kino / dobrodružný Kamil Fila český filmový recenzent a kritik www.jestevetsikritik.cz Temná vež jako ochablý falický symbol recenze ještě většího kritika Kamila Fily Text kamil fila | FOTO Profimedia.cz, Falcon Stephen King měl vždycky trochu nesoudný přístup k délce svých románů. Není sice placen od slova, ale jako by byl. Pozici literární superhvězdy, pro niž neexistují běžná omezení, využívá naplno a vrcholem jeho rozepsanosti se stala osmidílná fantasy série Temná věž inspirovaná částečně Pánem prstenů a částečně spaghetti westernem Hodný, zlý a ošklivý. King tu smíchal dohromady vážnou mytologii o vzniku a fungování univerza s mnoha propojenými světy a odlehčené pistolnické brakové čtení, přičemž v obojím nalézá nějaké základní vzorce vyprávění o boji dobra proti zlu. P oněkud rozvleklé opus magnum vyznačující se častým blouděním po poušti i dlouhými odskoky do minulosti postav ukazuje, že mnoho míst a motivů z předchozích autorových knih se odehrává v jednom časoprostoru. O adaptaci Temné věže se v Hollywoodu pokoušeli celých deset let a během té doby se na ní vystřídali tři režiséři: J. J. Abrams, Ron Howard a nakonec 44letý Dán Nikolaj Arcel. Paradoxem je, že výsledný snímek má pouhých 95 minut i s titulky, ačkoli ideálem by byla televizní minisérie v délce osm až deset hodin. Není divu, že nyní již zároveň vzniká i seriál, protože fanoušci nemohou být filmovou verzí uspokojeni. Naplno zde vyvstává rozdíl mezi filmovým a televizním médiem, respektive mezi požadavky na trikovou akčnost a pomalost vyprávění. Filmová Temná věž ztělesňuje od počátku neproveditelný experiment nacpat do malé stopáže maximum děje. Nad výsledkem se dá smát i plakat, ale jediné, co dílo nedovede vyvolat, je původně zamýšlená hrůza a bázeň. Po nepříznivých testovacích projekcích následovaly ještě drahé přetáčky, ale ani ty nepomohly – snímek v kinech nemá předpokládaný úspěch a nezačne jím žádná nová série. Recenze se obvykle shodují v tom, že dílu se nepodařilo najít si ani základní cílovku: pro neznalce předlohy je děj téměř nesrozumitelný, pro fanoušky naopak divoce nevěrný a zjednodušující. Také není jasné, zda titul honosící se temnotou má být spíš pro dospělejší publikum, nebo pro teenagery. Hlavní změnou oproti předloze přitom je, že se víceméně hlavním hrdinou stává náctiletý chlapec trpící nočními můrami, které však nejsou žádnými přeludy, ale předzvěstmi. Pistolník Roland se naopak stává druhou hlavní postavou a finále se vůbec nedostane k hlavnímu padouchovi, „Šarlatovému králi“, ale vystačí si s kouzelníkem Walterem, jehož Matthew McConaughey hraje jako svou vlastní voskovou figurínu. V tuto chvíli už ničemu nevadí, že Rolanda ztvárňuje černošský herec Idris Elba, ačkoli v předloze se jedná o bělocha, neboť Idris Elba = dobrá elba, co si budeme povídat, ten chlapík má charisma za tři jiné lidi. Potíž je v tom, že z čehosi potenciálně komplexního se stala jednohubková blbina typu Zlatého dítěte s Eddiem Murphym, Neprůstřelného mnicha s Chow Yun-Fatem nebo Čarodějova učně s Nicholasem Cagem. Výše uvedené filmy ale trpí spíš tím, že příliš málo věří vlastní mytologii a není v nich dost vážnosti, aby mohly být strhující. Temná věž naproti tomu stojí na mytické symbolice a je to patrné i v oné fragmentární podobě, v každé scéně se jako ve střípku zračí další kousky mozaiky, ovšem bez možnosti vidět celek. King si dlouhodobě zakládá na tom, že využívá základů psychoanalýzy, ale nikoli tak, že by jí přiznal léčivé účinky. Naopak, nechá nás zavrtávat se do snů a říká nám, že to nejsou jenom sny, že hrozivé obrazy nejsou převlečené výjevy a zážitky z běžné reality. A tak i v Temné věži smrt otce hlavního dospívajícího hrdiny pevně souvisí s otřesy půdy v celém New Yorku a následně i hroucením vesmíru, v jehož středu stojí právě ona věž. Proč může věž (obří falický symbol, znak otcovské autority a moci) zbořit pouze dětská mysl? Jaký je význam celé zápletky o vyvolených dětech, které zneužívá zlý černokněžník, jenž nechce, aby ve vesmíru panoval řád, ale chaos, a přes vnější okraje viditelného vesmíru k nám pronikla temnota? Psychoanalýza nás naučila uvažovat tak, že nedozírná hrůza se ukrývá v nás. Terapie by nám měla najít cestu k tomu, abychom se sebe nebáli a svá vnitřní monstra přijali, rozmluvili je, a tím je oddémonizovali. King naproti tomu tvrdí, že terapie jsou jen iluzorní zástěrky, falešné pokusy, jak popřít pravdu, že hrůza je opravdová a nelidská. Základní hororový motiv „oni mi nevěří, že bubáci existují“, se tu obrátí i proti metodě, která nás s bubáky naučila žít. I terapie je podle Kinga pouhou civilizační berličkou, něčím, co nás oddaluje od skutečné hrůzy nepojmenovatelného Reálna – oné temnoty mimo pochopitelný vesmír. I terapie chce něco označit, zařadit, převést do řeči symbolů, zatímco pravá temnota se nijak symbolicky uchopit nedá, a proto je svou beztvarostí tak děsivá. Nicméně, tohle se z filmové Temné věže nedozvíte, to jsem si jenom tak zafreudoval a zažižekoval. Snímek má překotné tempo, ale i zvláštní výpadky z rytmu, nikdy se nic dostatečně neosvětlí, s postavami nevzniká pevnější pouto, to, co by mělo být blouděním, je spíš úprkem, digitální triky chvílemi působí otravně a hudba nepřináší o moc víc než perkusivní lomoz. Přesto bych netvrdil, že se jedná o nejhorší film roku nebo největší zklamání za poslední léta či nejnepovedenější blockbuster všech dob, což už taky bylo k slyšení. Bolelo by mě to víc, kdybych měl dojem, že ony knihy byly adaptovatelné do rozměru třeba dvou a půl hodin. Vzhledem k tomu, že ani to nejde, nemá cenu smutnit nad hodinou a půl. Temná věž režie Nikolaj Arcel Scénář Akiva Goldsman, Jeff Pinkner, Stephen King Herecké obsazení Matthew McConaughey, Idris Elba, Tom Taylor… Délka 91 min. V kinech: od 24. srpna / Hodnocení: Negativní Pro přehrání videa se připojte k internetu