kino / sci-fi Kamil Fila český filmový recenzent a kritik www.jestevetsikritik.cz Valerian a město tisíce planet recenze ještě většího kritika Kamila Fily Text kamil fila | FOTO Bioscop Režisér, scenárista a producent Luc Besson už má své místo v dějinách jisté. Je pravda, že umělecký vrchol už má za sebou na přelomu 80 a 90. let, kdy v rychlém sledu za sebou vytvořil Podzemku, Magickou hlubinu, Brutální Nikitu, Leona, Pátý element a Johanku z Arku. Jeho filmy byly tou nejvytříbenější komercí, v níž byl patrný často psychologický přesah a zároveň vždy hravý nadhled. Besson je dítě vyrostlé na popkultuře, které ji chce ve vlastní tvorbě povýšit na neobarokní umění. V šeho hodně, všechno intenzivní, všechno propojené sítí odkazů na jiná díla. Jeho filmy vypadají jako oživlé komiksové sešity, kde má každý panel/záběr zvláštně vychýlenou perspektivu nebo opulentní rámování. Podstatné je, že se Besson obejde bez superhrdinů a má rád spíše nepravděpodobné, obyčejnější i když trochu duševně vyšinuté hrdiny – hlubinné potápěče, feťačky, lolitky, mentálně opožděné „čističe“, opilecké taxikáře, schizofreničky s božskými vidinami. Všichni nějak na okraji společnosti, nerozpoznaní ve své výjimečnosti. Bessonův nejnovější počin Valerian a město tisíce planet je po období značného tápání či úplných vyšinutostí typu Lucy (kde Scarlett Johansson začal fungovat mozek na 100 % a divákům musel začít fungovat tak na 1 %) návrat k bezpečné a v tom nejlepším slova smyslu dětské zábavě. Být mi znovu kolem deseti let, bude pro mě Valerian nejoblíbenější film na světě. Odpustím mu, že má nelidskou délku skoro 140 minut a nacpalo se do něj děje na dva snímky, protože dávat si „dvojité představení“ za jedny peníze je celkem fajn. Někomu může připadat divné až podezřelé, že Valerian je takovou „francouzskou“ verzí Hvězdných válek, ale to se musí hned uvést na pravou míru… Valerian totiž v papírové podobě vznikl dávno před Hvězdnými válkami a jedná se o jejich jasný inspirační vzor, i když se k tomu George Lucas nikdy nepřiznal a Valerianovi tvůrci nikdy nesehnali dost peněz, aby s ním mohli vést soudní spor. Lucas vždy uváděl, jak jej ovlivnil Kurasawa se svými samurajskými filmy, jak se mu líbily westerny Johna Forda, válečné letecké snímky z druhé světové války a komiks Buck Rogers, ale nějak „pozapomněl“ říct, odkud má design lodě Millennium Falcon, brnění stormtrooperů, některé uniformy a účesy generálů Impéria, plavky princezny Leiy nebo scénu z hospody plné podivných mimozemšťanů. Besson tak teď musel bojovat s tím, aby na tyto podobnosti zbytečně neupozorňoval a nebyl nařčený z plagiátorství naopak on. Takže musel Valeriana přizpůsobit co nejvíce dnešní době a vyhrát si co nejvíc s motivy virtuálních realit a jiných dimenzí, aby film vypadal hoden roku 2017. Pozoruhodné je, že se mu jej podařilo vyprodukovat mimo velká hollywoodská studia za pomoci investic celého světa (včetně Číny) a za 180 milionů dolarů tak vznikl nejdražší nezávislý koprodukční film všech dob. Tím se vlastně znovu podobá Hvězdným válkám, které si mohl Lucas dovolit dělat z vlastní kapsy. Nemá cenu nalhávat si, že by se Valerian mohl co do popularity Hvězdným válkám někdy vyrovnat a že by Besson mohl do konce života točit jeho pokračování – i když materiál v komiksech by k tomu byl. Valerian rozhodně má vymakaný design, dokonce poměrně rozsáhlý fikční svět a prostor pro hodně příběhů, ale jeho výhodou i nevýhodou je, že nevyznívá osudově. Není v něm žádná „vyšší filozofie“ o vesmírné Síle, nezdá se, že postavám hrozí veliké nebezpečí a ačkoli tu různé světy zanikají, nezdá se, že se tu bojuje za záchranu všehomíra. Komiksy se sice vyžívají v přemítavých prolozích, ale samotné hlavní dějové linky jsou přímočaře akční podobně jako třeba Čtyřlístek (jen cílený na náctileté). Besson Valeriana pojímá po svém jako mix mezi videoklipem a operou, úvodní sekvence s písničkou Space Oddity od Davida Bowieho zhušťuje na maximum vše, co o tomto vesmíru potřebujeme vědět a pak už následuje špičkování Valeriana s jeho parťačkou Laureline. Popravdě, kdyby Besson adaptoval šestý valeriánský sešit doslovně, film by se měl jmenovat „Laureline zachraňuje Valerianovi zadek“. Valerian, i když má v kořenech jména udatnost, totiž není vždy nejostřejší tužka v penále a bez velmi emancipované Laureline by často nepřežil. Film mu vrací zpětně trochu více akceschopnosti, páskovství, srdcolamačství a nafoukanosti, čímž z něj činí zároveň heroičtější, ale i nesympatičtější osobu. Ano, Valerian není pohodářský rebel typu Hana Sola nebo Indiana Jonese, ale pěkný spratek, kterému náhodou procházejí věci, které by možná neprošly ani Jacku Sparowovi v Pirátech z Karibiku. Laureline je ta víc při zemi a zároveň ta, která o něco více předvídá a chápe lépe, že Valerian není jako parťák žádné terno, natožpak aby s ním chtěla mít něco milostného. Film ji nakonec trochu natlačí do pozice, kdy mezi nimi nejenom jiskří, ale cosi se i zlomí, a navíc Laureline se tu na chvíli promění i v „krásku v nesnázích“. Dalo by se to brát, že film tím jde trochu proti duchu komiksu, ovšem v jeho historii se mocenské pozice Valeriana a Laureline neustále proměňovaly a Besson si vybral sice konzervativní, ale nejsnadněji rozehratelnou situaci. Filmu chybí charismatický padouch, trochu tlak na to, aby se nějaké věci musely stihnout do určité doby, velká část vyprávění je epizodická, kdy se doslova a do písmene přeskakuje a probourává z jednoho světa do druhého, jenomže všechno je to tak parádně natočeno přesně na hranici lehkého kýče a parodie na kýč. Besson si chytře téměř dvě desítky let počkal na to, až bylo možné některé scény vyrobit pomocí počítačových triků, protože dříve by byl snímek nenatočitelný. Nyní se jedná o vrchol bezstarostné letní zábavy, jaká tu už delší dobu nebyla a u níž je jasné, že se na ni děti i dospělí rádi podívají i vícekrát. Pro přehrání videa se připojte k internetu Valerian a město tisíce planet režie Luc Besson Scénář Luc Besson Herecké obsazení Dane DeHaan, Cara Delevingne, Elizabeth Debicki, Clive Owen, Ethan Hawke, Rihanna, John Goodman… Délka 137 min. V kinech: od 20. července / Hodnocení: pozitivní