rozhovor Jaké jsou Vánoce v britské metropoli? Jiné. Mnohem barevnější. Ale také hlasitější a kýčovitější. A plné turistů – mnohdy až k prasknutí. Bohužel mi přišlo, že právě proto se podstata Vánoc v Londýně trochu vytrácí. Ale na druhou stranu, Britové jsou určitě moc rádi, že mohou Vánoce vůbec slavit. Proč by měli být rádi? Protože jeden čas byly Vánoce v Británii zakázané! Opravdu. V polovině 17. století zakázal Oliver Cromwell na více než deset let Vánoce slavit. Jakkoli. Nesměly se zpívat koledy, nesměla se připravovat vánoční jídla. Obchody musely být celé svátky otevřené, naopak kostely zavřené. Proč? Vánoce byly puritány vnímány jako neřest. Prostě pohanský svátek plný jídla, pití a zahálky. A co když někdo neuposlechl? Tvrdě se to trestalo. Armáda kontrolovala dodržování zákazů. Třeba, jestli lidé nezdobí domy nebo nepečou zvláštní sváteční jídla. Mnoho lidí pak skončilo dokonce ve vězení. Jsou svátky pro zahraničního zpravodaje žně, stres, období klidu... – čím vlastně? Když jsme dorazili do Belgie, rozhodli jsme se s rodinou trávit Vánoce v zahraničí. Poprvé. Ovšem také naposledy. Právě kvůli tomu zklamání z nedostatku atmosféry a úplně jiným tradicím jsme se pak už raději každý rok vraceli domů. Na naše vánoční trhy, svařené víno, koledy a na pohádky. A na hory se sněhem. Prostě bez českých Vánoc to nešlo. Zahraničním zpravodajem ČT jste byl osm let, nejprve čtyři v Bruselu, potom v Londýně. Co je nejdůležitější věcí „ve výbavě“ zahraničního zpravodaje? Pohotovost. Odolnost. Kreativita a pevné nervy. Jako zpravodaj jste 24 hodin denně v pohotovosti. Spíte s telefonem pod polštářem. Klidně vám z pražské redakce zavolají ve čtyři ráno, že chtějí do několika desítek minut živé vysílání. Třeba kvůli nějakému atentátu. K tomu se očekává, že naprosto rozumíte všemu v dané zemi. Víte přesně, co se děje a co daná země řeší. Bylo před těmi osmi lety těžké začít žít s rodinou v cizí zemi? Bylo. Můžete se dopředu připravovat. Nikdy ale úplně netušíte, co vás čeká. Zaskočí vás pak různé drobnosti. Třeba. Když jsme dorazili do Belgie v listopadu, probíhala tam zrovna taková zvláštní zima. Více než měsíc bylo zataženo a pršelo, vůbec se neukázalo slunce. Měli jsme z toho tehdy hroznou depresi a říkali si, kam jsme se to dostali. O Vašem působení v Británii jste teď vydal knihu Barvy mého Londýna. Když jste ji psal, prý jste to tajil, a to i před rodinou. Proč? Jsem hrozně pověrčivý. Říkám si, že když budu o něčem moc mluvit, tak to nakonec nedopadne. Své nejmilejší ženě Lence jsem proto ukázal až hotový rukopis. Na druhou stranu mě pak trochu potrestala. Odmítala si ho přečíst. A přečetla? Nakonec ano. Dokonce se jí to opravdu moc líbilo. Což v jejím podání vypadalo tak, že řekla: Myslela jsem si, že to bude horší. (smích) Ve Vaší knize symbolizuje Vánoce bílá. Kdy vlastně svátky v Londýně začínají? Na můj vkus opravdu brzo. Vzpomínám si, jak už koncem října začínají místní televize řešit vánoční výzdobu a dárky. V listopadu se pak Vánoce rozjedou oficiálně a naplno. Třetího listopadu se rozsvítí ve městě bílá světelná výzdoba a před vánočními songy se v centru města nedá utéct. V knize mě zaujal příběh s velkým ozdobeným stromem na známém Trafalgarském náměstí. Jak to s ním je? To je vtipná záležitost! A každý rok se kolem toho v Londýně hodně namluví. Ten strom totiž britská metropole dostane zadarmo od Norů, jako poděkování za pomoc během druhé světové války, kdy byl v exilu v Londýně norský král Haakon VII. Britové si musejí zajistit jen jeho převoz. Jenže, ten strom nebývá často moc hezký, často je málo košatý. Hodně utrpí i samotnou přepravou z Norska. A tak se vždycky Londýňané smějí, jaké koště jim to tentokrát z Norska zase přišlo. Jaký zážitek z Londýna dlouho nedostanete z hlavy? Londýn samotný. To město plné historie, kultury a umění. Kamkoli se podíváte, všude najdete nějaký odkaz na hrdou minulost Britů nebo Římanů před nimi. Pulzuje to v něm jako v organismu. Je sice přeplněné a hlučné tak, že to děsilo už Karla Čapka, ale i tady najdete uličky, kde čas zpomalil. Staleté hospůdky a kavárny jen pár kroků dělí od rušných ulic plných lidí. A každý den tam můžete objevit něco nového: zapomenutý kostel, skrytou sochu, malou galerii, starou hospodu s příběhy, které by samy vydaly na román. Třeba ten o Barvách mého Londýna. (smích) Dívají se Britové, podobně jako my, o Vánocích na pohádky? Pohádky to nejsou, to je česká specialita. Ale rozhodně to jsou vánoční filmy. Třeba Sám doma, ten je oblíbený. A pak určitě film Láska nebeská. To je hit číslo jedna. A co v televizi nejraději sledujete Vy? České pohádky v neomezeném počtu. Ovšem jeden film tam také musím mít. Každý rok, nikdy nesmí chybět. I já musím mít svoji předvánoční Lásku nebeskou! Text redakce | FOTO ČT Patří mezi nejvýraznější postavy domácí žurnalistiky, posledních osm let jsme ho ve zpravodajství České televize vídali nejprve jako zahraničního zpravodaje z Bruselu, poté z Londýna. A právě ze své druhé štace nyní vydal působivou knihu Barvy mého Londýna. „ Třetího listopadu se rozsvítí ve městě bílá světelná výzdoba a před vánočními songy se v centru města nedá utéct. LUKÁŠ DOLANSKÝ * 15. prosince 1976 Český reportér a novinář. Studoval na Methacton High School v Pensylvánii, absolvoval Mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, následně se studiu médií věnoval rok i na University of Westminster v Londýně. Pracoval v MF Dnes a Lidových novinách, následně zakotvil v České televizi, kde moderoval Hyde Park, Události, komentáře a vedl i domácí zpravodajství. Pak se na osm let stal zahraničním zpravodajem, nyní, zpět v ČT, uvádí pořad Události, komentáře týdne.