Recenze kino Warcraft první střet recenze ještě většího kritika Kamila Fily Text Kamil Fila | FOTo CinemArt Na dokončení této akční fantasy se čekalo dlouhých deset let. Adaptace jedné z nejúspěšnějších počítačových her pro filmové plátno by měla prolomit prokletí, které se zatím podobných filmů drží – do kina na ně totiž nepřišlo ani tolik diváků, kolik bylo kdysi hráčů. Přihodilo se to Laře Croft, Princi z Persie i Doomu. Z filmového Warcraftu by si šlo dělat legraci. A spousta recenzentů v zahraničí to dělá. Přirovnávají ho například k proslulému propadáku Bojiště Země z roku 2000, kde lidstvo zotročovali velcí modří mimozemšťané s dredy na hlavě a hadičkami v nose. Ve Warcraftu zase chtějí lidstvo zničit velcí zelení orkové s dredy na hlavě a kly trčícími z pusy. Oboje vypadá dost legračně. Divákům neulehčí ani první scény, kde těhotná orkyně vyhlíží jako Zuzana Bydžovská, co si už léta píchá trenbolon a hladí si břicho obřími tlapami, zatímco vedle ní leží Shrek zkřížený s Hulkem a plácá sladké nesmysly. Tady ta rodinná romantika nějak nefunguje. No a pak už se v další scéně otvírá zeleně blikající portál živený energií z lidských duší a orkové pronikají do jiné dimenze, aby tam mohli plenit. Za celou dobu neuvidíme žádné úvodní titulky, takže vše jen posiluje dojem, že sledujeme obří intro počítačové hry v supervysokém rozlišení. Jako by tento svět ani neměl tvůrce, ale vznikal nám před očima spontánně a vtahoval nás dovnitř. Postupně se do tohoto intra noříme natolik, až si připadáme, že už tu hru hrajeme, nebo po očku sledujeme, jak ji hraje někdo jiný. Propracovanost nejenom kůže a chloupků orků, ale i jejich psychologie vede k tomu, že vedle nich postavy zahrané skutečnými herci působí trochu méně životně. Režiséru Duncanu Jonesovi se tu povedlo dosáhnout téměř dokonalého stavu: pro lidi, kteří se rádi koukají na počítačově generované obrazy plné barev i světla s minimem kontrastů, dlouhé nálety, široká panoramata a davové scény, je Warcraft velkou vizuální hostinou. Zároveň se mu daří uspokojovat fanoušky hry, protože souboje jsou velmi přehledné a lze v nich poznat jisté strategické myšlení jednotlivých postav. Film byl natočený vlastně už před dvěma lety, ale finální podobu, jež připomíná mix Pána prstenů a Avatara, mu počítačoví experti dodávali dlouho. Vznikají tím až jisté paradoxy: když citlivý ork Durotan vzpomíná, jak je krásné vidět zase stromy, a my víme, že vše kolem něj (a včetně něj) je umělé, není snadné dojmout se přírodní krásou. Propracovanost nejenom kůže a chloupků orků, ale i jejich psychologie vede k tomu, že vedle nich postavy zahrané skutečnými herci působí trochu méně životně. Třeba takový Travis Fimmel (proslavený seriálem Vikingové) coby hrdinný Lothar se velkou část děje tváří jako člověk, který se probouzí z kocoviny, dívá se do záchodové mísy a čeká, co z toho bude. Nakonec je z toho ale skutečná „high fantasy“ – snad první filmový plod tohoto žánru, kde se opravdu masivně čaruje. Magie tu není kořením, ale základem akce. Zároveň to není velké umění – z dějového hlediska spíš jenom kvalitní odvozenina, historka z brakového románu. U režiséra Duncana Jonese taková volba látky trochu překvapuje. Jeho dosavadní počiny – Moon a Zdrojový kód – byly chytré sci-fi povídkového typu; spíše minimalistické, založené na překvapivém nápadu než na akci, tricích a na velkém rozpočtu. Mezi jednotlivými klany orků panují rozdílné názory na to, jak a zda kolonizovat jiné světy… Ale na to, že Warcraft mohl dopadnout hrozně – a dost indicií tomu předem nasvědčovalo – se nakonec urodilo nejen něco koukatelného, ale zároveň ne hloupého. Jednak se tu vypráví téměř rovnoměrně ze dvou perspektiv – lidí i orků. A také Orkové tu nejsou bráni jenom jako tupá síla (původní skřeti z Pána prstenů) a pouhá hrozba odjinud, ale jako poměrně rozvinutá civilizace s vlastní kulturou a etikou. Navíc i mezi jednotlivými klany orků panují rozdílné názory na to, jak a zda kolonizovat jiné světy. Takové neshody přitom v příbězích o invazi bývají přiznávány obvykle jen lidem, tedy těm, kteří nevypadají jako zvířata, mají rozum, city a rodiny. Film také naznačuje možnosti mezirasových vztahů a míšení, což nepodává jako něco pohoršujícího. Ani nepovažuje za problém, že v ústředním vznikajícím milostném páru je žena o pár let starší než muž. To, co teď napíšu, může působit trochu přitažené za vlasy, ale i kdybychom chtěli chápat Warcraft jako analogii k momentálně aktuálnímu tématu „imigrantské invaze“ a v orcích viděli ony příslovečné „mladé, akceschopné, svalnaté muže s nejnovější mobilní technologií“ (zde teleportem), film nás pořád nutí vidět v nich bytosti, které netvoří jednu uniformní armádu. Každý jedinec na straně lidí i orků má svou osobní historii, hodnoty a názory. Navíc, pointou příběhu – aniž bych prozrazoval příliš – je umět se vzbouřit proti svému vlastnímu druhu, uzřít omyl v touze ničit ostatní a raději uzavírat příměří, než se hnát do válečné záhuby. Dvě hodně svižné hodinky, na nichž je poznat, že se v nich dost stříhalo, vás dobře navnadí na další díly. Jistě, Warcraft: První střet stojí na davových bitevních scénách a od počátku bylo plánováno, že budou vznikat další díly, takže válčení bude ještě hodně. Ale poselstvím příběhu je, abychom překonali vzájemné rozdíly a naučili se spolu komunikovat. Pokud někdo tvrdí, že fantasy je primitivní žánr dělící postavy jednoduše na strany dobra a zla, Warcraft této představě neodpovídá. Dvě hodně svižné hodinky, na nichž je poznat, že se v nich dost stříhalo, vás dobře navnadí na další díly. Jen je nutné smířit se s tím, že se asi nikdy nezmění zmiňovaný hybridní počítačový styl celé ságy. Žijeme zkrátka v době, kdy už pomalu nerozpoznáváme, co je hra, co nehratelná videoprezentace, co doprovodná animace a co už je film. A zdá se také, že dorůstá generace, které to vlastně vůbec nevadí. My, staromilci, nostalgicky vzpomínající na dávnou filmovou fotogenii, můžeme trochu rozpačitě pokašlávat a tvářit se jako Lothar nad mísou. Ovšem není nám to nic platné. Warcraft: První střet Režie Duncan Jones Scénář Duncan Jones, Charles Leavitt herecké obsazení Ben Foster, Travis Fimmel, Dominic Cooper, Paula Patton, Toby Kebbell, Robert Kazinsky, Daniel Wu, Clancy Brown V kinech: od 9. června | Hodnocení: pozitivní Youtube Pro přehrání videa se připojte k internetu Kamil Fila český filmový recenzent a kritik www.jestevetsikritik.cz