kino / životopisné drama Text Vojtěch rynda | FOTO CinemArt Rocketman Vojtěch Rynda český filmový publicista Bláznivá hudební terapie (ne)milovaného génia Filmová recenze Vojty Ryndy Rozrazí se dveře a Elton John nakráčí na skupinovou terapii v blyštivém pódiovém kostýmu, sakumprásk s obřími křídly a rohy. Filmová biografie slavného zpěváka, muzikanta a skladatele má mnoho styčných bodů s loňským hitem Bohemian Rhapsody. Od podobného základu se však Rocketman odráží k daleko bláznivějšímu, extravagantnějšímu a zábavnějšímu vyprávění. T ěch styčných bodů je skutečně mnoho. Filmy Bohemian Rhapsody i Rocketman stojí na skutečných příbězích slavných popových hvězd, jejichž kariéry kulminovaly v 70. a 80. letech; v prvním případě Freddieho Mercuryho z Queen, ve druhém Eltona Johna. Oba snímky začínají v klíčovém bodě jejich kariér, vracejí se na začátek a sledují jejich cestu ke slávě, ale také k problémům se závislostmi i s vlastní sexualitou. Manažerem jak Queen, tak i Eltona Johna byl jistý nechvalně proslulý John Reid, kterému je hlavně v Rocketmanovi věnován značný prostor. A oba filmy režíroval Dexter Fletcher: v případě Bohemian Rhapsody dodělával roztočený projekt po Bryanu Singerovi, na Rocketmana už byl sám. V čem spočívá největší rozdíl? Rocketman je muzikál – navíc ten druh muzikálu, v němž postavy bez varování přecházejí z civilního projevu do velkolepých hudebně-tanečních čísel a pak zase pokračují v konverzaci, jako by se ještě chvíli před tím nevznášely dva metry ve vzduchu. Tato stylizace umožňuje Rocketmanovi velkou svobodu ve vyprávění, která se projevuje například tím, že jsou události Eltonova života doprovázeny písničkami, které v dané době ještě nebyly na světě. I když se Bohemian Rhapsody od skutečných událostí rovněž často odchyluje, způsobem vyprávění se drží daleko více při zemi. Událost, která Rocketmana odstartovává, nastala v roce 1988. Elton John se tehdy rozhodl skoncovat se svými závislostmi na alkoholu, kokainu, sexu a nakupování a také s bulimií. Ve skutečnosti toto rozhodnutí uzrávalo nějakou dobu, ostatně zpěvákovy závislosti se táhly už od poloviny 70. let, a léčba trvala dva roky. Ve filmu je rozhodnutí vylíčeno v dramatické zkratce jako momentální hnutí mysli, kdy Elton John do léčebny přijde v pódiovém kostýmu přímo z šatny newyorské haly Madison Square Garden, kde měl ten večer hrát. Celý film je tedy pojatý jako muzikantova zpověď před kolegy z terapie, což napomáhá košatosti stylizace, omlouvá sentimentalitu některých částí i ospravedlňuje odchylky od skutečnosti. Důležitým faktem je, že Elton John snímek koprodukoval a měl nad ním kreativní kontrolu, takže na sebe v ději prozradil jen tolik, kolik sám uznal za vhodné. I tak je Rocketman velmi otevřený – a sentimentální je jen málokdy, překvapivě nejméně v pasážích z dětství, které Eltona poznamenalo hluboko do dospělosti a vedlo i k jeho závislostem. Chlapec, tehdy ještě s rodným jménem Reginald Kenneth Dwight, totiž vyrůstá bez lhostejného otce a s citově chladnou a sobeckou matkou. Nedostatek lásky se pak snaží dohánět v dospělém životě, což vede k mnoha jeho zklamáním. Malý Reggie se naučí hrát na babiččině klavíru sám podle rádia, získává stipendium na prestižní konzervatoři Royal Academy of Music a už jako ambiciózní mladý muž se řízením osudu na konkurzu v hudebním vydavatelství setkává se svým celoživotním uměleckým partnerem – textařem Berniem Taupinem. Následují první společné hity, triumfální debutové vystoupení na americké půdě v hollywoodském klubu Troubadour a setkání s Johnem Reidem, z něhož se stane Eltonův milenec, přestože si zpěvák svou homosexualitu ještě nechce plně přiznat, natož aby se k ní hlásil veřejně. Sláva si zároveň začne vybírat daň v podobě únavy z nekonečných večírků a přepracování. Zpěvákovy hity filmem prostupují prakticky od začátku, a to v nových a svěžích hudebních i tanečních aranžmá. Na terapii Elton nastoupí za zvuků melancholické písně Goodbye Yellow Brick Road, která se obloukem vrací v závěru. Dětství a dospívání doprovázejí pouliční a hospodské provedení velkolepých rokenrolových dupáren The Bitch Is Back a Saturday Night's Alright (For Fighting). Z nejprodávanějšího singlu všech dob, Candle in the Wind, naopak zazní zcela nenápadně jen instrumentální úryvek coby pomrknutí na znalce. Některé písně souvisejí s dějem příměji: kouzelná je třeba scéna, v níž Bernie Taupin odevzdá Eltonovi slova k jejich průlomovému hitu Your Song při snídani a muzikant k nim složí hudbu dřív, než se textař stihne oholit. Crocodile Rock pak otevírá legendární vystoupení v Troubadouru. A ještě jindy songy přebírají roli slov a ve videoklipové zkratce odvyprávějí část děje: Tiny Dancer tak odráží okouzlení nočním Los Angeles, titulní Rocket Man líčí až lyricky zpěvákovu nejhorší krizi. Tyto verze písní zpívá přímo představitel hlavní role Taron Egerton – a není to jediný důvod, proč je jeho výkon fantastický. Oproti Ramimu Malekovi, který šel ve ztvárnění Freddieho Mercuryho v Bohemian Rhapsody cestou maximálně přesné imitace, se Egerton od projevu skutečného Eltona Johna odráží k vlastní interpretaci, která skvěle sedí k bláznivému ladění filmu. Jeho protipólem je skvěle tlumený Jamie Bell v roli Taupina, ledově mrazivá je Bryce Dallas Howard coby bezcitná matka. Velkou pochvalu pak zaslouží debutující Matthew Illesley, který dokázal do postavy malého Reggieho promítnout všechnu touhu po lásce a vášeň pro hudbu, jež Eltona Johna dovedly na vrchol slávy i na samotné dno. A touha a vášeň, „oblečené“ mimo jiné do velkolepých hromadných kostýmních výstupů na koncertech nebo na zahradě zpěvákovy luxusní vily, jsou také hnacím pohonem celého Rocketmana, který patří už teď k nejzábavnějším hudebním filmům nejen posledních let. Pro přehrání videa se připojte k internetu Rocketman režie Dexter Fletcher scénář Lee Hall Herecké obsazení Taron Egerton, Richard Madden, Bryce Dallas Howard, Jamie Bell, Steven Mackintosh, Gemma Jones… Délka 121 min. V kinech: od 30. května / Hodnocení: Pozitivní