kino / životopisný Text Matěj Štěpán | FOTO Vertical Ent. Brankář Němec hrdinou Británie v kinech od Životy těch druhých, Experiment, Lola běží o život… Když už se nějaký německý film dostane do české distribuce, stojí to za to. Nejnovějším příspěvkem do řady je Brankář, film o německém fotbalistovi, který se snaží prosadit v Británii krátce po druhé světové válce. No, posuďte sami. To už samo o sobě zní jako recept na slibné drama. 20 června I když, německý film… Většina herců je z Británie, kde se film také natáčel. Němci zase obsadili hlavní roli a několik vedlejších, pozici režiséra a podíleli se také na scénáři, kameře a produkci. Díky mezinárodní spolupráci se tak původ složitě posuzuje. O tom ale příběh vlastně tak trochu je – totiž o smazávání hranic mezi národnostmi, a to i přes to, že se odehrává v době, kdy se tyto hranice zpevňovaly betonem a ostnatými dráty. Politické drama Jak je asi zřejmé, v té době byla v Británii silně protiněmecká nálada, a tak to bývalý voják, který měl na svém kontě patrně hned několik britských životů, nemohl mít lehké. Začátek příběhu se datuje do zajateckého tábora, kam je bývalý výsadkář umístěn. Britové si brzy všimnou jeho talentu a vzhledem k tomu, že jejich místní fotbalový tým potřebuje posilu na postu gólmana, se sebezapřením souhlasí s tím, aby jim vypomohl „nácek“. Válka brzy končí a němečtí zajatci jedou domů, náš hlavní hrdina se ale rozhodne zůstat a zkusit štěstí v místní lize. Inspirováno skutečností Brankář není jen výmyslem chytrého scenáristy. Bert Trautmann, tak se totiž hlavní postava jmenuje, byl člověk z masa a kostí, a to až do roku 2013, kdy vydechl naposled. Před tím, než tak učinil, ale stihl s režisérem Marcusem Rosenmüllerem strávit několik dní hovory o jeho životě, na kterých byl nakonec děj postavený. Život to rozhodně nebyl ledajaký. Bývalý voják Wehrmachtu žijící v Manchesteru, a k tomu hrající za britský tým, je něco, co místní nechtěli překousnout. Obzvláště velký problém měl Trautmann s místní židovskou komunitou, která ho poměrně pochopitelně nechtěla přijmout. Trautmann se ale netajil svým (upřímným?) zhnusením nad nacistickými válečnými zločiny. Přidejte k tomu jeho talent na hřišti, manželství s britskou ženou a není s podivem, že si nakonec dokázal vybojovat přízeň místních. Rozhodujícím momentem v tomto boji byl otevřený dopis tisku psaný rabínem Alexanderem Altmannem, který veřejnost žádal, aby dala Trautmannovi šanci. Patos pod kontrolou Žánrově vzato se jedná o historický, romantický, válečný a sportovní film. Je ale realističtější, než většina romantických filmů, pravdivější, než většina těch historických a duchaplnější, než většina těch sportovních a válečných. Snímek se nevyhnul řadě filmařských klišé, jak po kamerové, tak režijní a scenáristické stránce, což je cítit už z traileru, ale není to v takové míře, aby se i ti cyničtější z diváků museli mračit. Ty momenty, které jsou až příliš kýčovité vyvažuje vědomí, že tohle všechno se (plus mínus filmařská licence) stalo a že sledujete příběh, kterému byste bez nálepky „podle skutečné události“ ani náhodou neuvěřili. Brankář režie Marcus H. Rosenmüller Scénář Marcus H. Rosenmüller, Nicholas J. Schofield Herecké obsazení David Kross, Freya Mavor, John Henshaw, Harry Melling, Dave Johns, Gary Lewis, Dervla Kirwan, Max Befort… Délka 120 min. Pro přehrání videa se připojte k internetu