kino / černá komedie Text Vojtěch rynda | FOTO A24 Vojtěch Rynda český filmový publicista Babičko, vidíš nás asi naposled Malá lež Filmová recenze Vojty Ryndy Říct jí to, nebo neříct? Rozvětvenou čínskou rodinu rozprostřenou napříč zeměkoulí svede opět dohromady neveselá novinka: matka rodu zřejmě umírá na rakovinu, ale neví o tom. Rodina tedy pro rozloučení s ní vytvoří záminku v podobě narychlo svolané svatby… Za ztvárnění hlavní role v posmutnělé komedii Malá lež získala herečka a rappera Awkwafina Zlatý glóbus. P odle skutečné lži,“ zní úvodní titulek namísto obvyklejšího „podle skutečných událostí“. A „milosrdná“ lež v rámci rodiny, na níž stojí druhý snímek scenáristky a režisérky Lulu Wang, je prý v čínských rodinách velmi běžná. Své o tom ví i babička řečená Nai Nai, kolem níž se celý film Malá lež točí: když jí umíral otec, taky mu o jeho zdravotním stavu neříkala pravdu a lhát mu přestala až těsně před koncem. Teď se v téže situaci ocitá znovu, ale jaksi z druhé strany. Má rakovinu plic a podle lékařů jí zbývají jen tři měsíce života. Jenže je z celé své široké rodiny jediná, kdo to neví. Lulu Wang tvrdí, že Malou lež natočila na základě příběhu z vlastní rodiny. Autobiografické rysy filmu však dalece překračují ústřední zápletku s tutláním zdravotního stavu: stejně jako hlavní hrdinka snímku Billi i filmařka sama opustila Čínu v šesti letech a vyrůstala v USA, rozkročená mezi čínskou a americkou kulturou. Bilingvní film ostatně vznikl v americko-čínské koprodukci, přičemž anglický titul v překladu znamená „Rozloučení“ a čínský „Neříkejte jí to“. Příběh protkaný nejednou lží Český distribuční název Malá lež je nakonec nejpoetičtější, ale nejméně přesný: nejde jen o jednu lež a ta ústřední navíc není nijak malá. Lhaním a předstíráním v nejrůznějších podobách je totiž film prostoupený. Všichni tutlají pravdu před babičkou, ale zároveň lžou i sami sobě do kapsy a zakrývají nejrůznější skutečnosti před příbuznými. Nejupřímnější je právě Billi, která jediná má se lhaním milované nemocné babičce problém a která je také jakousi černou ovcí rodiny: ještě kolem třicítky je stále neprovdaná, a dokonce bez partnera. Oproti přání rodičů se tvrdohlavě drží snu o umělecké kariéře, ale přitom se finančně sotva drží nad vodou. A jako by špatných zpráv nebylo už tak dost, navíc se právě dozvěděla, že nezískala prestižní Guggenheimovo stipendium, o něž usilovala. Billi v podání americko-čínsko-korejské umělkyně Awkwafiny slouží jako režisérčino alter ego: jejíma očima celý rodinný mumraj vnímáme. Jako svého druhu outsider (na rodinnou sešlost pozvaná nebyla, protože prý neumí skrývat vlastní emoce, a přijela k nevoli rodičů po vlastní ose) nejcitlivěji vnímá dynamiku mezi příbuzenstvem, rozpolcenost rodiny mezi kontinenty a tradicemi i všudypřítomnou přetvářku. Černá versus bílá Celý film tak stojí na rozporech: mezi pravdou a lží, minulostí a současností, individualismem a společenstvím, egoismem a sebeobětováním, a nakonec i mezi životem a smrtí. Rozpory průběžně vyvstávají na povrch zejména při hromadných scénách, které jsou většinou spojené se stolováním. Členové rodiny, jež se nesešla takhle pohromadě čtvrt století, postupně přestanou vytvářet iluzi soudržnosti a nechají průchod svým povahám. Na povrch vyplynou dávné bolesti (Billiin otec měl problémy s alkoholem a další naznačované „manželské potíže“), dojde na obviňování (kdo zůstal Nai Nai po boku a kdo ji „zradil“ odchodem do USA, respektive do Japonska, kam se odstěhoval Billiin strýc) a objeví se i hašteřivé srovnávání, ve které z těchto tří zemí se žije nejlépe. Hlavní kulturální rozdíly spočívají v kontrastu mezi snahou „neztratit tvář“ i za cenu podvodu a důrazem na přijetí své role ve společnosti na čínské straně a mezi určitým egocentrismem na straně americké. Billi, která se snaží najít své kořeny, navíc bolestně vnímá fakt, že Čína, v níž se narodila, je nenávratně pryč: její „starý dům“ byl dávno srovnán se zemí a všude kolem rostou sídliště s dvacetipatrovými paneláky. Taková podivná svatba Samotné organizování svatby v tom všem působí jako komický prvek. Mladičtí snoubenci se znají sotva tři měsíce a z veselky nijak zvlášť nadšení nejsou, ale rodina považuje jejich „oběť“ za samozřejmost. Lulu Wang hemžení postav sleduje jaksi z odstupu často právě v kolektivních výstupech a nechává nálady přelévat se jednu v druhou. Společné rodinné brebentění se místy zvrhává ve frašku, komornější výjevy mají melodramatický podtón, scény, v nichž energická, leč nevědomky umírající babička komanduje příbuzné, aby si odpočali, působí jako z absurdního dramatu, Billiin zadumaný pohled do toho vnáší melancholii a nad vším se klene dusivý příklop blížící se smrti. Coby scenáristka umí Wang předat maximum informací rychlopalnými dialogy a jako režisérka celý ten cirkus dokáže zručně dirigovat. Awkwafina, kterou známe například z krimikomedie Debbie a její parťačky, pak ukazuje Billi věrohodně jako vnitřně nejistou a vlastně nepříliš sympatickou mladou ženu, k níž si však lze nakonec najít cestu právě skrze její upřímnost k sobě i k ostatním. Awkwafina se díky svému výkonu v Malé lži stala první herečkou asijského původu, která kdy získala herecký Zlatý glóbus. Během samotné svatby se pak otevřou stavidla vypjatých emocí, jež najdou protiváhu v dramatickém finále. Napětí přiživuje i fakt, že si divák není nikdy úplně jistý tím, kdo všechno o lži ví a zda ji neprokoukla sama babička. Samotný konec pak věrně v duchu rodinné historky, která celý film inspirovala, posune dojem ze snímku zase trochu jinam. Malá lež je zdánlivě „malý“ film, který však dokáže na povědomém rodinném půdorysu rozehrát překvapivě komplexní emoce a dotknout se nadčasových, někdy vpravdě globálních otázek. Malá lež režie Lulu Wang scénář Lulu Wang Herecké obsazení Awkwafina, Tzi Ma, Ines Laimins, Jim Liu, Shuzhen Zhou, X Mayo, Hong Lu, Aoi Mizuhara, Yongbo Jiang, Han Chen… Délka 100 min. V kinech: od 21. března / Hodnocení: Pozitivní Pro přehrání videa se připojte k internetu