televize / dokument Text Pavel j. Turner | FOTo film europe Filmový odkaz Michel Petrucciani Dokument o lásce k hudbě a životu Režisér Michael Radford zdokumentoval v roce 2011 život jedinečné osobnosti, jazzového pianisty Michela Petruccianiho, který se i přes svůj celoživotní handicap stal jedním z nejuznávanějších jazzových pianistů světa. D okument přináší pohled na dva světy. Na svět profesionálního hudebníka, který se se svým uměním a nadáním zařadil mezi špičku ve svém oboru a zároveň na svět člověka, který si musel mnohé odpustit a prakticky od narození žít život poměrně odlišný od života jeho vrstevníků. Michael Radford skvěle zachytil prolínání obou světů a ukázal, že vůle člověka dokáže ohromné věci. V životě tohoto francouzského pianisty to platí patrně dvojnásob. Snímek je sestaven ze vzpomínek Petruccianiho nejbližších, syna, bratra, manželek a žen, se kterými žil, hudebníků, se kterými hrál, a hlavně s ním samým v podobě archivních materiálů. Režisér Radford jej natočil v tempu, které odpovídá životnímu tempu Michela Petruccianiho. Když hudba je život Michel Petrucciani se narodil v prosinci v roce 1962 a už při jeho narození bylo jasné, že osud mu určil zcela jiný život, než mají běžní lidé. Při porodu si zlámal některé kosti v těle a lékaři mu záhy diagnostikovali vzácnou nemoc, abnormální křehkost kostí. Kvůli ní vyrostl jen do velikosti devětadevadesáti centimetrů. Celý život musel používat francouzské hole nebo vozík, a když měl špatné zdravotní období, na pódium či na různá setkání ho museli donést v náručí, jako malé dítě. Což působilo někdy až bizarně. Svým zjevem vyvolával u druhých rozdílné emoce, ale on sám si z toho nic nedělal. Žil rychle a přítomností okamžiku. Na budoucnost nehleděl. Pocházel z italsko-francouzské hudební rodiny. Jeho otec i bratři hráli na kytary a kontrabas, on se však zhlédl v pianu. Poprvé viděl Dukea Ellingtona v televizi ve čtyřech letech a od té doby propadl pianu. Matka mu koupila malé dětské, ale to schválně rozbil, protože chtěl regulérní piano. Dostal ho a od té chvíle se stalo součástí jeho života. Jako teenager díky zdravotním komplikacím nemohl často chodit do školy, a tak mu učitelé posílali magnetofonové kazety s hodinami angličtiny, matematiky a dalšími předměty. On byl nadšený, protože je hned smazal a nechával si na ně nahrát hudbu. „Bylo to skvělé, tento systém výuky jsem miloval,“ řekl v jednom z rozhovorů. První profesionální koncert odehrál ve třinácti letech. V roce 1978 si zahrál s vynikajícím trumpetistou Clarkem Terrym. „Když jsem ho slyšel hrát, bylo to neuvěřitelné. Byl to trpaslík, ale hrál jako obr,“ prohlásil Terry o Petruccianim. Jeho kariéra zatím rychle stoupala. Působil nejprve v Paříži, poté odjel do USA. V průběhu svého života si zahrál s plejádou jazzových hvězd, jako byl Kenny Clark, Dizzy Gillespie, Charles Lloyd, Joe Lovano, Biréli Lagrène nebo saxofonista Wayne Shorter a kytarista Jim Hall. Poslední dva jmenovaní společně s Petruccianim natočili u posluchačů a kritiky vysoce ceněné živé album Power of Three. Věřím, že klavírista je dokonalý, až když může hrát sám Kromě svého tria pořádal i samostatná vystoupení. „Opravdu věřím, že klavírista není úplný, dokud není schopen hrát sám. Začal jsem dělat sólové koncerty v roce 1993, kdy jsem požádal svého agenta, aby na rok zrušil mé trio, abych mohl hrát jen sólové recitály. Skvěle jsem si užíval hrát sám, objevovat klavír a opravdu se každou noc učit něco nového o nástroji a o přímé komunikaci s publikem. Byl to pro mě neuvěřitelný zážitek. Začít pak hrát zase s kapelou byla po této zkušenosti pro mě hračka,“ řekl Petrucciani o svém sólovém vystupování. Jeho nahrávky vycházely na prestižních značkách Dreyfus či Blue Note. Petruccianiho osobní život byl, i přes jeho zdravotní problémy, poměrně pestrý. Měl rád ženy a ony ho milovaly. Prošel dvakrát manželstvím, byť první a jediné dítě, které zplodil, bylo z nemanželského vztahu. Syn Alexandr po něm bohužel zdědil i jeho nemoc. V devadesátých letech hodně koncertoval, rok před svou smrtí odehrál přes dvě stě koncertů a jeho stav se blížil ke stavu přepracovanosti. Bohužel to řešil alkoholem i drogami. Zemřel v New Yorku v lednu v roce 1999 na zápal plic ve svých šestatřiceti letech. Jedinečný dokument o malém muži s obrovským talentem můžete zhlédnout ve videotéce v edici Edisonline. Michel Petrucciani rok 2011 režie Michael Radford Hrají Michel Petrucciani, papež Jan Pavel II., Duke Ellington… Délka 99 min. Hodnocení: ČSFD.cz 83 % Redakce Edisonline | videotéka Skylink Live TV sledujte zde klikni Detektivní seriály na skylinku Pro přehrání videa se připojte k internetu