kino / životopisný Text Vojtěch rynda | FOTO profimedia.cz, Bontonfilm Vojtěch Rynda český filmový publicista escobar král bílé hory Filmová recenze Vojty Ryndy I pětadvacet let po smrti popularita drogového bosse Pabla Escobara roste – soudě podle toho, jak často je k vidění na filmovém plátně a televizních obrazovkách. Po seriálu Narcos od společnosti Netflix, účinkování ve filmu Barry Seal: Nebeský gauner a dalších „rolích“ se nyní kolumbijský kokainový magnát dočkal životopisného snímku nazvaného u nás prostě Escobar. M ilovala jsem Pabla, nenáviděla Escobara. Tak zní celý titul knižní autobiografie někdejší novinářky Virginie Vallejo, podle níž režisér Fernando León de Aranoa film Escobar natočil. Virginie měla s obávaným narkobaronem poměr zhruba v letech 1983 až 1987; snímek vyprávěný z jejího pohledu pokrývá období jen o málo širší, od roku 1981 do Escobarovy neslavné smrti v roce 1993 ve věku 44 let. Na počátku 80. let se Virginia s Pablem seznamuje z pozice celebrity: ona je známou a oblíbenou televizní moderátorkou, on má k (nechvalné) proslulosti teprve nakročeno. Setkají se na velkolepém večírku na Escobarově luxusní usedlosti, kam je pozvaná kolumbijská smetánka. Oficiální záminkou je vyhlášení výstavby tisíců bytů pro chudé ve slumech – populistického projektu, kterým chce Pablo získat přízeň nemajetných mas. Ve skutečnosti si na setkání hlavy drogových kartelů rozdělí odbytiště ve Spojených státech. Krásné a muži obletované moderátorce je narkobaron, o jehož byznysu zatím kolují jen kusé zprávy, nejdříve spíše k smíchu. Při prvním kontaktu si obtloustlého muže se zplihlým knírkem a taťkovským pupkem dokonce splete se služebnictvem. Velmi brzy se však nechá uchvátit jeho penězi, vlivem a charismatem, nejspíše v tomto pořadí. Od Escobarova řádění už utekly desítky let a vzpomínky na ně tedy nejsou nijak čerstvé, přesto se zdá být poněkud odvážné pojmout film o něm jako pořádně černou komedii. Některé pravdivé skutečnosti jsou však natolik absurdní, že si o takové zpracování skoro říkají. Escobar se například ke sklonku své „kariéry“ skutečně nechal dobrovolně polapit a zavřít; vězení La Catedral si ale sám naprojektoval, takže si místo odpykávání trestu dopřával spíše dovolenou ve fešáckém kriminálu, kde hrál fotbal s kolumbijskou reprezentací (do míče se kopalo, dokud „šéf“ nezvítězil) a kam si zval zástupy prostitutek (jen ve všední dny; neděle patřily rodině). Černý humor snímku pochopitelně není pro každého. „Tahle země je masový hrob,“ lomí rukama kolumbijský občan nad situací, kdy se kvůli otevřené válce mezi drogovými kartely a policií plní ulice, slumy a skládky mrtvolami, často zohavenými. Escobar své nepřátele nechává porcovat motorovými pilami zaživa, provozuje autoškolu pro nájemné vrahy, kteří cíle likvidují za jízdy na motorce, a pro „speciální případy“ má v rukávu obzvlášť kruté způsoby popravy. Escobarovi se v dosavadních třech sériích velmi důkladně věnuje také i u nás velmi oblíbený seriál Narcos. Ten je ve srovnání s filmem pochopitelně daleko více zaměřený na faktografii, nabízí detailní vhled do zákulisí drogového byznysu a seznamuje diváka s řadou nosných vedlejších postav. Snímek Escobar se však i přes „dojmologický“ základ, daný pohledem Virginie, drží skutečnosti poměrně přesně. Poskytuje kontext v podobě cenných informací, jako je například ta, že kilogram kokainu stál v Kolumbii v polovině 80. let 7 000 amerických dolarů, zatímco v USA 150 000 dolarů – a to ho kartel během dopravy do Států ještě rozředil na tři kila laktózou. Virginia sleduje, jak se během 80. let Escobar vzmůže z pozice jedné z hlav kartelů na prakticky neomezeného vládce obchodu s latinskoamerickým kokainem. Díky zaplacené podpoře chudých vrstev se nechá zvolit do kolumbijské Sněmovny reprezentantů, odkud tvrdě bojuje proti extradiční dohodě s USA, která by dovolila vydávat kolumbijské občany do Spojených států. S narůstající mocí si dovoluje čím dál víc: dopouští se politických vražd, platí odměny za zabité policisty, likviduje konkurenci – a propadá megalomanii i paranoii. Vztah s Virginií je na tom všem možná to nejméně zajímavé, televizní kráska však má dostatek kouzla na to, aby roli vypravěčky ustála. Penélope Cruz se nebojí podat ji v realistickém až nelichotivém světle coby naivní, sebestřednou a zhýčkanou primadonu, která až příliš pozdě pochopí, s čím se zapletla. Románek s drogovým lordem ji stojí místo i reputaci a druhdy okouzlující žena nakonec končí jako nezaměstnatelný uzlíček nervů čelící desítkám anonymních výhrůžek smrtí denně. Ukázat tenhle přerod vyžaduje skutečně velkou herečku a Penélope Cruz dokazuje, že jí je. Silné je například její drásavé sólo ve chvíli, kdy u zastavárníka čelí atentátu. Ještě působivější jsou však některé její společné scény s Javierem Bardemem – ve filmu Escobarem, ve skutečnosti manželem. Je pobaveně okouzlená, když jí Escobar ukazuje své království, nadšená, když jí pěchuje kufr srolovanými stodolarovkami, vyděšená, když jí vyhrožuje smrtí. Do už tak vypjaté dynamiky ještě vstupuje Pablova usoužená legitimní manželka Victoria v podání typově odlišné Julieth Restrepo. Snímek Fernanda Leóna de Aranoa si jistě nedělá ambice vylíčit události vyčerpávajícím způsobem; na narkobaronovo řádění nestačí ani seriál, natož „jen“ celovečerní film. Zejména chybí ilustrace toho, jak situaci v zemi vnímá tamní společnost. Escobar nicméně nabízí nový pohled v podobě vyprávění přes Pablovu „bokovku“, věrohodně zachycuje atmosféru kokainových 80. let a v neposlední řadě nabízí vynikající herecké výkony. Escobar režie Fernando León de Aranoa scénář Fernando León de Aranoa, Virginia Vallejo Herecké obsazení Javier Bardem, Penélope Cruz, Peter Sarsgaard, David Valencia, Giselle Da Silva, Nathan Cooper… Délka 123 min. V kinech: od 14. června / Hodnocení: pozitivní Pro přehrání videa se připojte k internetu