kino / životopisné drama Text Vojtěch rynda | FOTO Film Europe Vojtěch Rynda český filmový publicista Dobře „vychytaný“ životní příběh Brankář Filmová recenze Vojty Ryndy Druhá světová válka skončila, ale zajatému německému parašutistovi Bertu Trautmannovi začíná další boj: o sportovní výsledky, o uznání, o lásku i o odpuštění sobě samému. Životopisný film Brankář natočený podle osudů muže, který to dotáhl z východní fronty až na špici anglické fotbalové ligy, za mnohdy rozvernou atmosférou skrývá tragický nádech. K am se Bert vrtne, tam ho mají za válečného zločince, přesvědčeného nácka a ztělesnění všeho zlého, co Německo za války Evropě provedlo. V zajateckém táboře musí drhnout latríny a sadistický velitel lágru by ho nejradši rovnou postavil ke zdi. V šatnách lokálního fotbalového klubu se s ním nikdo nechce bavit a na hřišti na něj místní pořvávají nenávistné urážky. A i v krámku svého ochránce, místního obchodníka a manažera zmíněného klubu, se na něj jeho dcery dívají div ne jako na lidožrouta. Jedna z dívek po něm ale občas hodí okem i se zalíbením… Trautmannův život v sobě spojuje paradoxy dějin 20. století. Rodák z Brém, který zemřel před šesti roky v požehnaném věku téměř devadesáti let, byl nositelem Železného kříže i Řádu britského impéria, tedy vyznamenání dvou většinou velmi znepřátelených říší. U nás o něm vědí nejspíš jen sportovní fajnšmekři, zatímco v Anglii patří mezi fotbalové legendy – zejména díky obětavému výkonu ve finále Football League, které v bráně dochytal se zlomeným krkem. Film Brankář dlouhou dobu působí jako standardní divácky vstřícná životopisná podívaná, která zcela v duchu klasického hollywoodského vyprávění jede po dvou liniích, profesní a milostné: divák Trautmannovi drží palce, aby uspěl ve světě fotbalu a zároveň získal dívku svého srdce. Snímek hrdinu zastihuje až na samém konci války, kdy je jednadvacetiletý mladík zajat Spojenci a odlifrován na britskou půdu, kde si má odpracovat škody způsobené vítězné mocnosti. K šanci uchytit se na tamní fotbalové scéně přijde jako slepý k houslím, když si ho na dvoře tábora náhodou povšimne manažer klubu Jack Friar. Jeho mančaftu hrozí sestup do nižší soutěže a ztráta sponzorství, takže Jack neváhá vsadit všechno na jednu kartu, i kdyby to měl být nedávný nepřítel. První polovina snímku je až roztomile konvenční. Její kouzlo funguje nezávisle na tom, kolik toho divák o skutečném Trautmannově osudu ví: přímočaře napsané situace s předvídatelnou pointou přinášejí okamžitá dílčí uspokojení, jak to u jasně žánrově vymezených filmů bývá. Bert překonává odpor nových spoluhráčů. Bert si získává přízeň původně nepřátelsky naladěného publika. Bert to zkouší na starší Friarovu dceru přes sympatie její mladší sestřičky… Tato série scén je propojená silným motivem souboje s nepřízní osudu, díky kterému si „válečný zločinec“ získává i naše srdce. Nejroztomilejší jsou pak scény „námluv“ s Margaret. Té se mladík líbí na první pohled, ale nemůže to přiznat ani sama sobě, natož jemu. Tokání dvou hrdliček je vyprávěno úsporně a minimalisticky – přestřelkami skrytých pohledů „co dělá ten druhý“ v prostorách Friarova hospodářství, zdánlivě vyhrocenými prohozy replik, kterými se ti dva navzájem zkoušejí, i záměrně naivistickou scénou společného chytání ptáčka. To, že se tento vývoj situace obejde bez dlouhých dialogů a že se mladý brankář mnoha chvílemi prostě „promlčí“, poctivě odráží skutečný stav věcí: Bert je přece Němec a anglicky příliš neumí. Berta hraje skutečný německý rodák David Kross, který se proslavil rolí svedeného mladíka v oscarovém válečném melodramatu Předčítač. Angličtina se „skopčáckým“ přízvukem mu tedy jde autenticky. Je zároveň dostatečně pohledný, vysportovaný a charismatický na to, že mu lze vzbuzování sympatií mezi Angličany věřit. Margaret ztvárnila zatím nepříliš známá skotská herečka a modelka Freya Mavor, která se rozhodně nespoléhá jen na své krásné oči a zrzavou hřívu. Vrchovatě to prokáže strhujícím výkonem v komplexní herecké poloze v poslední třetině, kdy se film do té doby vyprávěný v poměrně odlehčeném duchu překlopí do osudového dramatu. Temné názvuky dějem probleskují už dřív: snímek Trautmannovo působení na východní frontě, kde se voják musel stát svědkem a možná i aktérem děsivých věcí, koncentruje (opět poněkud naivisticky) do traumatu způsobeného tím, že nedokázal odvrátit zbytečnou smrt židovského chlapce. Ten se mu pak v nejrůznějších chvílích zjevuje jako oživlá výčitka a předznamenává tak jeho vlastní životní tragédii. Brankář je film skrznaskrz poctivý a vyprávěný bez záludností, se srdcem na dlani. Z Trautmannova životního osudu si otevřeně vybírá to, co se mu hodí a na co se svou vypravěčskou jednoduchostí stačí. Nepátrá do hloubky po Bertově konání za války; ano, přiznává, že mladík narukoval dobrovolně a že Železný kříž asi nedostal jen tak pro nic za nic, ale zároveň se legitimně drží hlavního tématu, kterým je smíření, odpuštění a souzení lidí podle jejich konkrétních činů, a ne podle kolektivní viny. Zároveň prostřednictvím oné tragédie naznačuje jakousi karmickou rovnováhu, z níž není úniku. A v neposlední řadě je Brankář starosvětsky přívětivou sportovní podívanou, v níž se ještě fotbalová utkání vyprávějí bez rychlopalných střihů a zběsilých švenků kamery a v níž jsou šatny cítit potem a odhodláním, a ne penězi od sponzorů. Hvězda brankářského talentu stoupá a Bert se dostává do týmu Manchester City, kde musí znovu překonat antipatie spoluhráčů i celého města. Když pak za „Man City“ dochytá finálový zápas ligy proti Birminghamu i s vážným zraněním, nenajde se mezi postavami příběhu ani mezi diváky člověk, který by ho přinejmenším nerespektoval – válka neválka. Pro přehrání videa se připojte k internetu Brankář režie Marcus H. Rosenmüller scénář Marcus H. Rosenmüller, Nicholas J. Schofield Herecké obsazení David Kross, Freya Mavor, John Henshaw, Harry Melling, Dave Johns, Gary Lewis, Dervla Kirwan, Max Befort… Délka 120 min. V kinech: od 20. června / Hodnocení: Pozitivní