kino / komedie Text Vojtěch rynda | FOTO CinemArt Vojtěch Rynda český filmový publicista Komedie (ne)přitažená za afro BlacKk- -Klansman Filmová recenze Vojty Ryndy Skutečnost je někdy bizarnější než fikce. Kdyby si režisér Spike Lee příběh o černošském policistovi, který pronikne do pobočky rasistické organizace Ku Klux Klan, vymyslel, spoustě lidí by připadal přitažený za vlasy. Ale angažovaný filmař se inspiroval pravdivou historkou ze 70. let – a skrze komedii BlacKkKlansman ji vztáhl na rasově zabarvené nešvary dneška. B lacKkKlansman je film, který předchází jeho téma a osobnost jeho tvůrce. Leeův snímek se letos účastnil hlavní soutěže prestižního festivalu v Cannes, kam bývají komedie zařazovány jen výjimečně. Berme to tedy jako gesto dramaturgů přehlídky, kteří se tak vyjádřili ke společensky, politicky a rasově napjaté situaci v dnešních USA. Lee se jim na tiskové konferenci odvděčil dštěním ohně a síry na současného amerického prezidenta Trumpa. Gesto vyslala i porota hlavní soutěže, jež BlacKkKlansmanovi udělila Velkou cenu, druhé nejvyšší ocenění. Do amerických kin pak film nastoupil 10. srpna – symbolicky v den ročního výročí sjezdu bílých xenofobů v Charlottesville ve Virginii, jemuž je závěr snímku věnovaný. Film vychází z pamětí skutečného policisty Rona Stallwortha, které vyšly v roce 2014. Stallworth se stal prvním afroamerickým členem policejního sboru ve městě Colorado Springs. Z nováčka se vypracoval mezi agenty v utajení a z této pozice dokázal infiltrovat místní buňku Ku Klux Klanu. Kvůli své barvě pleti samozřejmě nemohl docházet na setkání členů osobně, a tak na ně vysílal bílého kolegu z protidrogového oddělení a sám s „klanem“ udržoval čilé spojení telefonicky. Jednou se dokonce dovolal až samotnému šéfovi celého KKK Davidu Dukeovi. Postěžoval si mu, že mu stále nepřišla jeho členská legitimace. Duke mu ji obratem poslal s omluvou a vlastnoručním podpisem a Stallworth si ji zarámovanou „pyšně“ pověsil nad stůl na služebně. Podobně komicky absurdních až neuvěřitelných momentů je BlacKkKlansman plný. Coby režisér a spoluautor scénáře se Spike Lee ani nemusí moc snažit, aby z příběhu udělal frašku. Před sklouznutím k nemístně bezbřehé švandě se ale kromě vážnosti tématu brání i chytrým využíváním pravidel a mantinelů několika žánrů: vychází z postupů komedií o záměně osob a z takzvaných buddy movies – odlehčených podívaných stojících na dvojicích nesourodých hrdinů, nezřídka z policejního prostředí. Mezi nejznámější policejní buddy movies patří série Smrtonosná zbraň nebo 48 hodin a Dalších 48 hodin. Nesourodost jejich ústředních dvojic byla mimo jiné etnická: šlo o tým Afroameričana s bělochem, stejně jako v BlacKkKlansmanovi. V něm má Stallworth pozici o to těžší, že je u policie nováček a že se musí s nepokrytým rasismem potýkat nejen v rámci aktivit Ku Klux Klanu, ale i mezi kolegy na pracovišti. Mapování rasismu na mnoha úrovních od velkých dějinných událostí po každodenní život je důležitou linií Leeovy filmografie. Afroamerický režisér se proslavil dramatem Jednej správně nominovaným na Oscara, natočil biografii černošského vůdce Malcolm X, v dokumentární sérii Hurikán Katrina: rekviem o čtyřech dějstvích dokládal přezírání zejména černošských obětí titulní katastrofy, i do neangažovaného thrilleru Spojenec „propašoval“ holocaust… BlacKkKlansman je v tomto ohledu důležitý tím, že neukazuje jednoduše prstem na „zlé zlé xenofoby“, ale ilustruje, že téma rasy a etnicity je komplexní a citlivé. Ano, na jednu stranu tu jsou postavy bílých buranů, jejichž rasismus je okatý a primitivní. Ale Lee kritickým okem nahlíží i na tragikomické figurky z černého studentského hnutí, pro něž je boj za lidská práva stejně důležitý jako správně vyčesané afro nebo šik ohoz. Nejnosnější je etnický motiv v postavě bílého policisty Flipa Zimmermana, který zaskakování za Rona při osobních setkáních s klansmany bere nejdříve jako rutinu – a teprve časem se začne zamýšlet i nad svým, do té doby neuvědomovaným, židovským původem a vezme misi osobněji. Silná je také postava manželky jednoho z členů KKK, která hlasitě nadává „na negry, židáky a přistěhovalce“ jen proto, aby ji prostě měl někdo rád. Lee podstatnější momenty každodenního rasismu a motivací za ním možná až příliš překrývá nekomplikovaně komediálním dějem a přímočarým napětím: Ron s Flipem k sobě nacházejí cestu a baví se na účet připitomělých klansmanů, kteří jsou vykresleni jako karikatury, unikají hrozícímu odhalení svých identit a účastní se velkolepé šarády, kdy do města zavítá zmíněný David Duke. Nešetří se také postupy z dobových „blaxploitation“ filmů, vulgaritami a slovním humorem, jenž funguje i ve skvělém českém překladu. Do živého Lee tne jen občas a překvapivě neohrabaně. Klíčová je pasáž, kdy se vyprávění černošského starce o brutálním lynči afroamerického chlapce střídá s tragikomicky pompézním přijetím falešného Rona (tedy Flipa) do řad KKK: ano, tyhle rituály velkých bílých kluků nám můžou být k smíchu, ale v důsledku vedou ke skutečným krveprolitím. Stejně jako se to stalo při onom sjezdu rasistů v Charlottesville. Syrové dokumentární záběry z něj BlacKkKlansmana uzavírají. Lakonický projev Johna Davida Washingtona (syn Denzela Washingtona) a Adama Drivera (nové Star Wars, Muž, který zabil Dona Quijota), kteří ztvárnili Rona s Flipem, je nakažlivě vtipný a vedlejší role jsou obsazené výraznými typy (Topher Grace jako slabošský Duke, Michael Buscemi a Nicholas Turturro podobní svým známějším bratrům Steveovi a Johnovi). Účel zřejmě světí prostředky, a tak Lee k předání protixenofobního poselství zkrátka vědomě používá divácky vstřícnou komediální formu: rasismu se můžeme smát, ale to neznamená brát ho na lehkou váhu. BlacKkKlansman režie Spike Lee scénář Spike Lee, David Rabinowitz… Herecké obsazení John David Washington, Adam Driver, Topher Grace, Laura Harrier, Jasper Pääkkönen, Michael Buscemi… Délka 134 min. V kinech: od 16. srpna / Hodnocení: pozitivní Pro přehrání videa se připojte k internetu