kino / drama Text Vojtěch rynda | FOTO CinemArt Vojtěch Rynda český filmový publicista Nikdy neodvracej zrak Pravda je mezi vesmírem a štětcem Filmová recenze Vojty Ryndy Tříhodinová freska Nikdy neodvracej zrak, inspirovaná osudem Gerharda Richtera, sleduje zápas mladého malíře při hledání vlastního uměleckého hlasu na pozadí německých dějin poloviny 20. století. Scenárista a režisér Florian Henckel von Donnersmarck se vrací ke schématu svého oscarového snímku Životy těch druhých a přináší jednu z filmových událostí roku 2019. N a plátně uplyne téměř třicet let, v reálném čase přes tři hodiny – a obojí uteče jako voda. Nesmírně ambiciózní film Nikdy neodvracej zrak se přitom snadno mohl zadrhnout hned natřikrát: mohl se utopit v peripetiích válečného a poválečného Německa, během nichž se odehrává, mohl se ztratit v náročných otázkách o povaze umění, kterých se dotýká, a mohl selhat i v pokusu obě linie spojit. Snímek Floriana Henckela von Donnersmarcka ale všechny tři nástrahy suverénně překonává a nestává se zatuchlou historicko-uměnovědnou disputací, jak hrozilo, nýbrž plnokrevnou podívanou pro každého. Von Donnersmarckovi se něco podobného povedlo v jeho debutu Životy těch druhých (2006). Už v něm kladl osobní příběhy na pozadí určité dějinné epochy, v tomto případě 80. let ve Východním Německu. Životy těch druhých získaly Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film, což pro režiséra znamenalo vstupenku do Hollywoodu. V něm se ale neuchytil: thriller Cizinec měl sice atraktivní obsazení (Johnny Depp a Angelina Jolie), ale filmař nad ním neměl kreativní kontrolu a výsledkem byla nevyrovnaná žánrová směska. Von Donersmarck se proto raději vrátil k německé historii a vlastní supervizi. I Nikdy neodvracej zrak mísí několik žánrů: životopisné drama, romantický příběh, politický thriller i jakousi estetickou detektivku. Ty se však tentokrát spojují v celek beze švů. Hlavní hrdina Kurt Barnert zažívá v roce 1937 v drážďanské galerii iniciační moment: milovaná teta Elisabeth ho vezme na výstavu moderního umění, které nacisté označují za „zvrhlé“. Kurt ale v obrazech Picassa, Kandinského či Mondriana nalezne krásu. „Nikdy neodvracej zrak,“ učí ho teta. „Všechno, co je pravdivé, je krásné.“ Blíží se však válka. Elisabeth je v programu nacistické eugeniky nejprve sterilizována a poté zavražděna. Na smrt ji pošle prominentní lékař Carl Seeband, který po válce přeběhne ke komunistům. Kurt válku přežije a na studiích na výtvarné akademii se dá dohromady s krásnou módní návrhářkou Ellie. Jediný v NDR přípustný styl socialistického realismu je však mladému umělci těsný, a navíc mu cestu znovu zkříží Seeband. Tři hodiny jsou na tak dramatický osud, jaký má Kurt, skoro málo: film uhání dopředu a téměř nemá hluchá místa, snad výjimkou scén počátku vztahu s Ellie, které se blíží červené knihovně. Složitá témata snímek dokáže vystihnout ve dvou třech výjevech, nebo je rozloží do všech dějových linií. Prvním případem je například denacifikace, tedy (pokus o) „očištění“ Německa od Hitlerovy ideologie: zatímco Seeband vždy dokáže chytit příležitost za pačesy a nemá s převlékáním kabátů žádný morální problém, Kurtův otec, v jádru čestný člověk, který byl ke členství v NSDAP donucen, se po válce setkává jen s ponižujícím zacházením a nakonec páchá sebevraždu. Druhým případem je téma pravdy. Na nejzákladnější úrovni divák sleduje, jak se události Kurtova života seběhly, a je zvědavý, jestli se o všech tragických souvislostech dozví i umělec sám. O trochu složitější jsou otázky jako ta, zda člověk „všechnu“ pravdu skutečně potřebuje znát, nebo morální apel na život v pravdě, kdy je pro člověka jednou z jeho hlavních hodnot věrnost svému přesvědčení, má-li jaké. A v neposlední řadě je zde komplexní téma pravdivosti a autenticity umělecké: Kurt podstatnou část filmu tráví nalézáním autorské výpovědi, která by byla původní a jeho vlastní. V mnohém Nikdy neodvracej zrak není „pravdivé“ vůči své inspiraci – životu a dílu nejprodávanějšího žijícího výtvarného umělce Gerharda Richtera. Ten s von Donnersmarckem strávil desítky hodin v rozhovorech, ale od filmu se distancuje. Kurt má s Richterem mnoho společného i mnoho odlišného; cílem snímku nebyla biografie, nýbrž obecnější zamyšlení v duchu propojení života a díla umělce coby dítěte své doby. Dospělý Kurt našel ideálního představitele v Tomu Schillingovi (Napola: Hitlerova elita, Baader Meinhof Komplex), nejznámější tváří snímku je Sebastian Koch (Ve stínu, Životy těch druhých) v roli Seebanda. Vynikající je Paula Beer (Tranzit, Frantz) coby Ellie. Nezastupitelné místo ve vizuálně vypiplaném snímku má výprava, která skvěle evokuje všechna potřebná období: děsivou strohost nacistické architektury, zkázu rozbombardovaných německých měst, tupý socialistický realismus i uvolněná 60. léta v Düsseldorfu, kam se ústřední dvojice uchýlí. Minimalistická hudba Maxe Richtera kongeniálně doplňuje obraz, a co je nejdůležitější – v klíčových chvílích umí mlčet. Jak se ale na vrcholné dílo sluší, žádná ze složek nevyčnívá a nezastiňuje jinou; všechny jsou nástroji v rukou umělce, který přesně ví, kdy má nechat kterou zazářit. Strhující dlouhá scéna, kdy Kurt konečně najde „pravdu“, se obejde beze slov; výjev z ateliéru si nezadá s proslulou sekvencí ze Zvětšeniny, v níž pravdu hledá pro změnu fotograf. V dvojici scén, v nichž teta Elisabeth a Kurt dosáhnou až vesmírného vytržení, zase hraje zásadní roli mocný akord autobusových klaksonů. „Už se nemusím nikdy bát,“ vykřikne Kurt, když v jediném záblesku v koruně dubu nazře krásu, pravdu a „všechno“. „Kdyby to nebylo subjektivní, bylo by to řemeslo. A taky jde o štěstí,“ definuje umění lakonicky jeho mentor na düsseldorfské akademii. V těch okamžicích jako by plátno vybuchlo a osvítilo diváka poznáním. Vedou k nim však desítky minut pečlivě budovaného vyprávění – a ani od jedné z nich nelze odvrátit zrak. Pro přehrání videa se připojte k internetu Nikdy neodvracej zrak režie Florian Henckel von Donnersmarck scénář Florian Henckel von Donnersmarck Herecké obsazení Tom Schilling, Paula Beer, Sebastian Koch, Saskia Rosendahl, Oliver Masucci, Cai Cohrs, Ina Weisse, Jevgenij Sidichin… Délka 188 min. V kinech: od 25. dubna / Hodnocení: Pozitivní