kino / ROMANTICKÝ Vojtěch Rynda český filmový publicista hastrman Člověk ve zvířeti – zvíře v člověku Filmová recenze Vojty Ryndy Text Vojtěch rynda | FOTO CinemArt Do tajemného kraje s bažinami, rybníky a dřímající sopkou přijíždí osvícený baron. Nechá se uhranout nespoutanou dívkou, která už tak nedá spát mnoha mužům z okolí. Romanticko-ekologické drama Hastrman podle oceňované knižní předlohy Miloše Urbana režíruje coby svůj debut na poli filmu Ondřej Havelka. O tom, že je Ondřej Havelka umělecký všeuměl a staromilec, se obecně ví. Muzikant, herec a divadelní režisér se se svým jazzovým orchestrem Melody Makers a ostatně i gentlemanským vystupováním odkazuje na období mezi světovými válkami. Snímkem Hastrman proto překvapuje jaksi nadvakrát: jednak tím, že se ve zralém věku pustil do režie filmové, jednak proto, že si pro svou prvotinu v kinematografii vybral epochu o sto let starší, než je ta jeho zamilovaná. V roce 1833 se do země svých předků na severu Čech vrací baron Johan Salmon de Caus, aby znovu postavil na nohy chátrající panství. Baron, který žil a studoval ve Francii a v Bavorsku a je stoupencem osvícenství, se v kraji pod kopcem Vlhošť střetává se dvěma jinými světonázory. Farář Fidelius pochopitelně zastává katolický přístup, ale jako vzdělaný člověk chápe i baronovy pozice. A nespoutaná dívka Katynka, dcera místního rychtáře, vyznává pohanské rituály a tradice. Inteligentní a krásnou dívkou jsou okouzleni i učitel Voves, který si od barona rád půjčuje oficiálně zakázané knihy, a prostý chasník Jakub, s nímž Katynka plánuje budoucnost. S příchodem barona se ovšem začnou dít divné věci: Jakub například při vynášení smrtky náhle zemře… Film Hastrman vznikl na motivy stejnojmenného románu Miloše Urbana, oceněného Magnesií Literou. Výraz „na motivy“ je třeba zdůraznit: Urbanova kniha má řadu časových a významových rovin, které se do snímku nedostaly, protože jinak by měl, slovy producenta Čestmíra Kopeckého, „asi šest hodin“. Filmový Hastrman se tedy vedle zmíněného střetu tradic soustředí na vztah mezi aristokratem a dívkou, jehož vášeň barona vnitřně stravuje, a na romantické pouto lidí k „jejich“ krajině. Romantická tu tedy není jen milostná linie; v duchu literárního romantismu s jeho důrazem na vypjaté emoce, obdivem k přírodním silám a zálibou ve folkloru se nese výrazivo celého filmu. Havelka se exaltovanosti nebojí: nechává herce dělat velká dramatická gesta a recitovat vznosné dialogy, pouští otěže burácivé hudbě Petra Wajsara a prostřednictvím kamery Diviše Marka se kochá rázovitou krajinou. Ano, baron je vodník – stejně jako jeho předkové, kteří v krajině pod Vlhoštěm (už to jméno má v sobě mokrost!), vybudovali důmyslnou soustavu rybníků a vodních děl. Před okolím baron svou pravou podstatu skrývá, ale sám před ní neuteče. Skrze vztah ke Katynce pak stojí před zásadními pochybnostmi: podaří se mu udržet v patřičných mezích jeho vnitřní zvíře v člověku a člověka ve zvířeti? Karel Dobrý je v roli hastrmana náležitě démonický: s rozšířeným chřípím vrhá do kamery pohledy plné vášně, skáče oblečený střemhlav do vody a ze svých temných hnutí mysli se vyznává v promluvách mimo obraz. Jeho protiváhou, tak jako Sancho Panza donu Quijotovi, je věrný sluha Francl v dobráckém podání Jiřího Lábuse. Vítaně neokoukaná je tvář Simony Zmrzlé: okatá bruneta Katynku pojala jako nebojácnou a emancipovanou ženu, která předběhla svou dobu. Havelkovi slouží ke cti, že se nebál vykročit cestou nemoderní vypjatosti a exaltovanosti, a to bez pomrkávání na diváka a nemístného shazování, přestože se lehké ironii nebrání. Jeho Hastrman však nedosahuje temnoty a dramatičnosti předlohy a až příliš často sklouzává do jakéhosi pohádkového skanzenu. Prostý lid by neustále jen pěl folklórní písně a oslavoval střídající se roční období, vidle zemědělci vezmou do ruky, jen když chtějí chudáka vodníka lynčovat. Mezi krásně zachovalými chalupami popochází komparz v perfektním dobovém oblečení. A i ten zlý nadlesní (herecky skvělý Norbert Lichý) místo nějaké skutečné činnosti jen komanduje ostatní a dělá záporáka. Chtělo by to víc špíny, potu a všednosti. To se naštěstí netýká uhrančivé krajiny pod Vlhoštěm, kterou kamera miluje – a daří se jí to přenést i na diváka. Magický sopečný kužel, rybníky zarostlé rákosím, borové lesy a pískovcové skály, to vše se spojuje v prostředí, jež sice nese neklamné stopy působení člověka, ale zároveň si uchovává své dávné tajemství. V příběhu se tak ztotožňuje s nebohým baronem, rozervaným mezi světem lidským a přírodním. Ekologický přesah knižní předlohy Havelka připomíná hlavně v epilogu ze současnosti, kdy je krajina po odchodu s přírodou spjatých bytostí, jako je vodník nebo Katynka, rozrytá uhelnými rypadly a poďobaná paneláky. Hastrman je pro Havelku hlavně „krásný a zároveň podivný milostný příběh, který je opředen aspekty romantismu“. Režisér jedním dechem zdůrazňuje, že romantismus v tomto pojetí by neměl být vnímán jako něco líbivého, a také varuje před stroze materiálním chápáním světa. Nejen v tomhle smyslu Hastrman vypadá jako film z jiného, dávno minulého světa a i přes své chyby se originálně vymyká z většiny současné české filmové produkce. Hastrman režie Ondřej Havelka scénář Ondřej Havelka, Petr Hudský Herecké obsazení Karel Dobrý, Simona Zmrzlá, Jiří Lábus, Jan Kolařík, Jiří Maryško, David Novotný, Norbert Lichý, Vladimír Polívka… Délka 98 min. V kinech: od 19. dubna / Hodnocení: pozitivní Pro přehrání videa se připojte k internetu