Recenze kino ghost in the shell recenze ještě většího kritika Kamila Fily Text Kamil Fila | FOTo cinemart 32 letá hvězda Scarlett Johansson vypadá natolik dokonale, až nás vůbec neudiví, že hraje ženu vylepšenou nejenom plasticky, ale i funkcionálně. Ostatně, takových rolí má na kontě už několik. Agentka Natasha Romanoff v komiksových Avengers, žena, která začne využívat sto procent svého mozku v akční sci-fi Lucy, a dokonce i netělesný hlas umělé inteligence, do níž se uživatelé mohou zamilovat, v romantické sci-fi Ona. Zdálo by se, že její sex-appeal vtělený do výrazných rtů a hlubšího hlasu potřebuje něčím naopak odtělesnit a oddálit, abychom se na ni mohli vůbec dívat. V e snímku Ghost in the Shell (Duch ve schránce) vypadá, jako by velkou část děje byla nahá, ale přitom na sobě nosí jenom kombinézu tělové barvy, která se navíc občas umí učinit neviditelnou. Přitom jasně cítíme, že i tato „nahota“ není přirozená, ale jen zdánlivá. Navíc, ženskost celé postavy jménem Mira Killian umenšuje její rázná „chlapská chůze“, její lidskost pak to, že evidentně nemá pohlavní orgány a nevyměšuje. Tento kyborg překonává hranice mezi lidským a strojovým, mužským a ženským, křehkým i drsným. A proto, i když je Ghost in the Shell velká podívaná, nedívá se na ni úplně snadno, respektive příjemně. Sama Mira se totiž doslova necítí ve své kůži. Její mozek napojili vědci na umělé tělo a ona je teď prototypem něčeho, v co se promění celé lidstvo v blízké budoucnosti. S uměle nahranými vzpomínkami ani neví, čí je, a právě toto se postupně při detektivním pátrání po mimořádně schopném hackerovi stane její hlavní motivací. Nejde o to, kdo páchá zločiny, ale kdo je ona sama. Ghost in the Shell je remake velmi slavné japonské anime z roku 1995, které svého času představovalo vrchol žánru zvaného kyberpunk. Bylo i jedním z hlavních inspiračních zdrojů pro Matrix – právě odsud pochází vizuální motiv padajícího zeleného počítačového kódu, zde se lidé zapojují do sítě pomocí konektorů zabudovaných vzadu na hlavě, zde se dopadalo shůry na betonové praskající dlaždice, zde se velkorážními zbraněmi rozstřelovaly sloupy při závěrečné přestřelce, zde hrdinka padá zády dolů z mrakodrapu. Některé z těchto motivů proto v americkém remaku Ghost in the Shell nešlo použít, protože by působily jako plagiát. Namísto respektování původního vizuálního stylu, který kladl důraz na plochost, se americký remake soustředí na plastičnost a 3D efekt, kdy se od sebe různé vrstvy obrazu jakoby odlupují, mezi hmotnou architekturou a světelnou architekturou neonů a hologramů lze cítit mezery. Film nám tím pořád klade otázku: co je skutečné a pravé, co jen přeludy, iluze a konstrukce? Nejtěžší bude ale odpovědět na otázku, zda je tento remake lepší pro znalce předlohy, či pro ty, kteří jsou jí nepoznamenaní. Fanoušci anime se budou nejspíš podivovat nad doslovností americké verze, jež oproti originálu trvajícímu 82 minut, má navíc 22 minut převážně vysvětlování. Kromě toho je patrný značný myšlenkový posun v tom, jak se Japonci a Američané dívají na jedinečnost lidství či zaměnitelnost a rovnoprávnost různých bytostí. Nicméně, všichni diváci asi ocení snahu hollywoodských tvůrců být pečliví ve výpravě, vizuálních kompozicích a hudbě. Z režie Ruperta Sanderse je patrné, jak velkou má zkušenost s natáčením reklam a upoutávek na počítačové hry, takže každý záběr je doslova vypiplaný k dokonalosti. Evidentně šlo o to složit poctu předobrazu a stvořit komplexní svět, v němž by se mohlo odehrávat ještě mnoho příběhů. Což se bohužel asi nestane, protože snímek za 110 milionů dolarů utržil při premiérovém víkendu slabých 19 milionů. Nedá se určit, zda je to tím, že se příběh příliš „poameričtil“, nebo naopak zůstává příliš „záhadně japonský“, každopádně se na chvíli zastaví výroba dalších snímků, které by vycházely z anime a kyberpunku. Problém je možná v tom, že kyberpunk, tedy stav světa, kdy se lidé připojují na síť, hackují se počítače a vyrábějí se umělé orgány, už žijeme a nepůsobí na nás jako atraktivní sci-fi. Snímek zůstane dlouhodobě v paměti snad jenom proto, že proti němu vznikla masově podepisovaná petice, že japonskou postavu by neměla hrát bílá herečka. Fenomén whitewashingu, tedy praktiky „etnického vybělení“ je dlouhodobým hollywoodským projevem kulturní nadřazenosti. Jenomže právě u Ghost in the Shell nehraje roli – Mira Killian možná kdysi byla Asiatkou, ale její tělo je již dávno jiné, mnohokrát předělané. Sama postava je doslova remakem a film to vlastně dobře reflektuje. Koneckonců, ani v anime z 90. let postava není jednoznačně japonská, stejně jako není jednoznačně lidská nebo ženská, ale podivně a unikavě na pomezí všeho. Ghost in the Shell je především dílem o hledání vlastní identity, kterou nemusíme umět dobře definovat. Mira se v jednotlivých scénách posunuje bez váhání od akce k akci, chybí jí jakákoli nervozita, ale zároveň uvnitř tápe, kdo je. Rozdíl oproti japonské verzi je v tom, že v ní nikdo neupozorňoval na její výjimečnost, ale všichni ji brali jako součást tamního světa, zatímco v americké verzi se k ní její stvořitelé i spolupracovníci chovají jako ke vzácné květince a snaží se jí zabránit, aby nebyla poškozena. Můžeme si z toho vyvodit i něco o rozdílech v japonském a americkém rodičovství a výchově. Podobně je to i ve vykreslení vztahu hlavní hrdinky a padoucha, u nějž se odhalí, že zas takovým padouchem není – americká verze potřebuje ono spojení mezi nimi hlubší a osudovější. Přitom nejdůležitějším spojením v případě Miry je napojení jejího mozku přes umělé nervy do celého umělého těla. Název Ghost in the Shell je ve skutečnosti ironický: nikdo z nás není duše ve skořápce, ale duše je výsledkem funkcí našeho těla a při přenosu do jiného těla už to nejsme my. Aspoň tak to vidí tento film, u nějž přese všechno chybí ani ne tak akce, ani ne tak vysvětlování, ale trochu meditativního času, abychom nad tím vším dokázali rozjímat. Ghost in the Shell REŽIE Rupert Sanders SCÉNÁŘ Jamie Moss Herecké obsazení Scarlett Johansson, Michael Pitt, Pilou Asbæk, Chin Han, Juliette Binoche, Takeši Kitano, Rila Fukušima, Kaori Momoi, Chris Obi, Joseph Naufahu Délka 106 min. V kinech: od 30. 3. | Hodnocení: neutrální Kamil Fila český filmový recenzent a kritik www.jestevetsikritik.cz Youtube Pro přehrání videa se připojte k internetu