kino / komedie Text Matěj Štěpán | FOTo Falcon Starý, dobrý nášup po dvaceti letech Udělal to Titanic, udělali to Avengers, udělali to Samotáři. Když máte hluboko do kapsy nebo prostě chcete dokázat, že stále máte páru, vypustíte starší film do kin jako by se znovu narodil a voila, nové zisky jsou na světě. Pokud teda lidi přijdou. Ale v případě Samotářů by mohli, jde totiž o klasickou, dobrou „oldie“. v kinech od v kinech od 19 právě v kinech března T itanic to udělal, protože dostal třírozměrný remaster, a po mnoha letech se vrátil do kin, aby rozplakal nové davy. K celkovým výdělkům, které z něj již tak dělaly nejvýdělečnější film na světě, inflaci nepočítaje, si přidal dalších několik miliard. Avengers to udělali, protože nevydělali tolik, aby se stali nejvýdělečnějším filmem na světě, tak si ty výdělky uměle nastavili. Stejně se nakonec nejvýdělečnějšími nestali, ale o tom jindy. No a Samotáři se těmito příklady zřejmě inspirovali a dostali obnovenou premiéru. Poctíte je návštěvou? Poctíte Protože se jedná o zajímavý projekt. Docela dlouho byli součástí místní popkultury, citovali se, což teda s novou mladou generací ustalo, ale to je přirozené. Stále je naživu dost těch, kteří v roce dva tisíce tenhle film viděli v kině, takže se o tom díky jejich zájmu dozví ti, kteří byli v roce dva tisíce narozeni. Jsem zvědav, zda se to u ratolestí nového milénia ujme, nebo zda se do kin vypraví jen nostalgici. Pro mladé Zde odstavec pro ty, kteří film neviděli. No. Dějově to vlastně není ničím zajímavé, prostě takový malý český film o malých českých lidech s malými českými osudy. Proč to tedy stojí za to? Režíroval to David Ondříček, muž, který stojí za jedněmi z nejzajímavějších českých filmů. Projekty, za které se místní kinematografie nemusí stydět. A těch je jako šafránu. Samotáři jsou divný film, teoreticky by se asi dali označit za komedii, takovou temnou, ale hlavně je to prostě netradiční film. Tak příjemně divný, jako třeba Jedna ruka netleská nebo Rok ďábla. Lidské osudy se v něm odvíjejí v takové intimitě, že se až místy budete stydět, že na to koukáte. A to je fajn. Rozhodně se nejede podle zajetých pravidel, děj je veden spíše pocitově, což je upřímně osvěžující vypravěčský jazyk. Nostalgie Rok dva tisíce byl stále ve znamení temné doby devadesátkové, v místních krajích se mohlo všechno, noci byly dlouhé a černé. Ti, kteří v těchto dobách prožili svá nejlepší léta, nechť si připomenou atmosféru postsovětských poměrů, které stále nevyprchaly, ale jsou cítit o něco méně než na počátku tisíciletí. Ti, kteří tu dobu nezažili, nechť pochopí lépe životy svých rodičů tím, že se skrz Samotáře vzdělají o tom, co bylo v té době normou. Je to dobrý film? Je třeba říct, že jednoznačně ano, a proto ho bez váhání doporučuji. A to i s vědomím, že nejsem vášnivým fanouškem českého porevolučního filmu. Ale Samotáři, Jedna ruka netleská, Kolja, Jízda… tohle všechno patří do lokální síně slávy. Ano, do síně, kam se lze dostat značně jednodušeji než do té světové, ale to je samozřejmě zcela jiné měřítko. Výkony Macháčka či Trojana v tomto snímku patří k jedněm z těch nejlepších. I Rašilov, kterého obyčejně uvidíte v průměrných seriálech či nepříliš dobrých filmech, zde dává smysl. Závěrem tedy pravím, že se v červenci vrátil do kin jeden z českých filmů, pro který má smysl se zvednout z gauče a jít si ho vychutnat do ztemnělého sálu. Běžte tedy. Běžte i se svými ratolestmi, pokud jim je více než třináct a připomeňte si, že i v české kinematografii platí, že když se chce, tak to jde. Samotáři režie David Ondříček Scénář Petr Zelenka Herecké obsazení Jitka Schneiderová, Saša Rašilov nejml., Labina Mitevska, Ivan Trojan, Jiří Macháček, Mikuláš Křen… Délka 109 min. Pro přehrání videa se připojte k internetu