kino / historické drama Text Vojtěch rynda | FOTO Bontonfilm Vojtěch Rynda český filmový publicista Kronika vsi rozvrácené dějinami Filmová recenze Vojty Ryndy Kdo je ve vesnici v odlehlém koutu Československa Čech, Němec, Žid nebo Rakušan? A proč by na tom mělo záležet? Protože se píše rok 1938 a národnost bohužel hraje velkou roli. Historické drama Krajina ve stínu režiséra Bohdana Slámy a scenáristy Ivana Arsenjeva vypráví příběh podle skutečných událostí, během nichž dokázal soused sousedovi provést i to nejhorší. R ozmáchlá freska Krajina ve stínu jako by ani nebyla filmem Bohdana Slámy, který se dosud zaměřoval na komorní konverzační dramata ze současnosti jako Venkovský učitel nebo Štěstí. Ze Slámovy filmografie se jeho novinka vymyká řadou věcí: je jeho prvním historickým snímkem, prvním s černobílým obrazem, prvním s kolektivním hrdinou, prvním natočeným podle cizího scénáře... Krajina ve stínu navíc přerušuje režisérovo směřování ke komediálnímu žánru, naznačené snímky Čtyři slunce a Bába z ledu, v nichž nebyla o nepokrytě vtipné situace nouze. Tentokrát do smíchu nikomu není. Krajinou v názvu snímku je Vitorazsko a stínem národnostní otázky. O Vitorazsku, oblasti na dnešním česko-rakouském pomezí jihovýchodně od Třeboně, má u nás povědomí málokdo. Region se během staletí papírově přesouval mezi zeměmi Koruny české a Rakouskem, aniž by to jeho obyvatelé nějak zvlášť pocítili nebo řešili. Teprve 20. století se svými totalitami na něm zaúřadovalo mimořádně krutě. V roce 1920 byla část Vitorazska připojena k Československu a před druhou světovou válkou si tamní lidé museli vybrat svou národnost – opět jen na papíře, protože česky i německy uměli všichni stejně. V rozjitřené době se národnostní otázka stala záminkou k tragédiím – například k masakru, kdy bylo ve vesnici Tušť zavražděno čtrnáct jejích obyvatel. Klid před bouří Právě Tušťským masakrem, popsaným v knize historika Jána Mlynárika Tragédie Vitorazska 1945–1953, se inspiroval scenárista Ivan Arsenjev. Čerpal samozřejmě i z dalších pramenů – včetně vzpomínek pamětníka Ferdinanda Korbela, jehož rodiče jsou předobrazem ústředního páru filmu. To, že jde o pár ústřední, však není nijak zřejmé dobře polovinu stopáže. Arsenjev se Slámou totiž Krajinu ve stínu pojímají jako kolektivní portrét celé vesnice. Začíná se v roce 1938. Anšlus Rakouska nacistickým Německem někteří vítají, jiným je ukradený, ale hlavně má vesnice jiný důvod k oslavám: křtiny syna sedláka Karla a jeho ženy Marie. V hospodě se zpívá a tancuje, místní levičák Josef agituje promítáním sovětského velkofilmu Čapajev, německá frakce v čele s Karlovou sestrou Annou vyráží orodovat za posunutí hranic tak, aby ves spadala do Říše. Úplně pospolitě komunita nepůsobí, ale nic nenaznačuje, že by se v ní schylovalo ke zvěrstvům. Všeho moc škodí Jenže mezititulky ohlásí roky 1939, 1942, 1944 a další a divák (naštěstí bez polopatistického vysvětlování) ví, co to znamená. I v téhle vesnici dojde na kolaboraci s nacisty, deportace Židů, násilné osvobození Rudou armádou, odsun Němců (ať už ta nálepka padne na kohokoli), rabování majetku po nich, řádění revolučních gard, nástup stalinismu... Osvobození přijde po hodině děje – tedy ani ne v polovině filmu. Diváka v tu chvíli nemůže nepřepadnout jisté zoufalství: tuší, že po už tak nelehké hodině ho čeká ještě víc než dvakrát tolik o dost těžší podívané. Jistě, je nesmírně důležité si tyto kapitoly z českých dějin připomínat – tím spíš, že zrovna o masakrech při odsunu Němců se u nás veřejně nemluvilo ještě déle než o zločinech osvobození a kolektivizace. Problematické je však provedení. V Krajině ve stínu je všeho příliš: je moc dlouhá, pokrývá až moc témat, má přemrštěné množství postav. V takové situaci je téměř nemožné udržet pozornost, prožívat děj s postavami a uchovat si emocionální kapacitu nechávat se děním zasahovat. Problematický styl Film je vyprávěný prostřednictvím dlouhých záběrů, které většinou neopouštějí prostor návsi a okolních budov – hospody, radnice, obchodu. Kamera záběr obvykle začne u jedné z figur, nechá ji něco udělat nebo prohodit pár slov, pak se přesune na jiného protagonistu, od něj se zase odrazí na další postavu a děj... Působí to bohužel poněkud mechanicky, jako kdyby po návsi popocházely hračky natažené na klíček – tím spíš, když před kameru kterýsi asistent režie průběžně vhání husy, vzadu v záběru si děti na povel hrají v prachu a v dalším plánu ještě někdo další okopává na zahrádce tuřín, aby iluze vesnice vypadala co nejpapundeklověji. Podobně plochá je i většina postav. Oportunisty, konjunkturalisty nebo rovnou padouchy lze poznat na první pohled (většinou i kvůli obsazení podle typu), málokdo projde nějakým vývojem (čest výjimkám jako je hospodská Anna v podání Petry Špalkové), figurky na šachovnici poslušně plní instrukce scenáristy. Konec dobrý, všechno dobré Až teprve v posledním dějství se najednou všechny problematické postupy vytratí a Krajina ve stínu má všechno to, co jí do té doby chybělo: výraznou hlavní postavu v osudem těžce zkoušené Marii, tah na bránu a drtivý emocionální dopad. Marie (vynikající Magdaléna Borová) je až anticky silnou hrdinkou, která dává předchozímu dění smysl – ale také zpětně dává vyniknout jeho roztříštěnosti. Tragédie vzniklé z národnostního pnutí v prostoru slovanské části Evropy lépe a palčivěji znázorňuje polská freska Volyň (2016). Situaci české vesnice rozervané dějinami zase skvěle zachycuje strhující drama Smuteční slavnost (1969), k níž Slámův film v závěru přímo odkazuje. Krajina ve stínu jako by se nemohla rozhodnout, jestli chce být velkolepá, nebo intimní. Je nesmírně cenné, že vznikla, je obdivuhodné, jak velký cíl si vytyčila, a je celkem pochopitelné, že ho úplně nedosáhla. Stává se ale vítaným kamenem do mozaiky žánru českého venkovského dramatu a určitě i milníkem na cestě k přijetí toho, jak zbytečně přeceňovaný je ve střední Evropě celý koncept národnosti. Pro přehrání videa se připojte k internetu Krajina ve stínu REŽIE Bohdan Sláma SCÉNÁŘ Ivan Arsenjev HERECKÉ OBSAZENÍ Magdaléna Borová, Stanislav Majer, Csongor Kassai, Barbora Poláková, Pavel Nový, Petra Špalková, Zuzana Kronerová… DÉLKA 135 min. V kinech: od 10. září / Hodnocení: Pozitivní