kino / akční Kamil Fila český filmový recenzent a kritik www.jestevetsikritik.cz Spider- -Man Homecoming recenze ještě většího kritika Kamila Fily Text kamil fila | FOTO falcon Spider-Man patří spolu s Batmanem a Supermanem do trojice nejoblíbenějších komiksových superhrdinů. Na rozdíl od nich ale musel čekat až do roku 2002, než vznikla jeho důstojná celovečerní verze. Jeho akrobatické kousky, kdy pomocí vystřelovacích pavučin létá mezi mrakodrapy, totiž nelze natočit v reálu, ani za použití jakýchkoli tradičních triků. Spider-Man vždy nejlépe ožíval v kresleném médiu a teprve díky moderní počítačové grafice mohl překlenout dosud nepřekonatelnou hranici mezi hraným a animovaným filmem. Z ároveň byl vždycky tím nejzamilovanějším komiksem, neboť hlavní hrdina je ve věku, kdy prožívá svou první nesmělou lásku. S trochou nadsázky – a dnes už spíš pro pamětníky – to byla taková akčnější verze fotoseriálu z Bravíčka. Ano, časem i ve Spider-Manovi vstoupila do děje osudovost a nečekaná smrt Gwen Stacey byla zlomovým momentem v dějinách tištěných komiksů, jenomže filmové verze Spider-Mana se temnoty spíš zalekávají. Jistě, třetí díl od Sama Raimiho sice byl přímo o temné hmotě, která požírala hrdinovu duši, jenomže právě proto už další film přišel s restartováním celého příběhu. Nový režisér, nový hlavní představitel a jedeme celou „origin story“ nanovo. Nyní přišel do kin už pátý Spidey, kde máme zase nového režiséra, nového herce a příběh tentokrát kombinuje schéma „zrození hrdiny“ i „začleňování do většího superhrdinského vesmíru“. Spider-Mana si totiž konečně vykoupilo studio Marvel pro sebe a dělá z něj dalšího člena týmu Avengers (odsud i jeden z významů podtitulu Homecoming – Návrat domů). Úvod snímku se tak vůbec nestará o to, že středoškolského studenta Petera Parkera kousnul nějaký radioaktivní pavouk, ale rovnou mu dává vzpomenout, jaké to bylo, když pomáhal Iron Manovi bojovat proti Captainu Americovi. Žádné dlouhé expozice, pouze sumář selfie videí, které si Peter natáčel proto, aby je mohl dávat na YouTube. Hrdina naší doby, zkrátka… Nový Peter Parker v podání Toma Hollanda je taky nejmladší Spider-Manův představitel (v době natáčení mu bylo 19 let) a konečně vypadá jako teenager, který klukovskou subtilnost a nejistotu, ale hlavně pubertální nadšení, nemusí moc hrát a jednoduše ji vyzařuje celou svou existencí. Na Hollandově roztomilosti stojí většina scén, ostatně tentokrát se i rozumně šetřilo akcí, takže se tu nepoletuje vzduchem za každou cenu. Každá akce slouží příběhu a nestává se samoúčelnou vizuální atrakcí, tak jako tomu bylo v některých předchozích dílech. Už jenom tím je pátý Spider-Man osvěžující. K tomu přináší skvělého hlavního padoucha, zklamaného muže z lidu, klasického dělnického šéfa, který má problémy se splácením hypotéky a na dráhu zločinu se dal proto, že ho vláda byrokraticky odřízla od existenčně důležité zakázky. Michael Keaton si tuto roli „démonického supa“ vyloženě užívá a kombinuje v ní své dvě poslední kreace. Jednak zakladatele McDonaldu, Raye Kroce, který jde v podnikání přes mrtvoly, a Birdmana, létajícího superhrdinu, pod jehož hi-tech brněním se skrývá olysalý tatík od rodiny. Poučení filmoví fanoušci se nad tím tetelí nadšením – Keaton, první filmový představitel Batmana, se tak totiž vrací do komiksového žánru, který jako by si vyprosil právě oscarovým Birdmanem, který se přitom vůči komiksové kultuře vymezoval maximálně kriticky. Nový Spider-Man nenarušuje samotné základy žánru tím, že by zpochybňoval smysl existence superhrdinů, ale dává rozhodně nahlédnout více do „zákulisí“. Jednak se tu snad poprvé odklízí nějaké trosky a nepořádek, které po sobě zanechaly dřívější megabitvy, a jednak konečně pochopíme, jak to, že Spider-Manův oblek dokáže tolik věcí. Kde by se středoškolákovi podařilo vyrobit něco tak složitého? Vždyť smysl dává, že oblek je produktem vývojářského oddělení firmy miliardáře Tonyho Starka (alias Iron Mana). Je v tom nejenom něco realisticky motivovaného, ale zároveň i příznačného – Peter Parker se totiž tváří jako nezávislý rebel, který neposlouchá svého „taťku“ nebo „staršího bráchu“, ale přitom základ jeho identity, onen převlek, je majetkem velké korporace. Příběh se sice točí kolem toho, zda je Peter hrdina i bez obleku, ale pointou je, že jakmile prokáže udatné srdce, „kostým“ se mu vrátí a teprve pak je jeho identita úplná. Na Spider-Manovi bylo vždy unikátní, že jde prakticky o jediného superhrdinu, jehož věk odpovídá hlavní cílové divácké skupině. Zatímco skoro všichni ostatní superhrdinové představují sny, jaké to je být mocným, přitažlivým, fyzicky zdatným (a často bohatým) dospělým, Spider-Manovo kouzlo spočívá v tom, že zaznamenává svou proměnu v období největšího fyzického a psychického rozpuku a nevěřícně zírá na to, že už je také „skoro dospělý“, akorát si s tím neví tolik rady. Takto i nový Spider-Man je sice inspirován ve své komediální stránce středoškolskými veselohrami Johna Hughese z 80. let (v jedné z nich, Podivná věda, mimochodem hrál i Robert Downey Jr.), ale přitom ve škole Peter moc času nepobude a snaží se o neustálé úniky jinam, k předčasné dospělosti. Vyprávění mu nikdy nevystaví krutou, bolavou a krvavou lekci, tak jako loserovskému hrdinovi snímku Kick-Ass, jenomže to bychom nesměli být ve světě Marvelu. Zde si můžou maximálně vedlejší postavy utahovat z toho, zda Spider-Man není pod maskou nějak děsivě znetvořený, což je skrytá narážka na Deadpoola. Zda se tito dva největší hláškaři reflektující komiksová klišé někdy setkají ve filmu, teprve uvidíme. Ale nebyl by to krok špatným směrem. Pro přehrání videa se připojte k internetu Spider-man: Homecoming režie Jon Watts Scénář Jonathan Goldstein, John Francis Daley Herecké obsazení Tom Holland, Michael Keaton, Zendaya, Jon Favreau… Délka 133 min. V kinech: od 6. července / Hodnocení: pozitivní