. V Hollywoodu pak Padilha natočil remake Robocopa – příběhu o tenké hranici mezi udržováním pořádku a totalitou. V Operaci Entebbe si komplikovanou situaci nese každý z hlavních hrdinů uvnitř sebe. Němečtí radikálové jsou rozervaní mezi svými vznešenými, leč abstraktními ideály – a čistě praktickou „nutností“ někoho doopravdy zabít. Palestinští únosci osobně žádní antisemité nejsou, ale Izrael je připravil o rodiny, a tak se zkrátka mstí. Vedení židovského státu v čele s premiérem Jicchakem Rabinem a ministrem obrany Šimonem Peresem řeší zmíněné dilema, jestli s teroristy vůbec jednat, a čelí v už tak těžké situaci ještě nátlaku veřejnosti. A nesnadno se musí rozhodovat i posádka letadla: dostojí profesní cti a zůstane s pasažéry až do konce, nebo využije možnosti odejít s propuštěnou částí cestujících? Padilha buduje napětí pečlivě a promyšleně. Událost, která trvala týden, divákovi dávkuje chronologicky po jednotlivých dnech, ale zároveň činí odskoky zpět v čase do výcvikového tábora radikálů v Jemenu nebo „revolučních buněk“ ve Frankfurtu. Střídá dění na letišti v ugandském Entebbe, kam únosci let odklonili, a v Izraeli, kde se po horečnatém jednání vládních špiček začne připravovat záchranná Operace Blesk. Celý příběh pak režisér rámuje pódiovou prezentací tradiční hebrejské písně Echad Mi Yodea. Když se záchrana rukojmích ve finále prolne s divadelním předvedením písně, jde o režijně i emocionálně nesmírně silný postup. U filmů natočených podle obecně známých skutečných událostí není až tak důležité, jak příběh dopadne, nýbrž to, jak se k finále dojde. Padilha žádné ze stran nenadržuje, u každé se snaží vcítit do jejích motivů. Chytrý scénář Gregoryho Burkea zdůrazňuje dilemata a rozpory. „Ty bojuješ, protože svou zemi nenávidíš, zatímco já bojuju, protože svou zemi miluju,“ vyčte palestinský únosce německému. Němečtí radikálové Brigitte Kuhlmann a Wilfried Böse totiž patří k poválečné generaci, která se vzbouřila proti svým otcům – nacistům; v Entebbe ale tihle dva paradoxně šikanují Židy. Na židovské straně pak proti sobě stojí političtí rivalové – umírněný Rabin s neústupným Peresem. „Oni selektují Židy, a ty chceš vyjednávat?“ ptá se s ledově klidným výrazem premiéra ministr obrany ve famózním podání britského herce Eddieho Marsana. Brigitte Kuhlmann působí jako brýlatá upjatá učitelka, ale zdání klame; únoskyně se v podání Rosamund Pike dočká i velkolepého sóla s němým telefonním sluchátkem. Mezinárodní obsazení doplňuje Němec Daniel Brühl (váhavý Böse), Francouz Denis Ménochet v roli neokázale statečného leteckého inženýra nebo potomek nigerijských rodičů Nonso Anozie coby pološílený ugandský diktátor Idi Amin. Režisér Padilha dokáže budovat napětí a vytvářet dynamiku i bez rozklepané kamery a přehnaně rychlých střihů. Publikum udržuje ve střehu i rafinovaným dávkováním informací, které se diváci dozvídají od postav mnohdy jakoby mimochodem. Minimum prostředí, většinou interiérových (letadlo, letiště, izraelský hlavní štáb), přispívá ke klaustrofobické sevřenosti děje. Samotné finále pak jde netradiční cestou: nejenže ho režisér prolne se zmíněným představením, ale navíc z něj ukáže jen nezbytné minimum. Izraelské komando, vyslané do Entebbe čtyřmi dopravními letadly, na místě mimo jiné zničilo čtvrtinu všech ugandských leteckých sil, což film nijak nezdůrazňuje. V závěrečných titulcích nicméně vyzdvihuje jméno jediného izraelského vojáka, jenž při operaci zemřel – Jonatana Netanyahua, jehož bratr je dnes v Izraeli premiérem. Titulky zmíní i další osudy Rabina a Perese, kteří mimo jiné získali s Jásirem Arafatem Nobelovu cenu míru za izraelsko-palestinská jednání. Divákovi se ale připomene i fakt, že v současnosti žádná taková jednání neprobíhají a že situace mezi Židy a Araby zůstává nadále napjatá. Na to, jestli se s teroristy vyjednávat má, či nikoliv, Operace Entebbe jednoduchou odpověď nedává. Naštěstí, protože žádná taková neexistuje. Vojtěch Rynda český filmový publicista Pro přehrání videa se připojte k internetu