kino / válečný Vojtěch Rynda český filmový publicista Foxtrot Osud je v tanci tím, kdo vede Filmová recenze Vojty Ryndy Text Vojtěch rynda | FOTO CinemArt Čas odtikává spolu s kroky ospalého velblouda a potápění obytného kontejneru na pozapomenutém izraelském checkpointu lze měřit pomocí konzervy fazolí. Mezitím se obyvatelé bytu v Tel Avivu dozvídají děsivou zprávu… Mrazivě vtipná tragikomedie Foxtrot nahlíží na izraelskou současnost i historii s nadhledem i pochopením. T y nejhorší zprávy někdy přicházejí jako blesky z čistého nebe. Když Daphna Feldman otevře dveře bytu a spatří za nimi dva vojáky s vážnými výrazy, skácí se jako podťatá přímo mezi futra. Nemusí padnout ani slovo, v Izraeli každý rodič odvedeného brance ví, co taková návštěva znamená. Všechny starosti padnou na hlavu rodiny Michaela. Armáda i bratr se mu snaží být nápomocní, ale nemluvnému muži spíše lezou na nervy. Kdyby se tak mohl aspoň dovolat dceři Almě… Roboticky jednajícího Michaela emoce a stres přemůžou až ve chvíli, kdy pojme podezření, že se armádě podařilo tělo jeho syna ztratit. Na kontrolní stanici v poušti v severním Izraeli panuje mrtvolný klid. Čtveřice vojáčků v čele s Jonathanem Feldmanem hlídá závoru uprostřed velkého placatého nic a nudu si krátí četbou komiksů, posloucháním otřískaného rádia a kutálením konzervy po podlaze zrezivělého obytného kontejneru, který se zjevně potápí do bahna. V pustině přijdou vhod i historky, a tak Jonathan přidá k dobru tu, jak jeho otec kdysi vyměnil vzácnou rodinnou relikvii za pornočasopis… Režisér Samuel Maoz ve Foxtrotu vychází z vlastních zážitků – podobně jako ve svém debutu Libanon (2009). V němž zpracoval své vzpomínky z první libanonské války, kam v roce 1982 jako sotva dvacetiletý narukoval coby člen tankové divize. Foxtrot staví na traumatické rodičovské zkušenosti. V autobusu číslo 5, jímž jezdila do školy jeho dcera, spáchal sebevražedný útočník atentát. Na místě byly desítky obětí. Dcera, která často zaspávala, Maoze prosívala, aby ji do školy poslal taxíkem, ale zrovna v onen osudný den rozčilený otec trval na tom, že musí jet městskou hromadnou dopravou. Dcera spoj naštěstí nestihla, ujel jí těsně před nosem, Maoz se jí ale dlouho nemohl dovolat, protože telefonní síť byla pochopitelně přetížená. „Byla to nejhorší hodina v mém životě, horší než celá libanonská válka, a já se ptal sám sebe: Co si z téhle zkušenosti mohu vzít?“ vzpomíná režisér a autor scénáře Foxtrotu. „Udělal jsem to, co jsem považoval za správné, logické a výchovné. A došlo mi, že si z téhle zkušenosti nemohu odnést vůbec nic. Zůstala ve mně ale touha zabývat se propastnou mezerou mezi tím, co můžeme ovlivnit, a věcmi, které jsou mimo naši kontrolu.“ Foxtrot pojednává o neovlivnitelnosti a nevyhnutelnosti osudu s černým humorem a až kafkovskou absurditou. I scéna se zprávou o smrti dítěte, to nejhorší, co se může rodiči stát, je pojata jako groteskně temná etuda. Maoz ji vypráví minimalisticky, téměř beze slov, pomocí statických výrazů tváří a milimetrově pečlivé práce s kamerou. Ta si skvěle rozumí se strohým geometrickým interiérem velkoryse rozlehlého funkcionalistického bytu v Tel Avivu: nahlíží za rohy, ze stoprocentního nadhledu se kochá vzorem dlaždic, zavírá nebohého Michaela na záchod, jako kdyby přísná moucha prolétávala tragickou situací po přesně daných trajektoriích a dělala si poznámky. Výraz druhého dějství, odehrávajícího se v poušti, je ještě ořezanější. V tom, jak se bezbřehá nuda vpíjí do nehybných obrazů, je nicméně jakási velebná krása. Do bezčasí checkpointu pak zároveň prosakují stíny minulosti. Obě dějství splynou dohromady ve třetím, opět zcela odlišném aktu: konverzačce u kuchyňského stolu, která spojí dohromady minulost s přítomností, traumata osobní, společenská i společná celému židovskému národu a témata jako vina, trest, odpovědnost a zmíněná nevyhnutelnost osudu. Maozova jasná režisérská vize se opírá o soustředěné, přísně kontrolované herecké výkony. Liora Ashkenaziho (Michael) může český divák znát z festivalových uvedení filmů jako Bublina (Mezipatra) a Poznámka pod čarou (Dny Jeruzaléma) nebo z thrilleru Operace Entebbe, který právě běží v našich kinech. Sarah Adler (Daphna) měla jednu z hlavních rolí ve snímku Cukrář, jenž loni soutěžil na přehlídce v Karlových Varech a proběhl i tuzemskou distribucí. S Foxtrotem se Maoz vrátil na přední festival v Benátkách, kde jeho Libanon před lety získal Zlatého lva. Režisérův druhý snímek tam vybojoval druhou hlavní trofej, Velkou cenu poroty, a doma v Izraeli obdržel osm cen tamní filmové akademie. Přestože Foxtrot izraelská armáda kritizovala za protiválečné vyznění, byl film za zemi původu vyslán na Oscary. Foxtrot je armádní kód pro písmeno F. Foxtrot je označení pro stanoviště, na kterém Jonathan a jeho spolubojovníci čekají na svůj osud. A Foxtrot je také tanec, při němž se člověk vždy vrátí zpátky na místo, odkud vyšel, jako kdyby chodil do začarovaného čtverce. Maoz se naštěstí nenechává vtáhnout do víru velkých filozofických úvah a složitých metafor, tančí při zemi a drží perfektní, až vojensky strohý rytmus. Přesto – nebo právě proto – je v jeho filmu něco opojného: snad se to skrývá v těch škvírách mezi přesně odměřenými záběry, jimiž táhnou možnosti významů. Foxtrot režie Samuel Maoz scénář Samuel Maoz Herecké obsazení Lior Ashkenazi, Sarah Adler, Yehuda Almagor, Shira Haas, Irit Kaplan, Firas Nassar, Karin Ugowski… Délka 113 min. V kinech: od 12. dubna / Hodnocení: pozitivní Pro přehrání videa se připojte k internetu