seznamte se jaCk black Rozhovor Jack Black: blbý amík, Proslavil se jako (především) komediální herec, ale Jack Black je taky muzikant. Kromě toho, že se kamarádí s Davem Grohlem z Foo Fighters a zařádili si spolu převlečení za ženské ve videoklipu k písničce Low, má vlastní kapelu Tenacious D, se kterou vydal už tři alba. Ale ani rock’n’roll nebere Jack Black vážně a zpívá třeba srdceryvnou baladu o strastech a slastech života obyčejného bedňáka. Hledejte na YouTube: Foo Fighters Low; Tenacious D Roadie. který je vlastenec a chce hodně sexu Jak se může v seriálu namíchat komedie, akčňák a politika? Jednoduše, musíte mít odvahu dělat nové neprozkoumané věci jako třeba HBO v seriálu Krize. Nechte si vysvětlit, od hlavního hrdiny seriálu Jacka Blacka, jak to lze skloubit. Překlad: david shorf | FOTO: hbo Jak byste popsal postavu Alexe Talbota? Je to taková dichotomie – Talbot je členem mezinárodní mise, která má za úkol nastartovat v Pákistánu humanitarní projekty. Miluje svoji vlast, reprezentuje Spojené státy americké a chce konat dobro. Ale na druhé straně by taky rád šplhal po kariérním žebříčku a rád by byl mistrem špionáže jako James Bond, protože by tak podle něj byl svět víc sexy. A Talbot má sex hodně rád. Sice se mu ho moc nedostává, ale přemýšlí o něm v jednom kuse. Taky rád kouří trávu. Takže má v sobě vnitřního anděla i démona – má dobré úmysly, ale taky neodolatelné touhy. Je to takový ten blbý Amík, který přijede do nového místa, je extrémně netaktní a je přesvědčen, že Američani jsou nejlepší: „USA, USA.“ A z toho vyplývá spousta komických situací. Postava Talbota vystudovala univerzitu v Dartmouthu a zdá se, jakoby pořád žila životem privilegovaného synáčka na kolejích, byť nyní v zahraničí… Ano, nosí hezkou růžovou košili – to je můj příspěvek. Taky jsem žádal, aby nosil mokasíny bez ponožek. Nakonec se ale štáb rozhodl, že budu mít ponožky, protože budu hodně pochodovat v poušti. Čili já řekl, tak jo, dejte mi teda ponožky. Co vás lákalo na této roli a účinkování v seriálu Krize? Když jsem četl scénář, připadal mi jako jakási malá příšerka, kterou jsem doposud nikdy neviděl. Kombinace komedie, akčního žánru a politiky – to bylo pro mě něco nového a originálního. Navíc pilotní díl, který měl nastavit tón celého seriálu, režíroval Jay Roach, kterému opravdu důvěřuji. Vždycky jsem s ním chtěl dělat, takže rozhodnutí bylo jednoduché. Fakt. Taky jsem hledal televizní příležitost, protože v poslední době mě zaujalo mnohem více televizních než filmových projektů. Cítíte, že televize je v současnosti jediným médiem, které to dělá dobře? Ano, do jisté míry. No, filmy jsou v současnosti jen samá pokračování nebo spin offy (odvozeniny od existujících děl, pozn. red.). Původně se spin off týkal spíše televizní tvorby, ale teď už se to týká i spousty filmů. Podívejte se například na filmy, které se odvozují z frenčízy Avengers. Já je mám rád, nechci si stěžovat, ale pokud jde o nové věci, jo, zdá se, že v jejich čele nyní stojí HBO. Myslíte tím, že televize obecně dnes více riskují? A že se pouštějí do odvážnějších témat? Jo, absolutně. Nevím, jestli jste měli možnost vidět Transparent, ale to je příklad obrovského rizika. Hodně za čárkou. Můj bože tenhle pořad miluju! Užil jste si během natáčení nějaké dobrodružství? Vyslýchali mě water boardingem. Ukázalo