kino / drama Text Vojtěch rynda | FOTO Pilot Film Vojtěch Rynda český filmový publicista Vysoká dívka Leningrad v roce nula Filmová recenze Vojty Ryndy Válka skončila a v SSSR se vedou vzletné řeči o tom, jaký pěkný bude život v míru. Ale země je přitom plná lidí zmrzačených válkou na těle i na duši. Drama Vysoká dívka, odehrávající se v Leningradě, je příběhem dvou žen neschopných vymanit se ze šrámů minulosti i z bláhových vizí budoucnosti. Režijně vycizelovaný film soutěžil na festivalu v Cannes. T rauma z druhé světové války bylo ve světové kinematografii zpracováno na ohromující množství způsobů. Černobílé vidění „všichni Němci zlí, my hodní“ se postupně rozpouštělo v odstínech šedé, k vysokorozpočtovým podívaným z fronty přibývaly komornější příběhy ze zázemí, nadšené oslavování hrdinských činů později nabíralo hořkou pachuť s reflektováním škod, které válka napáchala na tehdejších i následujících generacích. Vysoká dívka začíná ve chvíli, kdy už se v dávných sovětských propagandistických filmech jen radovalo a plánovaly se lepší časy. Je první podzim po vyhrané válce a Leningrad se pomalu staví na nohy. Důvodů k unavené a opatrné radosti je pomálu – právě že i proto, že následující generace nemusejí být samozřejmostí. Přítelkyně Ija a Máša spolu sloužily v protiletecké jednotce. Vysoká blonďatá Ija po úrazu hlavy začala trpět záchvaty, kdy „zamrzala“ ve stuporu, a musela se vrátit do Leningradu. Menší zrzavá Máša měla na frontě partnera, s nímž se jí narodil synek. Když Němci partnera zabili, Máša poslala syna za Ijou a vydala se na cestu pomsty, která ji s Rudou armádou dovedla až do Berlína. Ija ale chlapce nedokázala udržet naživu. Po skončení války se tedy Máša už jako vyznamenaná hrdinka pokouší opatřit si další dítě stůj co stůj. Na frontě si ale jídlo a bezpečí zajišťovala u spolubojovníků vlastním tělem – a to má teď po sérii potratů zničené natolik, že sama otěhotnět nemůže. Pojme tedy šílený plán donutit Iju k tomu, aby jí poskytla nového syna, když jí jednoho neuhlídala… Vysoká dívka informace dávkuje postupně a skoro až neochotně. Divák se je dozvídá z útržků dialogů, ale protože v Leningradě roku 1945 měl za sebou nějakou osobní tragédii skoro každý, postavy se se svými osudy příliš nesvěřují. Hrůzy války a hlavně blokáda města, která trvala téměř dva a půl roku a vedla až ke kanibalismu, visí ve vzduchu a projevují se prostřednictvím detailů: malý chlapec třeba nemůže vědět, jak dělá pes, protože během obležení byli všichni psi v Leningradu snědeni. Drsná realita prosakuje i do každodenních situací. „Jsou krásné. Jsou naživu?“ ptá se automaticky Máša při seznámení nemocničního lékaře Nikolaje Ivanoviče, když u něj v kanceláři vidí fotku jeho dětí. A připomínek války je samozřejmě plný i špitál. Když v jednom z vedlejších příběhů válečná vdova Táňa zjistí, že její muž Stěpan nezemřel, ale leží ochrnutý v nemocnici, radši to jejich dětem – těm, co přežily – ani neřekne. Všem totiž bude líp, když bude Stěpan přece jen mrtvý. Teprve sedmadvacetiletý scenárista a režisér Kantěmir Balagov film vede jistou rukou: vypráví ho v dlouhých, pečlivě komponovaných záběrech postavených na detailní práci s herci, zejména s jejich mimikou. Nechává dění třeba i desítky vteřin odrážet v proměnlivých tvářích hlavních představitelů v čele s Viktorijou Mirošničenko (Ija) a Vasilisou Pěrelyginou (Máša). Zásadní je například scéna, v níž se Máša od Iji po svém návratu postupně dozvídá o tom, že přišla o syna, a se situací se (ne)vyrovnává. I přes těžkost látky Balagov nejde cestou drásavé exprese, nýbrž nechává emoce probíhat pod povrchem tváří. Někdy je jejich neměnnost dokonce ještě silnější než poryvy výrazů; unavená maska Nikolaje Ivanoviče vypovídá o tom, co musel jako lékař vidět na vlastní oči, lépe než dlouhá vyprávění nebo herecká sóla. Velkou roli hraje i protikladnost obou hlavních představitelek. Extrémně vysoká Ija působí jako loutka v (nad)životní velikosti, jako rozbitá hračka, která se nehýbe tak, jak by měla, jako čapí mládě, které se hýbat teprve učí. Máša, která má ve filmu i přes jeho název větší a aktivnější roli, je zato čilá jako lasička: organizuje věci za sebe i za ostatní, neustále něco řeší, vždycky má plán. Oproti Ije se i směje, ale je to smích velmi podivný. S tím, jak agresivněji posouvá lidmi kolem sebe, aby dosáhla svého, se neodbytně vnucují myšlenky, nakolik je taková svou původní povahou, nakolik ji – a všechny ostatní – změnila válka a nakolik za jejím pološíleným jednáním stojí bolest z touhy po dítěti. Balagov také precizně pracuje s vnitrozáběrovou montáží a s měnícím se významem barev, hlavně všudypřítomné zelené. Velká část filmu se odehrává v přecpaném činžáku, kde jsou někdejší velkorysé byty rozparcelované na malé krcálky a kde si nájemníci navzájem vidí až na dno svých životů. Tempo snímku je někdy až příliš rozvleklé a výrazové prostředky se zejména v druhé polovině občas přiblíží manýře, vždy však jde o záměrné autorské gesto režiséra, který těžká témata zpracovává vědomě náročnou formou; před Vysokou dívkou se ve filmu Těsnota vyrovnával s náboženskými předsudky a nenávistí v Rusku 90. let. S oběma tituly měl také úspěchy na festivalu v Cannes, kde s Vysokou dívkou získal cenu za režii a cenu mezinárodní kritiky. Vysoká dívka je nelehká podívaná, která nenabízí mnoho naděje. Zůstává sevřená mezi otřískanými zdmi bytů, průchodů a nemocničních pokojů, mezi několika lidskými osudy, jež se ocitly ve slepé uličce. Není (proti)válečným filmem, situaci roku 1945 bere „pouze“ jako výchozí situaci pro vypjaté psychologické drama, které se podobným způsobem mohlo odehrát i v jiných kontextech. Podobně jako neorealistická dramata natočená úplně jinou formou v kulisách skutečných měst zničených druhou světovou válkou (Řím, otevřené město, Německo v roce nula...) Vysoká dívka vypráví o tom, jak (zkoušet) žít v situaci, kdy z předchozího života nezbývá téměř nic. Vysoká dívka REŽIE Kantěmir Balagov SCÉNÁŘ Kantěmir Balagov HERECKÉ OBSAZENÍ Viktorija Mirošničenko, Vasilisa Pěrelygina, Timofej Glazkov, Igor Širokov, Ksenia Kutěpova, Konstantin Balakirev… DÉLKA 137 min. Hodnocení: Pozitivní Pro přehrání videa se připojte k internetu