kino / komedie Text Vojtěch rynda | FOTO Falcon Vojtěch Rynda český filmový publicista Bourák je zbytek bramboračky od včera Filmová recenze Vojty Ryndy Kdo je Bourák? Životní ztroskotanec z maloměsta, který žije už jen z lásky k Elvisovi a k hudebnímu žánru rockabilly. A co je podle něj ten největší bourák? Růžový cadillac z roku 1959, který se v městečku znenadání zjeví. Nová komedie Ondřeje Trojana s jeho bratrem Ivanem v hlavní roli je prvním větším českým filmem, který do kin přichází po karanténě. Bohužel se ale není na co těšit. M ezi režijními počiny Ondřeje Trojana, jinak též producenta a příležitostného scenáristy a herce, bývají dlouhé pauzy: tragikomedii z období normalizace Občanský průkaz dělilo od válečné romance Želary sedm let, temnou fresku Toman z období takzvané třetí republiky od Občanského průkazu ještě o rok víc. Proto je poněkud překvapivé, že Bourák má premiéru ani ne dva roky po Tomanovi. Jistě, oproti Trojanovým předchozím filmům, které se snažily vypovídat o závažných věcech, jde tentokrát o oddechovou letní komedii, která nevyžaduje tak náročné přípravy. Výsledek ale působí děsivě nesourodě. Kupodivu se nezdá, že by na vině byla uspěchaná výroba. Spíše to vypadá, že za rozháraným výsledkem naopak stojí příliš dlouhé překopávání scénáře. Původně, ještě v námětu Evity Naušové, měl být Bourák sociálním dramatem zasazeným do Sudet. Scenárista Petr Jarchovský však látku posunul do podoby „crazy komedie“ o dysfunkční rodině, která se pod tlakem okolností dokáže znovu semknout. Odkud a proč se ale v ději vzali mafiáni, vilný řidič kamiónu, série vražd a řada dalších postav a motivů? Podle titulků se o scénář a jeho dramaturgii filmu staralo sedm lidí; zřejmě tedy došlo k tomu, co jedno anglické přísloví popisuje jako „příliš mnoho kuchařů přesolilo polívku“ a materiál se předělával tak dlouho, až se úplně ztratil původnímu záměru a zapomněl, o čem chtěl vyprávět a k čemu měl dojít. Trocha bezúčelnosti Sudety zůstaly. Bourák se odehrává ve fiktivním městečku Šlukdorf (kříženec Šluknova s Varnsdorfem, kdyby to někomu nedošlo), kde se začátkem 90. let zavřely továrny a místo nich se vyrojily nonstop herny, rádobykasina, prostitutky a další figurky s těmihle pochybnými „byznysy“ spojené. V herně Titanic patřící místnímu zbohatlíkovi Rudovi pracuje i Bourákova osmnáctiletá dcera Kamila (začínající Veronika Marková). Zatímco Kamilu celkem bezdůvodně hned na úvod přizabije skupinka lidí ze sociálního dna, aniž by incident i skupinka sama měly pro další děj větší význam, Ruda, kterému se říká Bingo, se zřejmě zblázní z nové městské vyhlášky zakazující hazard. Začne totiž vyvádět věci nesmyslné i na poměry snímku, který dohromady skoro žádný smysl už tak nedává. Film Bourák totiž nemá žádnou vnitřní logiku a soudržnost. Odehrává se v extrémně stylizovaném světě, ale stylizace je naprosto nejednotná. Některé postavy působí jako z béčkové parodie (extrémně neschopní mafiáni), jiné jako ze sitcomu (Kamilina matka Markéta), ještě další v sobě mají zbytky původně zamýšleného sociálního dramatu (skupinka z Titanicu), ale všechny jsou v zásadě jen komiksově přehnanými karikaturami. Prostředí rockabilly a vůbec subkultury posedlé americkou kulturou 50. let, do níž chce postava Bouráka patřit, má zřejmě působit šmrncovně, ale vychází jako malá česká ulepená hra na jako. Smutným „vrcholem“ jsou v tomto ohledu rádobyanglické texty písní, kterými děj prokládá účinkující kapela, jejíž zpěvák v podání Matěje Rupperta děj filmu bůhvíproč vypráví. Přehnané formy Po výtvarné stránce se film uchyluje ke (zřejmě) záměrně nadsazeným postupům, jako jsou okatě nesedící zadní projekce při jízdách autem, obrovský úplněk sedící nad obzorem nebo groteskové zrychlení při scéně rvačky. Jindy jsou ale i ty nejbanálnější a nejobyčejnější scény ozvláštňovány způsobem, který prostě nemůže nebýt režijní chybou: figury při rozhovoru zbůhdarma obcházejí stůl, repliky typu „tady máte ten saponát“ jsou pronášené s důrazem, jako by šlo o indicie vedoucí k pokladu. A v neposlední řadě v Bourákovi nesedí časové záležitosti. Kristýna Boková (Markéta) a Jiří Macháček (Bingo) hrají spolužáky, kteří se znají hodně přes čtyřicet let, ale ve skutečnosti je mezi nimi patnáct let věkového rozdílu a Bokové bude čtyřicet teprve za rok. Podle anotace filmu, narážek na komunisty, prostředí městečka a dalších faktorů se děj odehrává ve zmíněných 90. letech, postavy ale používají zcela dnešní mobily nebo třeba robotický vysavač roomba. Rozostřený scénář Sám Bourák v podání Ivana Trojana je v takovém božím dopuštění vlastně dost nezajímavý. Jeho dcera s manželkou sice upečou něco jako plán, jak ho vytrestat za jeho lenost a zálety, ale ve světle scén jako je ta, v níž Bingova manželka (Petra Nesvačilová) detailně zjišťuje a oceňuje kvality trusu svého psího mazlíčka, taková zápletka samozřejmě bledne. Závan zápletky ještě v polovině filmu přinese Kryštof Hádek coby onen řidič kamiónu, který si své milenky pečlivě eviduje v „šukmapě“ (to je citát!), ale i tahle naděje vyjde do ztracena. Někde uvnitř snímku se nachází scéna, v níž má Bourák vizi svého milovaného Elvise v jeho pozdním obézním a drogově závislém období. Elvise s gustem ztvárňuje sám režisér a producent, a tak se před kamerou spolu ocitají oba bratři Trojanové zároveň. Výstup působí jako dadaistický skeč z repertoáru Divadla Sklep, do jehož řad Ondřej Trojan i řada představitelů vedlejších rolí z Bouráka patří. Tam ale měl taky zůstat – a ne se bůhvíproč rozpliznout do formátu celovečerního filmu. „Tvůj život je zbytek bramboračky od včera,“ zní jedna replika z Bouráka. Je zbytečné pro ten film hledat lepší popis. A zbytečné je i přemýšlet nad tím, proč ho natočil tvůrce nominovaný na Oscara (v roce 2004 za Želary), nebo jak ho mohl (dvakrát!) podpořit Státní fond kinematografie. Bourák režie Ondřej Trojan Scénář Petr Jarchovský herecké obsazení Ivan Trojan, Veronika Marková, Kristýna Boková, Jiří Macháček, Kateřina Winterová, Jiří Šimek, Kryštof Hádek… Délka 111 min. Pro přehrání videa se připojte k internetu V kinech: od 11. června / Hodnocení: Negativní