Recenze kino Do neznáma star trek recenze ještě většího kritika Kamila Fily Text Kamil Fila | FOTo Cinemart Třetí díl restartovaného Star Treku (tzv. Restartreku) byl dopředu očekáván jako potenciální průšvih velikosti červí díry. Režijní štafetu totiž převzal 43letý Justin Lin, který poslední dekádu dělal čtyři díly série Rychle a zběsile. Přerod původně spíše přemýšlivé sci-fi série v akční, povrchně efektní trhák se zdál být završen. Zatímco předchozí režisér J. J. Abrams si – kromě odlesků světla do objektivu kamery – hrál hodně s nostalgickými odkazy, u Lina se dalo předpokládat, že se nebude ohlížet zpět a poletí si to na plný warpový pohon „do neznáma“, jak zní ostatně podtitul snímku. J enomže Star Trek dokazuje, že i filmy mnohem více stojí na výkonu celé posádky než pouze povelech kapitána. A vzhledem k tomu, že posádka před kamerou i za kamerou zůstala víceméně shodná, nezvrhává se třetí díl do ničeho, co by úplně zrazovalo původní seriálové kořeny. Sledujeme jenom evoluci a jak víme, evoluce znamená, že vznikají noví, většinou rychlejší tvorové. Pozice Star Treku v dějinách sci-fi je každopádně pozoruhodná a tvoří jeden z vrcholů žánrového čtyřúhelníku, kde zbylé tři vrcholy představují 2001: Vesmírná Odyssea, Hvězdné války a Vetřelec. Každá z vesmírných sci-fi z budoucnosti pak nějakým způsobem navazuje na jeden z těchto čtyř modelů. Nicméně zdá se, jakoby Star Trek nebyl – už jenom vzhledem k počtu filmů a televizních sérií – úplně pevně definovaný. Má v sobě něco ze vznešenosti a pomalosti Vesmírné Odyssey, zároveň dostatek laserové akce a intergalaktických bitev z Hvězdných válek, občas hororové momenty a hlavně ideu jakési téměř všemocné instituce, kterou ve Vetřelcích zastupovala nadnárodní korporace Weyland, ve Star Treku zase Federace coby společenství národů. Star Trek se na rozdíl od všech ostatních zmíněných sérií liší menší mírou osudovosti, patosu nebo beznaděje. Nepozvedává se nikdy ani k nějakým duchovním odhalením, objevení tajemství vesmíru, života a tak vůbec (jako Odyssea), neoperuje se tu s žádnou tajemnou vesmírnou silou, která prostupuje všemi bytostmi (jako Hvězdné války), ani neklesá k nihilismu, že všechno je byznys, nebo krutá hra bohů (jako Vetřelec a Prometheus). Ve Star Treku se vše řeší racionálně, vědecky, pozitivně a demokraticky. Žádná jiná série nenabízí zářnější obraz budoucnosti, kdy se lidstvo dokáže dohodnout s jinými národy a rasami z různých částí vesmíru, a minimálně, v rámci Federace, pěstovat ukázkovou multikulturní společnost. A to vše bylo vymyšleno dávno předtím, než se začal používat pojem multikulturalismus. Kdybychom ale byli přesnější, Star Trek zosobňuje spíše komunismus, společnost bez peněz, kde je ale i tak všeho dostatek, což je vykoupeno jistou nutnou uniformností a podřízení vyššímu celku a ideálům. O všem se diskutuje a vyhrává ten, kdo má pádnější argumenty, ovšem vždy se hledí na většinu a jedinec se pro ni musí obětovat. Technofilní diváci, jimž se líbí hlavně teleporty a hlášky o „aktivaci štítů“ či „převádění energie z jádra přes relé kamkoli jinam“, se nemusí nutně tetelit z toho, že Star Trek svým vizionářstvím překonává současný kapitalismus a náš pěstovaný individualismus, ale k tomu, aby se s tím dovedli lépe popasovat, slouží dva stále se opakující motivy. Prvním je vztah mezi kapitánem Kirkem a poručíkem Spockem, z nichž jeden zastupuje divokou spontánnost a princip individuality a druhý racionalitu a kolektivitu. Existují různé divácké fanouškovské tábory, ale jeden člověk může při sledování střídavě fandit oběma postavám. Druhým motivem, jenž nás udržuje v relativním klidu, je častý motiv asimilace na kolektivní bytost. To se ukazuje jako hranice, kam postavy ani celá série nechtějí dojít. Posádka Star Treku funguje jako soubor individualit, z nichž každá je jedinečná a umí něco jiného, zatímco jejich protivníci od Borgů přes Romulany až po nepřátele z třetího Star Treku tuto individualitu postrádají. Série Star Trek stále respektuje jedinečnost a vyjadřuje strach z mentality včelího úlu, kde jedinec neznamená vůbec nic. Bezmyšlenkovitost se tedy nakonec nekoná ani v trojce „Restartreku“. Lin jenom demonstruje, že i myšlení musí být rychlé a zběsilé, aby obstálo v dnešní překotné době. Dopustí přitom i takové scenáristické rouhání, jako že nechá zničit loď Enterprise, posádku rozpráší po okolí osamělé planety a závěrečnou bitvu postaví nikoli na obraze, ale na zvuku, kdy pomocí melodie anarchistické písně Sabotage od Beastie Boys narušuje nepřátelské komunikační vlny. Scénář je dílem jednoho z herců a krále geeků, Simona Pegga, který celoživotně točí filmy o filmových fanoušcích (Soumrak mrtvých, Jednotka příliš rychlého nasazení, Paul), a nyní se jako fanoušek přifařil k jednomu z největších kultů všech dob. A nevede si vůbec zle. Film srší i přes dramatické události vtipem, má dostatečně epický rozměr a přitom není zbytečně protahovaný. Lehce stárnoucí postavy sice chvíli řeší smysl existence, ale na konci se smíří s tím, že jim stačí napít se dobrého alkoholu. Mezi letními blockbustery zatím nic lepšího nevzniklo, i když, přiznejme si, že letos to nejsou žádné žně. Star Trek: Do neznáma Režie Justin Lin Scénář Simon Pegg, Doug Jung, Roberto Orci, Patrick McKay a další herecké obsazení Chris Pine, Zachary Quinto, Zoe Saldana, Karl Urban, Simon Pegg, John Cho, Anton Yelchin, Idris Elba, Sofia Boutella V kinech: od 18. srpna | Hodnocení: Pozitivní Kamil Fila český filmový recenzent a kritik www.jestevetsikritik.cz Youtube Pro přehrání videa se připojte k internetu