kino / akční Transformeři Kamil Fila český filmový recenzent a kritik www.jestevetsikritik.cz na pomezí geniality a stupidity recenze ještě většího kritika Kamila Fily Text kamil fila | FOTO cinemart Série Transformers byla už od prvního dílu uvedeného právě před deseti lety brána jako důkaz naprostého kulturního úpadku. Celovečerní film vzniklý na základě série hraček potvrzoval přesvědčení, že Hollywood se zdětinšťuje a že vyprávění skládá ze součástek, které jsou jedna vedle druhé zároveň komerčním zbožím. Nešlo jen o ony „roboty“, kteří se proměňují v auta, ale zároveň nově i o reálná auta, mobilní telefony, počítače či konzumované nápoje. Rozlišit tu příběh od product placementu téměř nešlo. T ransformers nám v reklamním sloganu sdělují, že jsou „more than meets the eye“, což se dá překládat a vykládat různě, od „něco více než na první pohled“ až po „tohle váš zrak ani nestíhá sledovat“. U filmových Transformerů nejde zdaleka jen o to, že nám dávají „nahlédnout pod kapotu strojů“, ale i o to, jakou rychlostí se nám věci ukazují. Je tu tolik rychlých záběrů, že nakonec žadoníme, abychom všechny ty metamorfózy a složité akční piruety mohli vidět zpomaleně – což nám nakonec režisér Michael Bay dopřeje, opět měrou vrchovatou. Proč ale série Transformers ztrácí stále více příznivců? Tak jako nešlo předvídat, že Rychle a zběsile bude mít osm dílů, jež budou stále dražší a úspěšnější, i u Transformers mohlo těžko někoho napadnout, že během deseti let vznikne pět dílů. S jejich úspěšností to ale není jednoduché. Zatímco první dva díly byly megavýdělečné v USA a ve zbytku světa tak průměrně, na trojku a čtyřku se chodilo méně doma, ale dvojnásobně více v zámoří, hlavně v Asii. Pátý díl, s podtitulem Poslední rytíř, však zaznamenal zatím nejhorší nástup při premiéře a vzhledem k tomu, že byl suverénně nejdražší – jen produkční rozpočet se vyšplhal asi na 260 milionů dolarů – může se stát, že z něj bude opravdu poslední rytíř. Ostatně i Michael Bay už řekl, že další díl točit nebude a případně předá štafetový kolík někomu jinému. Tak to tedy good luck… Je ale odliv zájmu známkou toho, že celá série je horší a horší? Nejprve je potřeba postavit se proti tomu, že Transformers jsou nějak esenciálně špatné filmy. Minimálně první díl navazuje na linii E.T. Mimozemšťana či Číslo 5 žije, tedy dětské fantazie o oživlých hračkách, kamarádech, v jejichž existenci nikdo nevěří a my je musíme ukrývat před prozrazením, přestože jsou tito kamarádi nadáni zvláštními schopnostmi. Oni spolutvoří náš dětský svět, jenž stojí proti světu dospěláků, kteří neoplývají fantazií ani tolerancí. Jde o tak hlubinné přání, že jej nelze odmávnout jako hloupé či nesmyslné. Promítání života do neživých objektů či představa hmoty jako čehosi volně přeskupitelného a proměnlivého je základem mnoha našich snů, které tu byly dávno před hračkářským a filmovým průmyslem. Transformerům se navíc daří zasahovat překvapivě i další stádia osobnostního vývoje – dalším snem mladých, ne už dětských, ale dospívajících Američanů, je totiž vlastnit auto. A toto auto není jen věc – má osobnost, mluví, je mým ochráncem i přítelem, pomáhá mi balit holky… Transformeři přesně tematizují i adolescentní potřeby. V posledním stádiu pak Transformers reagují na život dospělých, respektive na naše představy ohledně historie lidstva, vesmíru a tak vůbec. Překonávají nejen hranici mezi organickým a mechanickým, ale i mezi mýty a dějinami a technologií a magií. Jsou mimo všechny kategorie, a jsou živoucí imaginací, předměty vyprávění, jaká dovedou tvořit jen děti a infantilové. Podle pátého dílu stojí Transformeři dokonce za mnoha velkými událostmi: pomáhali Merlinovi a Artušovi vybojovat velké bitvy, účastnili se i první a druhé světové války, postavili Stonehenge a kolem jejich kultu a zároveň utajování se shlukovali nejvýznačnější géniové lidstva, Shakespearem počínaje a Edisonem a Hawkingem konče. Jde o jakousi převrácenou, pozitivní konspirační teorii, kde se ukazuje, že je dobré před veřejností nějaké věci tajit. Samozřejmě, jakmile opustíme tuto abstraktnější rovinu výkladu a dostaneme se k tomu, jak se konkrétně projevují jednotlivé postavy, co dělají a říkají, stává se z toho megahovadina. Nevkusná a vulgární, řvavě přebarvená i hlukově uřvaná a dějově urvaná ze řetězu. Navíc je to absolutně hrdá hovadina, která až záměrně provokuje svou nestřídmostí a vulgaritou. Je zřejmé, že Transformers jsou nejzazším druhem excesu, jaký si trikové velkofilmy mohou dovolit. Triky záměrně nejsou realistické, a při neustálém skládání a rozkládání a morfování si uvědomujeme, že trikové filmy se obecně skládají z mnoha vrstev a komponentů, tak jako ony nezařaditelné „bytosti“ na plátně. Bay nám s jistým druhem výsměchu a chlubení předvádí, co všechno si může dovolit udělat, jaká pravidla smí porušit, a že nás všemi těmi eskamotážemi bez mrknutí oka přehltí. Když se na to díváme z hlediska běžného marketingu, není to moc logické. Ty filmy by mohly stát méně, být kratší, mít soudržný příběh a vůbec mít nějak lépe definováno, co mají publiku přinášet. Ale pokud přistoupíme na to, že existuje i jakási ekonomika, založená na ukojování vášní, a především zbytečném plýtvání energie, jako je stavění monumentů typu pyramid či provádění obětin bohům, pak v rámci této transgrese dávají Transformers dokonalý smysl. Je to svatostánek kapitalismu, v němž se prolévají stamiliony dolarů zbůhdarma. Je to demonstrace síly a nespoutanosti a zároveň vynalézání nové formy kinematografie, která je zároveň skrz naskrz komerční a přitom experimentální a abstraktní, chvílemi jako cákance Jacksona Pollocka nebo geometrické obrazce od Maleviče. Jakmile se jednou díváte na Transformery těmato očima, pochopíte jejich výjimečnost. Pro přehrání videa se připojte k internetu Transformers: Poslední rytíř režie Michael Bay Scénář Art Marcum, Matt Holloway, Ken Nolan Herecké obsazení Mark Wahlberg, Anthony Hopkins, Peter Cullen, Isabela Moner, Stanley Tucci, John Turturro, Josh Duhamel… Délka 151 min. V kinech: od 22. června / Hodnocení: pozitivní