kino / drama Text Vojtěch rynda | FOTO Film Europe, PROFIMEDIA.CZ Vojtěch Rynda český filmový publicista Fabrika Tohle není loupež, ale revoluce! Filmová recenze Vojty Ryndy Když lokální oligarcha Kalugin vytuneluje továrnu kdesi na ruském venkově a pošle její zaměstnance bez výplaty na dlažbu, postaví se na odpor jediný z nich. Nemluvný chlap s nevyjasněnou minulostí a přezdívkou Šedivec se rozhodne Kalugina „zmáčknout“… S cenárista a režisér Jurij Bykov se ve strhujícím thrilleru Fabrika strefuje do mnoha nešvarů současného Ruska. Na nekonečném obzoru širé ruské pláně se tyčí šedivá továrna. Po silnici mezi poli k ní směrem od města kráčí osamělý zachmuřený muž bez jednoho oka a nevšímá si autobusu s dalšími dělníky, který ho u brány míjí. Na svém místě v hale je jako první. Spustí stroj na ohýbání tyčí a obrovskýma rukama do něj začne ládovat železa. Továrna se pomalu plní lidmi… Jurij Bykov svůj film Fabrika otevírá v až westernově ponuré náladě. Zároveň hned od začátku jasně načrtává divadelní půdorys, na kterém se bude dění odehrávat: disciplinovaně dodrží trojí jednotu místa, času a děje, protože konflikt Šedivce, oligarchy Kalugina a několika dalších figur prostředí továrny téměř neopustí a stihne se završit během jediné noci. Ruský způsob westernu Když si Kalugin nechá svolat osazenstvo továrny a vyhlásí, že provoz poběží jen do konce měsíce a výplaty budou bůhvíkdy, dělníci sice nahlas reptají, ale na víc se nezmůžou. Někteří z nich v závodu pracují už od socialistických časů a mzdu nedostali několik měsíců, ale musejí živit rodiny a jsou rádi aspoň za ten horizont pár týdnů a mlhavou naději na nějaké peníze. Úplně stejně po sobě z existenčních důvodů nechávají dupat i vedlejší postavy ve westernech – vesničané v Sedmi statečných, obyvatelé městečka ve V pravé poledne a „stafáž“ mnoha dalších podobných filmů. Šedivec je pak typický osamělý hrdina, bojovník za spravedlnost s až romanticky vypjatým étosem, kterému se podaří stáhnout na svou stranu hrstku váhavých dalších. S několika spolupracovníky vypracuje riskantní plán: na opuštěné příjezdové silnici k továrně Kalugina na jeho pravidelné cestě unesou, zamknou ho v areálu a vymění za tučné výkupné. Jenže nálada se rychle změní v thrillerovou: zneškodnění ochranky neproběhne bez problémů a do vyjednávání s milionářovou soukromou bezpečnostní službou se brzy nečekaně zapojí policie, dokonce speciální jednotka. I když nikdo nemá ponětí, kdo ji zavolal nebo jak se o akci dozvěděla. Tři principy Ať už zrovna čerpá z westernových nebo thrillerových inspirací, Bykov coby autor scénáře i režisér nikdy neopouští schéma hry – a to v mnoha významech. Jedním z nich je onen význam dramaturgický: Fabrika je po drtivou většinu stopáže konverzačkou o několika postavách, která by se klidně mohla odehrávat na divadelních prknech. Zadruhé děj připomíná hru šachovou, protože figury musejí neustále kombinovat a promýšlet strategii na několik tahů dopředu. A do třetice jde o pověstnou hru na kočku a myš, protože poměry sil se průběžně mění a ten, kdo už se vidí, jak vychází vítězným krokem z bran továrny ven, se může během okamžiku ocitnout zase ve slepé uličce. Bykov hraje se skvěle napsanými postavami – jasnými typy načrtnutými několika málo ostrými tahy. O zachmuřeném Šedivci se toho (až do velkého finále) dozvíme jen minimum a velmi postupně, ale z letmého pohledu na hrozivě zjizvená záda, z toho, jak drží zbraň, nebo s jakou autoritou velí své „četě“, si uděláme jasnou představu. Velkou přirozenou autoritu v sobě nese i Kalugin, díky čemuž překračuje rámec jednorozměrného padoucha; sice jde o mafiána na první pohled, sakumprásk s luxusním autem, ochrankou a výrazem „na mě nikdo nemá“, ale zároveň lze z jeho jednání vycítit, že své impérium vybudoval i za pomoci velké šikovnosti a houževnatosti. Ústřední trojici doplňuje šéf Kaluginovy soukromé armády Anton – muž, jenž má ke svému konání stejně jako všichni ostatní své důvody a klidně mohl v dané chvíli stát na Šedivcově místě. Chudí proti bohatým Chytře vystavěný scénář pečlivě pracuje s dávkováním informací, s dějovými výpustkami i s náhlými a nečekanými zvraty: na scénu v jednu chvíli například dorazí i televizní štáb. Bykov vypráví úsporně a drží jednotnou atmosféru noci, ve které stále prší. Továrna (skutečná moskevská fabrika, v ateliéru se nenatáčelo) poskytuje vítaně strohé a syrové prostředí, které multitalentovaný Bykov doplňuje i výbornou minimalistickou hudbou s industriálními názvuky. Autor také přesně ví, kdy je třeba si od dialogů odpočinout, a ve vhodné chvíli do dramatu vsune hromadnou rvačku nebo přestřelku, která by se neztratila ani v hollywoodském akčním filmu. Fabrika je tedy precizně vysoustruženým dílem, již nad „pouhou“ žánrovou podívanou posouvá jeho společensko-kritická rovina. Továrna stojí na fiktivním místě a zastupuje tak tisíce podobných a Kalugin také vychází z mnoha možných předobrazů; Bykov se neinspiruje nějakou konkrétní událostí a nevypráví o tom, co se stalo, nýbrž zkoumá, co by se stát mohlo, kdyby tření mezi vrstvou bohatých a chudých v současném Rusku někde přešlo v požár. „Měls jim říct, že je to revoluce a ne loupež,“ křičí na zarputilého Šedivce z druhé strany barikády Anton. Bykov nechává v závěru filmu postavy promlouvat v teatrálních monolozích, kterými možná až příliš doslovně ilustruje své teze o tom, že systém lze změnit pouze násilím. Takové poselství je diskutabilní, ale zároveň odkazuje jak k ruské tradici anarchismu a bolševismu, tak i k současným hollywoodským thrillerům, jako byla například Nolanova trilogie o Batmanovi. Fabrika tak kromě napínavé podívané poskytuje i dost materiálu k přemýšlení. Pro přehrání videa se připojte k internetu Fabrika režie Jurij Bykov scénář Jurij Bykov Herecké obsazení Denis Švedov, Vladislav Abašin, Andrej Smoljakov, Kirill Poluchin, Alexandr Bucharov, Dmitrij Kuličkov, Ivan Jankovskij… Délka 109 min. V kinech: od 29. srpna / Hodnocení: Pozitivní