kino recenze / film Text tereza spáčilová | FOTO aerofilms Filmová recenze terezy spáčilové Kdybych ji shrnula do formulky „meditativní popis putování dvou padesátníků bez domova“, naláká Stezka života do kin tak maximálně deset lidí (včetně promítače). Což by bylo krajně nefér. D ebut úspěšné divadelní režisérky Marianne Elliottové má totiž mnoho dalších, z diváckého pohledu rozhodně atraktivnějších atributů. Například agentku Scullyovou v hlavní roli. Magnetizující scenérie jihoanglického pobřeží. A v neposlední řadě příslib šťastného konce, naznačeného v knižní předloze. Stezka života začíná scénou tak dramatickou, že díky ní zůstáváme v napětí po celý zbytek (jinak vlastně velmi neakčního) filmu. Jsme zvědavi, co přijde, ale i co už se přihodilo: okolnosti, jež ústřední dvojici dovedly na 1014 kilometrů dlouhou (a vzhledem k britskému počasí i značně nehostinnou) pouť, totiž režisérka odhaluje postupně a pozpátku, ve formě útržkovitých flashbacků. Zpočátku tak víme v podstatě jen to, že Raynor a Moth Winnovi nevyrazili na náročný trek tak úplně dobrovolně. A že na něj nejsou vybaveni fyzicky ani materiálně. Žádný trénink, žádné sofistikované zásoby a už vůbec žádné funkční oblečení – umanutou „Ray“ vidíme nejčastěji v opotřebovaných legínách a starém vlněném svetru, Moth (skvělý Jason Isaacs) táhne na zádech vytahanou krosnu prehistorické konstrukce. V děravých spacácích „klepou kosu“, jejich stan pamatuje minulé století a žádné zásoby nenesou, protože si je jednoduše nemohou dovolit: poté, co jim soud zabavil farmu coby jediný zdroj živobytí, zůstali bez domova, odkázáni na 40 liber podpory týdně (momenty, kdy si ji zcela vyčerpaní, s prázdnými kapsami, vybírají z bankomatů podél stezky, patří k nejnapínavějším vůbec). Už tak náročné situaci nepomáhá navíc ani fakt, že Moth trpí nevyléčitelnou nemocí, která ho pohybově limituje a působí mu velké bolesti. Každý krok je pro něj zjevným utrpením a jeho žena musí vynaložit nemalé úsilí, aby ho dokázala udržet v pohybu (často doslova). Shrnuta v hrubých faktech působí Stezka života spíš jako jedna velká „depka“. Nedivila bych se, kdyby ji diváci zavrhli, protože k zoufalému stavu bohatě stačí zkracující se dny a prodlužující se sloty za oknem. Příběh v podání „Scullyové“ a Isaaca je ale naštěstí přesným opakem zoufalství. Je to příběh naděje, lásky a krásy všedního okamžiku, lidské schopnosti překonávat těžkosti tím, že se soustředíte na „teď a tady“, na ty úplně nejobyčejnější věci. A nakonec se za nimi ani nemusíte trmácet až za hranice svých možností. Spektakulární západy slunce nad mořem a divocí koně letící vstříc nekonečnému obzoru mají jistě něco do sebe, ale třeba takový hlt řádně prohřátého čaje na konci mrazivého dne a sdílený s někým, koho máte rádi, ten dokáže možná ještě větší zázraky. Stezka života ROK 2024 režie Marianne Elliott Hrají Gillian Anderson, Jason Isaacs, James Lance, Hermione Norris, Lloyd Hutchinson, Marianne Elliott, Robbie O'Neill, Megan Placito… Délka 115 min. V kinech: od 9. října Hodnocení: Tereza Spáčilová česká filmová publicistka Pro přehrání videa se připojte k internetu