kino recenze / film Text tereza spáčilová | FOTO aerofilms Dozorkyně, jakou (ne)chcete Filmová recenze terezy spáčilové Eva pracuje v kodaňské věznici a své svěřence oslovuje zásadně jménem. Nikdy jim nezapomene popřát dobré ráno nebo dobrou chuť, cvičí s nimi jógu a ve volném čase jim pomáhá se vzděláním. Zkrátka dokonalá Dozorkyně. Pak přivezou novou várku vězňů a péče se začne měnit v chladnou nenávist. J estli něco dánský režisér Gustav Möller opravdu umí, pak vyvolat pocit napětí za použití minima prostředků. Před šesti lety natočil thriller Tísňové volání, v němž policista zachraňuje unesenou ženu jen prostřednictvím telefonní linky, a zaujal jím natolik, že o tři roky později vznikla pod záštitou Netflixu americká verze téhož (zdaleka ne tak dobrá, mimochodem). Dozorkyně je kousek z podobného těsta. Möller si v něm vystačí v podstatě jen s chladnými interiéry vězení a tváří hlavní představitelky. Téměř do poloviny filmu nepodává k ději skoro žádné informace, a divák se tak může pouze dohadovat, jaký vnitřní konflikt nutí Evu dělat věci, které by jí do té doby nenapadly. V tváři Sidse Babett Knudsen se dá naštěstí číst jako v knize, a je to četba v pravdě bohatá a intenzivní. Hvězda někdejšího skandinávského hitu, seriálu Borgen (Vláda), umí svůj obličej používat jako malíř plátno: pracuje s ním v několika vrstvách a nechává ho neustále proměňovat. Mezi smutkem, bolestí a vztekem dokázala najít tolik mezipoloh, že to člověku rozum nebere. Fakt, že po většinu doby víc tušíme než víme, tedy není chyba, nýbrž rafinovaná hra s divákem. Stejně jako v Tísňovém volání ani tady nejde v prvé řadě o zpytování duší, ale o napětí v té nejlepší a nejčistší podobě. A co je úplně nejlepší – i když se nakonec dobereme celé pravdy, vůbec to nepřestane být zajímavé, ba právě naopak. Napětí se v Möllerově snímku chová trochu jako bešamel: houstne dlouho a nenápadně, až najednou zjistíte, že už z něj skoro nevyndáte lžíci. Scenáristicky má dánská novinka pár much: logicky uvažujícímu divákovi neujde, že některé Eviny skutky hraničí až s nesmyslem, resp. že v tak přísně střeženém prostoru, jakým je věznice, by velmi pravděpodobně neušly odhalení. Režisér i herečka však odvedli svou práci dokonale, a tak se do poslední chvíle bojíme, logika nelogika. Tím spíš, že nikdy není jasné, z které strany mříží přijde útok. Přemítání nad tím, kdo je v právu, resp. zda utrpěná křivda ospravedlňuje odplatu, tu fungují spíš jako nadstavba, vítaný bonus k emočnímu prožitku, jenž sám o sobě zcela stačí. Doporučuji nechat si ho na cestu domů a v kině se prostě jen bát. Dozorkyně ROK 2024 režie Gustav Möller hrají Sidse Babett Knudsen, Sebastian Bull, Dar Salim, Olaf Johannessen, Marina Bouras, Jacob Lohmann, Thomas Voss,Siir Tilif, Bashar Vincent al-Saoudi… Délka 100 min. V kinech: od 28. listopadu Hodnocení: Tereza Spáčilová česká filmová publicistka Pro přehrání videa se připojte k internetu