kino / komedie Text Vojtěch rynda | FOTO CinemArt Vojtěch Rynda český filmový publicista My jsme ti hodní, my vraždit smíme teroristka Filmová recenze Vojty Ryndy Iva Janžurová dostala od scenáristy a režiséra Radka Bajgara (Teorie tygra) velkou hereckou příležitost: roli stojící na morálním dilematu a neuhýbající před nepřikrášlenou podobou stáří. Filmová tragikomedie Teroristka ale dobře rozvrženou postavu utápí v laciném humoru a nesourodém žánrovém mixu, který sahá od televizního seriálu po Tarantina. R adek Bajgar Ivu Janžurovou obsadil už do svého debutu Teorie tygra a titulní postavu Teroristky psal přímo pro ni. Marie je dvaasedmdesátiletá učitelka v důchodu, která žáky vedla celý život k tomu, že základem všeho je slušnost a že násilí nic neřeší. Na stará kolena ale zjistí, že tahle mravní maxima v době agresivního mafiánského kapitalismu ztrácí platnost. Marie pečuje o umírající kamarádku, která by ráda dožila v klidu ve svém domečku v chatové osadě u Berounky. S osadou však má své plány podnikatel Mach, Mariin bývalý žák: rád by její obyvatele vyštval a atraktivní pozemek poskytl developerům. V tom má plnou podporu místní starostky, kterou štědře finančně podporuje a zároveň s ní i spí. Prozatím Mach poklidnou osadu šikanuje prostřednictvím místní diskotéky, která vyřvává hluboko do noci, a chystá se zorganizovat závody v „motobiatlonu“ – kombinaci jízdy na terénních motorkách a střelby z loveckých pušek. Když se na něj Marie už poněkolikáté slušně obrátí s prosbou, aby hospoda neburácela během nočního klidu, a opět odejde s nepořízenou, zkusí kontaktovat jiného svého někdejšího žáka: kriminálníka Trpělku. Poněkud naivní učitelka si totiž myslí, že každý, kdo byl někdy ve vězení, musí přece mít pistoli. A tu si ona hodlá vypůjčit… Teroristka má zajímavou premisu: ano, co když místo nastavování druhé tváře funguje daleko lépe „oko za oko, zub za zub“? Biblických citátů si divák ve filmu taky užije, Radek Bajgar jako by ale nevěděl, jak se střetem protikladných přístupů, který je zjevně starý tisíce let, naložit. Teroristka se mu pod rukama rozpadá na dvě linie, jež se neustále proplétají. Jedna je až anticky vznešeným příběhem ženy, která vždy zastávala hodnoty jako tolerance a vzájemný respekt. Zdálo by se, že se je na sklonku života rozhodne porušit vraždou. Pro Marii ale jde naopak o jejich dotažení do radikálních mezí. Ten, kdo její hodnoty trvale a záměrně porušuje, tedy mafián Mach, si jejich dodržování nezaslouží a je jakousi výjimkou z pravidla. Marie se k činu rozhodne po zralé úvaze a s plným vědomím následků – že skončí ve vězení. Druhá linie spočívá v komunální srandě, figurkaření a humoru buď na první signální, nebo vtipů o trochu sofistikovanějších, které nicméně hned zabije jejich dovysvětlovávání. Starostka si ráda přihne, nedělá z věcí vědu a ráda svůj zmalovaný obličej i tělo narvané v křiklavých šatečkách vystavuje v provokativních pózách. Většina Machových přívrženců jsou primitivní burani, kteří nejdou pro sprosté slovo daleko. Sám Mach je průzračnou karikaturou bezskrupulózního zbohatlíka s arogantním pózováním, úšklebkem nakřivo a bodrými řečmi v duchu „však se nějak domluvíme“. Za „ty dobré“ pak vedle umírající kamarádky, která má ale pořád sílu vést dost jedovaté řeči, kope hlavně spanilá svobodná matka postižené holčičky v podání Kristíny Svarinské – tedy ztělesnění stereotypu „další slovenská panenka, jejíž hlavní funkcí ve filmu je ukázat prsa“. Kristína Svarinská za „náplň“ své role nemůže, stejně jako Táňa Vilhelmová, která se rolí vypité starostky evidentně baví, nebo Martin Hofmann, jenž si je jistě sám dobře vědom, do jak zrádné škatulky hajzlíků se rolemi v seriálech Most!, Rédl a dalších dílech zapikoloval. Líto je ale člověku Ivy Janžurové, která je v Teroristce nucena podstupovat ponižující scény, v nichž jí při pokusu o běh padají modré tepláky z roku raz dva nebo když s ní zpětný ráz pistole švihne rádobyvtipně o zem. Hlavní Bajgarovy „hříchy“ však nespočívají v mrhání hereckým potenciálem, nýbrž jinde. Zaprvé Bajgar nedokáže obě vyprávěcí linie smysluplně spojovat. Komorní osobní tragédii hlavní hrdinky prokládá kolektivní řachandou – a aby bylo žánrové zmatení ještě větší, dokořeňuje tenhle guláš ještě westernovými melodiemi, pokusy o akční scény s flintami na motorkách nebo satirou na poměry na městských úřadech. Vyvrcholení filmu pak spočívá v tarantinovském výstupu, v němž na sebe hlavní postavy v jedné místnosti navzájem míří nejrůznějšími zbraněmi. Tento okamžik díky povedenému černému humoru kupodivu funguje, ale to nic nemění na tom, že se nehodí ke zbytku filmu. Druhým „hříchem“ pak je donebevolající populistické vyznění filmu. Pokud se nám něco nelíbí a úřady s tím nic neudělají, máme sami vzít kvér do ruky, zjednat si pořádek a okolí nám za to ještě zatleská. Kdyby Teroristka byla absurdní černou komedií od začátku do konce, dalo by se tohle poselství brát jako nadsázka, ale Bajgarův scénář se přes všechnu schematičnost pohybuje v realistickém prostředí. Prostřednictvím postav arogantních myslivců a militantních moto-biatlonistů jako by Bajgar násilí kritizoval, ale skrze Marii ho zároveň obhajuje – a kvůli „legraci“ si třeba dovolí scénu „cvičného“ střílení do figurín imigrantů včetně dětí, což je v daném kontextu zcela neodpustitelné. Marie ve filmu opakovaně diskutuje s Trpělkou (v nečekaně tlumeném a skvělém podání Pavla Lišky), který se jí snaží věc rozmluvit. Kdyby byla i pojata takto a držela se tedy oné komorní „hrdinské“ linie, mohla být pozdním vrcholem kariéry Janžurové. Takhle je morálně problematickým, sadistickým a pomýleným hybridem, který neví, co si může dovolit. Teroristka režie Radek Bajgar scénář Radek Bajgar Herecké obsazení Iva Janžurová, Martin Hofmann, Tatiana Vilhelmová, Pavel Liška, Eva Holubová, Jana Plodková, Kristína Svarinská… Délka 95 min. V kinech: od 4. dubna / Hodnocení: Negativní Pro přehrání videa se připojte k internetu