kino / akční Kamil Fila český filmový recenzent a kritik www.jestevetsikritik.cz Kingsman druhý odhaluje své slabiny recenze ještě většího kritika Kamila Fily Text kamil fila | FOTO CinemArt Před třemi lety přišel britský režisér Matthew Vaughn s adaptací komiksu Kingsman od skotského scenáristy Marka Millara. Oba tito pozdní čtyřicátníci se tu vyřádili na špionážním žánru tím způsobem, že zdůraznili obrovský kontrast mezi elegancí v oblékání a vystupování britských tajných agentů s brutalitou jejich akcí. K ingsman je především pygmalionským příběhem o tom, jak se z britského teenagerského páska („čáva“) stane kultivovaný chlapec v obleku, čili v zásadě zveličená verze toho, jak musel vyspět i James Bond. Dvojka pak nabízí to, co dnes bývá standardem – více hereckých hvězd (nyní například Channinga Tatuma, Jeffa Bridgese a Halle Berry), více prostředí, rekvizit a taky stopáže. Nynější 140minutová nálož se už pohybuje na hranici snesitelnosti, kdy tolik zábavy ani nejde ve zdraví a bez únavy pojmout. Oproti jedničce, založené na hodně pubertálním humoru, se dvojka co do sexuálních narážek zdá být uměřenější. Celkově ale pokračování vyznívá nejen méně morálně zkaženě, ale i méně kreativně a více předvídatelně. Převyprávět syžet Kingsman: Zlatý kruh se rovná tomu, poslouchat deváťáka blábolit po prvním jointu. Šéfka největšího drogového kartelu Poppy (Julianne Moore) sídlí v kambodžské džungli, kde si postavila kýčovité miniměstečko ve stylu 50. let. Unesla sem Eltona Johna, aby jí hrál na klavír, hlídají ji tu robotičtí psi a nehodné zaměstnance mele ve mlýnku na maso a dělá z nich hamburgery. Většina Kingsmenů je zabita při raketovém útoku a zbylí dva členové se musejí dát dohromady s podobnou supertajnou americkou agentskou organizací Statesmenů, kteří se nevěnují zástěrkově krejčovství, ale pálení whiskey. Všichni jejich agenti se jmenují podle druhů alkoholu a ten nejknírkatější z nich vlastní elektrické řezací laso. Asi nemusím pokračovat, představu už máte… Od Matthewa Vaughna bychom mohli očekávat, že pravidla sequelů bude nějak překračovat a podrývat. Ve snímku Kingsman: Zlatý kruh se ale dočkáme jenom vymazlené akce – dlouhých, střídavě zpomalovaných a zrychlovaných záběrů, kdy kamera krouží kolem postav. V těchto momentech film vypadá jako hra na playstationu čtyřce, nebo spíš budoucí pětce a celá choreografie pohybů vyvolává zasloužený obdiv a občasný smích vycházející z naprosté absurdity některých akcí. Zásadní otázkou však je, zda jde o parodii, satiru, poctu, nebo pastiš. Dobré špionážní parodie jako Austin Powers nebo stařičký Muž z Acapulca se nikdy nesnažily být úžasné v akčních pasážích. Společenskou satirou film není, naopak je sociálně dost konzervativní, k čemuž se ještě dostaneme. Přímou poctou ničemu také není, spíše vypadá jako směs nápadů někoho, kdo dostal k dispozici dost peněz, aby se vyblbnul, a přitom ví, že by mu seriózní film nikdo nesvěřil, respektive že je v určitém žánru, jako je ten špionážní, obtížné zůstat seriózní. V poslední době se to dařilo jen sérii o Jasonu Bourneovi a velmi kolísavě tuto otázku řešili tvůrci Mission: Impossible. Parodovat ale dnes Bonda? Bondovky našly nový dech a energii a ve své momentální podobě jsou neparodovatelné. Vůči čemu se tedy Kingsman vymezuje, pakliže vůbec vůči něčemu? A proč by parodie měla mít skvělé, vtahující a obdivuhodné akční scény? Jediným opravdu parodickým momentem tu je, když Elton John začne používat kung-fu, jinak se nás film snaží ohromit. Pastiš definovaný někdy jako „parodie bez humoru“ či pouhá nápodoba nějakého stylu je čím dál více převažující formou kinematografie. Kdysi byl za něj označován například i Indiana Jones, ale u něj pořád bylo možné brát ho vážně, protože hrdina prožíval fyzicky vyčerpávající útrapy. V nynějším světě superšpionů, kde je díky digitálním trikům možné cokoli a vše je prováděno s až příliš velkou lehkostí, najednou mizí i dosavadní výhoda pastiše – být vzpomínkou na něco starého, ale udělat to v drsnější podobě. V Kingsmanovi létá vzduchem hodně krve, ale nebereme ho vážněji než staré bondovky s Rogerem Moorem. Tato nevyhraněnost však není největší problém. Obdivovat něco naprázdno je koneckonců možné – vypadá to skvěle, navíc k tomu většinou hraje nějaká ironická hudba, což samo o sobě je legrační. Problém je až to, že Kingsmeni nejsou úplně prázdní. Všechno tu existuje jen proto, aby se zakrylo, že film je pevně konzervativní. A tak jako v prvním díle potírali „šílené environmentalisty“, ve dvojce se zase brojí proti legalizaci drog. Ano, je to fascinující, tento násilný, sprostý a sexuální tematikou prošpikovaný film říká jasně: jakákoli jiná než stávající drogová legislativa je nemyslitelná a ti, kdo by ji chtěli změnit, jsou šílenci, co melou a jedí karbanátky z lidského masa. Samozřejmě vždy jde říct: Neberte zábavu tak vážně. Jenomže tady nejde jenom o nahodilé antiekologické nebo antiliberální postoje. Film celým svým stylem oslavuje staré (fakticky neexistující) zlaté časy, kdy muži chodili v oblecích nebo nosili kovbojské klobouky, pili vybrané druhy alkoholu a z pozice toho, že jsou bohatí běloši, můžou střílet všechny ostatní, přičemž jim ženy padají k nohám. Kingsmeni se tváří, že nemají nic společného s královnou, že jsou mezinárodní a nezávislí, ale přitom oslavují ideály staré Británie víc než současný Bond. Nejsou v tom ani trochu parodičtí, satiričtí a zpochybňující, ale říkají, že být mladý bílý muž je strašně cool – akorát můžete volně přecházet v odívání mezi gentlemanem a chavem. To je jediný pokrok a zároveň trik – být zdánlivě svobodný, a přitom plně oddaný dané organizaci. Pro přehrání videa se připojte k internetu Kingsman: Zlatý kruh režie Matthew Vaughn Scénář Matthew Vaughn, Jane Goldman Herecké obsazení Taron Egerton, Halle Berry, Julianne Moore, Channing Tatum, Colin Firth, Mark Strong, Sophie Cookson, Pedro Pascal… Délka 141 min. V kinech: od 21. září / Hodnocení: neutrální