se, že je to hrozné mučení. Přes hlavu mi přetahli pytel – takhle se to prý vážně dělá – tak aby voda hladce proudila do nosních dírek. Řekl byste o sobě, že jste hodně politicky zaměřený člověk? Jsem velmi politicky zaměřený v určitých aspektech, většinou v sociálních otázkách. Jsem mistrem v prosazování rovných práv pro gaye a lesbičky. Zajímají mě taky rasové diskriminace. Nesnáším bigotní názory a rasismus, zejména, když je hlásají politici. Rád „zapískám na píšťalku“, když cítím, že se děje nějaká nespravedlnost. Nejsem nijak zvlášť zběhlý v zahraniční politice, ale upřednostňuji vždy diplomacii před válkou. Takže jsem vlastně hipík. Když jsem četl scénář, připadal mi jako jakási malá příšerka, kterou jsem doposud nikdy neviděl. Kombinace komedie, akčního žánru a politiky – to bylo pro mě něco nového a originálního. Dělal jste si pro novou roli v seriálu Krize nějakou rešerši, abyste byl znalejší světové politiky? Sledoval jsem hodně politické talk show, třeba Rachel Maddow Show a The Daily Show, která patří k mým nejoblíbenějším. Seriál Krize by asi neexistoval, kdyby nebylo Jona Stewarta, který otevřel stavidla žánru politické komedie. Taky jsem se díval na Homeland – abych měl přehled i o té akčnější části. Líbila se mi hodně první série, fakt dobrý. V seriálu se všichni tváří, že jsou kompetentní, že svému oboru rozumí, ale ve skutečnosti je to jen chiméra a všichni jen lakujou. Myslíte si, že takhle to chodí v politice? Když čtu noviny, tak to vypadá, že přesně tak to je ve skutečnosti. Divíte se, jaký blb mohl udělat to či ono rozhodnutí. Samozřejmě, že tady hrajou důležitou roli lidské omyly. Náš seriál se právě na ně hodně zaměřuje. S Timem Robbinsem, který s vámi hraje v Krizi, jste natáčel už mnohokrát. Máte mezi sebou nějaký zvláštní pracovní vztah? Tim mě obsadil do mé první filmové role. Když mi bylo dvacet, nechal mě hrát ve snímku Bob Roberts, což se mi dnes jeví, jako že se to událo před milionem let. Od té doby jsem hrál ve všech jeho filmech. Ale jelikož dosud natočil jen tři, zdá se, že jde o jakousi pětiletou periodu, během níž se potkáváme. Vlastně teď se mi vybavuje, že se chystá brzy čtvrtý film. V seriálu Krize Tim režíroval jednu epizodu – byla to zrovna ta, kde mě vyslýchají a mučí waterboardingem. Všechno začíná a končí v jedné místnosti. Bylo to hrozné a zároveň skvělé. Domníváte se, že komedie je pro tato vážná témata vhodnějším žánrem než drama? Rozhodně. Nedávno jsem se nad tím zamýšlel, když jsem byl pozván na večírek na počest Steva Martina. On přece natočil úspěšnou komedii The Jerk a tenhle film naprosto obstál v testu časem. Dnes po čtyřiceti letech vidíte tu analogii s Charlie Chaplinem, když zvěčnil pomocí komedie některá témata navěky. A začíná to: „Narodil jsem se jako chudé černé dítě,“ a vede to k výsledkům, které by nikdy nebylo možno dosáhnout pomocí dramatického žánru. Existuje stále ještě mnoho tabu: když mluvíme o jiných kulturách a náboženstvích či rodinných zvyklostech. Pořád srovnáváme rozdíly mezi námi a nimi. Doufejme, že budeme schopni zbořit tyhle bariéry a najít společný základ. Doufejme, že budeme moci říct: Hele, vaši politici jsou zas***í idioti, naši politici jsou zas***í idioti, pojďme se kamarádit. pokud držíte palce jackU blackovi a světu vůbec OBJEDNEJTE SI BALÍČEK KOMPLET CHCI VĚDĚT VÍCE