kino / drama Text Vojtěch rynda | FOTO Bontonfilm Vojtěch Rynda český filmový publicista Nemoc jako šance vidět věci jak jsou Filmová recenze Vojty Ryndy Anja má rakovinu. Zřejmě neléčitelnou. Filmů s rakovinou v hlavní roli je spousta a mnohdy používají zákeřnou nemoc jen jako záminku k laciným emocím. Skandinávské drama Naděje s Andreou Hovig a Stellanem Skarsgårdem v hlavních rolích však na výchozí diagnóze staví střízlivý portrét jednoho vztahu a citlivé zachycení dynamiky v rámci určitého typu rodinného soužití. D ivadelní režisérka Anja má po premiéře tanečního představení. Nová inscenace slaví úspěch u publika i u kritiky, ale Anja toho o ní své rodině vlastně ani moc neřekla: je zvyklá na to, že doma se na její práci nebo potřeby ohled příliš nebere a že se od ní očekává hlavně zajištění běžného každodenního provozu. Když režisérka z premiéry dorazí domů, nijak ji nepřekvapí, že starší děti hlídaly mladší, zatímco její partner Tomas zůstal jako obvykle v práci dlouho do noci. Kdyby ji aspoň pořád tak nebolela hlava... Výchozí nastavení filmu Naděje je načrtnuto lehkou rukou bez vodění diváka za ručičku a zároveň s pozorovatelským odstupem. Předznamenává tak až chirurgicky přesné, ale nikoliv odcizené vypravěčství, jímž scenáristka a režisérka Maria Sødahl na ploše několika dnů sleduje zásadní otřes v životě ženy, která si myslela, že v současných kolejích dojede až... Až do smrti, která je přece tak daleko a nikdo na ni ve všedním frmolu nemá čas myslet. Bezprostřední smrtelnost Úvod snímku také naznačuje, že důležitou roli v příběhu bude mít takzvaná patchworková rodina – tedy model, kdy spolu pohromadě žijí lidé několika generací „pozůstalí“ z předchozích vztahů. Anja a Tomas nejsou sezdaní, bydlí v jedné domácnosti se třemi vlastními dětmi a třemi staršími potomky z Tomasova někdejšího manželství a zřejmě u nich často pobývá i Anjin otec. Film se odehrává přes vánoční svátky – od 23. prosince, kdy se žena dozví diagnózu, do 2. ledna, kdy podstoupí operaci. Vánoce v Naději, podobně jako rakovina, nejsou zneužité jako laciný způsob ke vzbuzování dojetí, nýbrž fungují coby přirozený katalyzátor dění. Do zmíněného časového období pochopitelně spadá i příchod nového roku a scenáristka do příběhu navíc zapracovala i svatbu a Anjiny narozeniny. Je to rozhodnutí možná poněkud překvapivé, ale opět funkční, protože všechny tyto události jsou přechodovými rituály, které člověku pomáhají uvědomovat si plynutí času, lidské role ve společnosti a samozřejmě i vlastní smrtelnost. Velmi civilně Naděje hlavní hrdiny ukazuje realisticky, bez lichotivého nasvícení. Anja (Andrea Bræin Hovig, známá u nás hlavně z thrillerového seriálu Mammon) není žádná hrdinná bojovnice s osudem, která by nás měla oslňovat svou silou a odhodlaností: je to obyčejná, už tak životem poněkud unavená ženská, jíž diagnóza pomáhá zbavit se iluzí o svém partnerovi i o sobě samé. A jak v jednu chvíli zmíní Tomas, těžko říct, za co z jejího současného, často nepříjemného chování může nemoc, za co koňské dávky léků, které bere, a co je Anja sama. Tomas (spolehlivý Stellan Skarsgård, jenž září v libovolném žánru – v poslední době například v dramatickém seriálu Černobyl nebo v romantickém muzikálu Mamma Mia! Here We Go Again) pak zpočátku působí poněkud jako slaboch, který provoz rodiny nechával na partnerce, zatímco utíkal k práci, za niž od svého okolí vyžadoval obdiv a uznání. Nenadálá situace ho nicméně přiměje přijmout zodpovědnost, poskytnout partnerce co možná největší oporu a možná se dokonce stát lepším člověkem. Vrstevnaté vyprávění Film je vyprávěný prostřednictvím dialogů, které dávají oběma hereckým představitelům velkorysý prostor k široké škále emocí od zoufalství přes hořkost i opatrnou naději až po záblesky štěstí, a skrze hromadnější scény, v nichž zase vyniká dynamika v rámci rodiny i okruhu přátel na ni napojených. Maria Sødahl režíruje nenápadně, skoro jako by nechávala dění před kamerou – ono často dramatické přelévání emocí i siločáry uvnitř kolektivu – probíhat samovolně, ale zdání klame. Naděje je film navenek skandinávsky strohý, ale pod jeho možná až odtažitým povrchem pulzuje láva vnitřních hnutí postav. Další kvalitou Naděje je nedořečenost – a ta se zdaleka netýká jen velmi otevřeného konce. Sødahl něčí hnutí mysli často jen naznačí a nechá na divákovi, aby si udělal obrázek sám. Skutečně chce Anja Tomasovi „podstrčit“ svou kamarádku Veru, aby se měl po její smrti kdo starat o děti? Kaje se Tomas za svou předchozí pohodlnost ve vztahu, nebo má jen černé svědomí? Tuší Anjin otec, co se děje za zdánlivě pohodovým vánočním děním, jak někdy naznačují jeho pohledy? Mlčenlivé pohledy ve snímku vůbec často zastupují slova: třeba když se Anja dívá za odjíždějícím otcem, nic neřekne, ale nám je jasné, že přemýšlí, zda ho vidí naposled. Vynikající je také způsob, jakým autorka filmu divákovi nabízí alternativní pohled na situaci očima jedné z dcer, šestnáctileté Julie. Slovem nebo obrazem Jiné situace naopak dialogy nešetří a jsou ve své záměrné doslovnosti až kruté. Zoufalá snaha ústředního páru získat v nemocnici aspoň nějaké rady ohledně toho, jak situaci sdělit dětem. Drsná „hra na pravdu“ v autě, kdy si Anja s Tomasem navzájem přiznávají své nevěry. Debata o rodině, kdy Anja říká „my vůbec nedržíme pohromadě“ (což se nakonec neukáže být pravdou, přičemž krásná vánoční scéna, v níž celá rodina u stromečku zavalí vlastními těly chudáka Tomase, působí jako neokázalý důkaz sounáležitosti). Nebo předsvatební hádka, při které se Anjiny nejistoty, pochybnosti a frustrace vyvalí jako hnis z proříznutého vředu. Naděje je film nelehký, nelichotivý, ale také nedrásavý: vyhýbá se extrémně vypjatým výjevům i scénám velké fyzické bolesti, jež k rakovině samozřejmě také patří. Není to alibismus, nýbrž zvolený úhel pohledu: Naděje působí civilně a spíš než samotný konec ji zajímá proces přijetí stavu věcí a rozhodování se, co dělat dál. Co bude dál, je vždycky nejisté, ale naděje je v tomhle boji povolený doping. Pro přehrání videa se připojte k internetu Naděje REŽIE Maria Sødahl SCÉNÁŘ Maria Sødahl HERECKÉ OBSAZENÍ Andrea Bræin Hovig, Stellan Skarsgård, Elli Rhiannon Müller Osbourne, Johannes Joner, Steinar Klouman Hallert… DÉLKA 126 min. V kinech: od 24. září / Hodnocení: Pozitivní