kino / drama Text Vojtěch rynda | FOTO CinemArt Vojtěch Rynda český filmový publicista Bezstarostná jízda bez občanky Všechno bude Filmová recenze Vojty Ryndy Všechno bude, říkají si dva kluci, když v ukradeném Audi cestují napříč republikou. Ano, ale některých životních lekcí se možná dočkají dřív, než by potřebovali. Režisér Olmo Omerzu v hořkosladké roadmovie opět vysílá dospívající hrdiny na příliš brzký střet se světem dospělých. Všechno bude je českým kandidátem na Oscara. O lmo Omerzu, absolvent FAMU původem ze slovinské Lublaně, už další filmy o klucích předčasně konfrontovaných s dospěláckou realitou točit nechtěl. Aspoň ne nějaký čas: se svými úspěšnými předchozími snímky postavenými na tomto základě, středometrážní Příliš mladou nocí a celovečerním debutem Rodinný film, dané téma prozkoumal důkladně. Scénář Petra Pýchy mu ale učaroval. Pýcha má jistě i díky své původní profesi učitele pro dospívající hrdiny nepřehlédnutelný cit: čtrnáctiletý Mára a o dva roky mladší Heduš, které vysílá na cestu s nejasným koncem, opravdu působí naprosto autenticky a věrohodně. Do té míry, že scénář nemusí jejich sociální pozadí příliš vykreslovat: dovedeme si ho představit. Ze sem tam utroušených zmínek se sice dozvíme, že Márova máma, prodavačka z Kauflandu, se o syna nezajímá, ale není to nic, co bychom už netušili. Pýcha si navíc dává sympaticky záležet na tom, aby informace dávkoval jakoby nahodile a aby na ně nebylo úplně spolehnutí. Kluci si přece rádi vymýšlejí, aby udělali dojem – takže to s tou holkou, kterou prý Mára „zbouchnul“ doma v severočeské Bílině, asi nebude tak horké. Jednu věc ale víme jistě: někde po cestě posádku auta odchytí policie a přinejmenším Mára skončí na služebně. Film skáče v příběhu dopředu a zase zpátky a očekávání, jak se obě místa spojí, udržuje diváka v příjemném napětí. Všechno bude nikam nepospíchá, stejně jako jeho dětští hrdinové. Nehrnou se nijak zvlášť rychle kupředu ani na své „bezstarostné jízdě“ českou krajinou, ani ve svých životech, do kterých nevykročili s úplně nejlépe rozdanými kartami. Omerzuův a Pýchův film oslavuje ten pocit svobody a volnosti, kdy má člověk všechno teprve před sebou. Mára s Hedušem vlastně ani netuší, jak moc jim starší postavy snímku závidí. Ušmudlaná stopařka Bára, která pořádně neví, co chce, a tak se schází a zase rozchází se svým přítelem – vesnickým motorkářem. Policista, jenž se v pracovní době vytrácí na upocený „sexíček“. Nebo jeho kolegyně – životem, prací a šedí maloměstské existence ubitá ženská, která skrze polapeného Máru nejspíš přesně vidí, kým kdysi byla a kým je teď. Právě souboj mezi vyhořelou policistkou a vzpurným Márou představuje největší drama v dramaturgicky velmi rozvolněném filmu. Generační střetnutí dopadne tak, jak bohužel musí, ale před tím nabídne na minimalistické ploše strhující přetahovanou, napínavou jako šachová partie velmistrů. Policistka z kluka potřebuje vytáhnout, odkud přijel, a Mára jí vzdoruje s klackovitým fanfarónstvím, pod kterým se krčí okřikovaná dušička kluka, co jen chce, aby mu někdo věnoval pozornost. Na cestě mezitím dochází k epizodám, z nichž krystalizují povahy kluků a dychtivě snová nálada jejich momentálního životního okamžiku. Bára je samozřejmě zasvětí do tajemství sexu, slibují si. Potom určitě dojedou až do Francie a vstoupí do cizinecké legie. Ale místo toho Mára s Hedušem musejí zachraňovat vořecha, kterého chce jeho majitel utopit v rybníku, plánovanou „noc vášní“ prodrkotají pod jedním spacákem bez Báry a ani setkání s Márovým milovaným dědou nedopadne zdaleka tak, jak si chlapec představoval. Omerzu s Pýchou na budování postav mladíků skvěle spolupracují. Scenárista jim vkládá do úst dokonale přesně odposlouchané repliky, jež mají ke spisovnosti pořádně daleko. (Scénář původně vznikal pro rozhlas, ale míra vulgarity byla pro éter nepřijatelná.) Režisér pak „pány kluky“ v podání neherců Tomáše Mrvíka a Jana Františka Uhera vede jen natolik pevnou rukou, aby jim neubral na přirozenosti, a v duchu československé nové vlny jejich projev umně spojuje s výrazem zkušených herců – Lenky Vlasákové (policistka) a Elišky Křenkové (Bára), jež chlapce na place herecky připravovala. Film je vyprávěný rozvolněně a minimalisticky: do děje za postavami skáče rovnou bez představování, vedlejší figury nechává přicházet a zase se jich zbavuje, nedovysvětluje jejich motivace, nechává věci plout stejně snadno, jako se nikým nehledané Audi posouvá lhostejnou a nevlídnou zimní krajinou. V ní Omerzuův stálý kameraman Lukáš Milota nachází nenápadnou tichou krásu, stejně křehkou, jako jsou přes všechno okaté machrování a obhroublé hlášky křehké i duše těch dvou usoplených uprchlíků. Všechno bude je název trefný i poměrně hořký: něco z těch klukovských snů se možná i splní, ale jindy a jinak, než si Mára s Hedušem představovali. Ale pokud budou mít štěstí, nestanou se z nich ti, na něž na své cestě narazili. Správný směr jim bude připomínat ta nádherně absurdní vzpoura proti světu dospělých, kterou nakonec dokázali zrealizovat. Obecně srozumitelným příběhem (nebo spíše jen situací) vycházejícím ze skutečných událostí a ostatně i tou malou nadějí v závěru dokáže Všechno bude oslovit nejširší publikum nejen u nás, ale i v zahraničí: film na festivalu v Karlových Varech získal Cenu za režii, nedávno byl s úspěchem uveden na prestižní přehlídce v Torontu a za Českou republiku byl vyslán na Oscary. Takže všechno bude? Všechno bude režie Olmo Omerzu scénář Petr Pýcha Herecké obsazení Tomáš Mrvík, Jan František Uher, Eliška Křenková, Lenka Vlasáková, Martin Pechlát, Štěpán Kozub, Zdeněk Mucha… Délka 85 min. V kinech: od 6. září / Hodnocení: pozitivní Pro přehrání videa se připojte k internetu