kino / HOROR Text Vojtěch rynda | FOTO Vertical Ent. Vojtěch Rynda český filmový publicista Prokletí rodiny Grahamů děsivé dědictví Filmová recenze Vojty Ryndy Film Děsivé dědictví předchází pověst kandidáta na nejlepší horor roku, podobně jako tomu bylo před několika týdny s Tichým místem. Oba snímky spojuje půdorys rodiny, snaha vymknout se žánrovým klišé a lehký pocit nenaplněného potenciálu na závěr, bohatě ale vyvažovaný působivě hutnou atmosférou. R odina z Tichého místa žila ve světě stiženém katastrofou v podobě krvelačných příšer, kdežto rodina z Děsivého dědictví si nese hrůzu v sobě, přičemž svět kolem ní zůstává víceméně normální. Horor debutujícího scenáristy a režiséra Ariho Astera začíná „stylově“ – pohřbem. Na koho by nepadla tíseň už z nejasně pochmurných úvodních záběrů snímku, toho důkladně zneklidní hlavní hrdinka Annie, která na smuteční slavnosti vykreslí svou nedávno zesnulou matku v poměrně nelichotivých barvách. Annie žije v rozlehlém domě na samotě v lesích za městem kdesi v americkém státě Utah. Bydlela tam s ní i její umírající matka, než ji bylo potřeba přesunout do hospicu; dveře do jejího prázdného pokoje stále zejí jako němá výčitka. Tajnůstkářská matka rodu nijak nechybí svému šestnáctiletému vnukovi Peterovi, zato třináctileté Charlie se po babičce velmi stýská. Anniin manžel Steve je pro svou ženu oporou, ale zjevně se mu po odchodu tchýně ulevilo. Stín mrtvé stařeny jako by se však od rodiny Grahamových odmítal odpoutat. Její hrob byl vzápětí po pohřbu znesvěcen. Annie zahlédne její přízrak ve své pracovně a váhavě zajde na terapeutickou skupinu pro lidi, kteří nedávno přišli o své blízké. Na sezení se rozpovídá o sérii duševních nemocí a tragických úmrtí, které v jejím rodinném kruhu postihovaly mužskou linii. A v rodině se schyluje k dalšímu úmrtí, tentokrát velmi nečekanému pro její členy i pro diváky. Děsivé dědictví se na diváky nesype po troškách, nýbrž je zahrnuje dusivě nepříjemnou atmosférou hned od začátku ve velkém, a to právě i prostřednictvím šokujících zvratů. Nálada je systematicky budovaná potemnělou barevnou škálou v odstínech hnědé a zelené, zřídkavou „hudbou“ sestávající z rytmizovaných zvuků a zejména prostřednictvím ubitých, strhaných výrazů tváře všech zúčastněných, kteří jako by začínali tušit, že se jich zmocňuje něco mimo jejich chápání. Velkou roli hraje i ponuré prostředí poloprázdného domu, ve kterém divák nikdy nedostane šanci pořádně se zorientovat: známe jednotlivé pokoje, ale příliš jasně nevíme, jak na sebe navazují a co se skrývá v chodbách mezi nimi, nebo třeba v prostoru vysoko v podkroví. Annie se živí vyráběním realistických miniaturních figur a jejich prostředí, jakýchsi uměleckých domečků pro panenky; kamera si libuje v proplouvání mezi měřítkem skutečným a měřítkem miniatur, které diváka ještě více dezorientuje a zneklidňuje a které jako by rodinu Grahamových stavělo do pozice pokusných zvířat v akváriu, na nichž se má provádět jakýsi strašlivý experiment. Postavami z divných či dysfunkčních rodin a rolemi matek problematických dětí se proslavila představitelka Annie, australská herečka Toni Collette, která v Děsivém dědictví podává oscarový výkon. Jedním z jejích nejznámějších filmů je hořká road movie Malá Miss Sunshine o rodině, která cestuje stovky mil, aby splnila sen sedmileté holčičce. V animované tragikomedii Mary a Max Collette namluvila postavu Mary, osamělé dívenky s otcem alkoholikem, matkou kleptomankou a s mateřským znamínkem na čele, kvůli němuž se jí posmívají spolužáci ve škole. Herečka je známá i jako traumatizovaná máma hlavního dětského hrdiny z netradiční romantické komedie Jak na věc nebo coby matka chlapce, který „vidí mrtvé lidi“ v thrilleru Šestý smysl. Se Šestým smyslem bývá Děsivé dědictví skrze svou pochmurnou atmosféru a nečekané zvraty někdy srovnáváno. Od věci nejsou ani odkazy na starší klasické „duchařiny“ jako Vymítač ďábla nebo Rosemary má děťátko, v nichž rovněž hrají zásadní roli postavy dětí či dospívajících. Děsivé dědictví se jim blíží i plíživým vyprávěcím stylem, který se na rozdíl od většiny dnešních hororů nespoléhá na náhlé „lekačky“ a jiné laciné triky. To zároveň neznamená, že by se Asterův snímek styděl vyrukovat s brutálními a velmi krvavými scénami. Ve světle těchto srovnání je proto trochu škoda, že Ari Aster ve scénáři neudrží možnost vykládat děsivé události jak racionálně, tak prostřednictvím nadpřirozených sil, a rozhodne se pro druhou variantu. Děj Polanského filmu Rosemary má děťátko šlo interpretovat jako projev extrémně silné těhotenské psychózy i coby příběh satanistického spiknutí. Děsivé dědictví zpočátku nabízí metafory rozpadu osobnosti, témata mezigeneračního odcizení či racionální vysvětlení skrze potlačovaná traumata Annie, ale nakonec jde psychologie stranou a všechno je poněkud… přímočařejší. I tak zůstává prostor pro skvělé herecké výkony: vedle temných výrazů Toni Collette zůstane v paměti vypálená zejména podivně pokřivená tvář začínající Milly Shapiro v roli Charlie. Uznání si zaslouží Gabriel Byrne jako otec s nohama na zemi, který dělá všechno pro to, aby se mu rodina nerozpadla pod rukama; netuší ale, proti jak silnému protivníkovi stojí. Mráz, jenž běhá po zádech ze dvou hodin strávených ve společnosti manželů Grahamových a jejich dětí, je v parném létě vítaným osvěžením – podobně jako je Děsivé dědictví nečekaně svěžím příslibem do budoucna hororového žánru. Od Ariho Astera se můžeme dočkat pekelných kousků. Děsivé dědictví režie Ari Aster scénář Ari Aster Herecké obsazení Toni Collette, Gabriel Byrne, Alex Wolff, Milly Shapiro, Ann Dowd, Mallory Bechtel, Jarrod Phillips, Austin R. Grant… Délka 126 min. V kinech: od 19. července / Hodnocení: pozitivní Pro přehrání videa se připojte k internetu