Recenze kino Instalatér z Tuchlovic recenze ještě většího kritika Kamila Fily Text Kamil Fila | FOTo Falcon Tomáš Vorel točí komedie, u nichž si už dlouho nemůžeme být jistí, zda má jít o satiry, nebo ne. Na prahu šedesátky přichází se svým desátým celovečerní filmem s odzbrojujícně banálním názvem Instalatér z Tuchlovic o neoženitelném vesničanovi, jemuž sice chybí láska, ale zároveň i nějaký orgán, kterým by ji mohl opravdu cítit. Více než kdy předtím představuje Vorel v tomto snímku všechny hrůzy malého českého světa jako druh roztomilých svérázností. A reklamní a televizní všudybyl, Jakub Kohák, zde předvádí svou dosud největší filmovou kreaci, s aspirací na to stát se kultovní postavičkou, podobně jako svého času třeba Pavel Landovský coby mladý Boháček. A to vše prý vzniklo na motivy skutečného příběhu jistého pana Timoteje Šulky. Jak tohle může dopadnout? A čkoli je snadné si Jakuba Koháka z různých důvodů neoblíbit, v Instalatérovi z Tuchlovic bylo jeho excentrické neherectví utlumeno způsobem, jenž mu dává vyniknout uprostřed ostatních herců, kteří přehrávají tradičně „o sto Vorel“. Působí tak najednou dojemně prostě mezi burany a hysterkami jako poslední závan citlivého lidství. Což je pochopitelně strašlivý paradox, protože jeho čtyřicetiletý instalatér Luboš Cafourek je člověk bez téměř jakýchkoli emocí, přísně technický typ nechápající sociální vazby. Při sledování filmu dokonce můžeme přemýšlet, zda měl Luboš být pouze další podivín ve vorlovském univerzu různých „skřítků“, nebo je to již postava s nějakou vážnou diagnózou, kterou by měl hrát raději Ivan Trojan a získat za ni Českého lva. Jenomže Luboš stále zůstává víceméně jedinou nevinnou postavou na plátně – ať už nevinnou proto, že nikomu dalšímu vědomě neubližuje (jen trochu trápí maminku tím, že zůstává natrvalo v mamahotelu), nebo proto, že nechápe složitější souvislosti, ani se naopak neoddává primitivnímu rasismu. Je to postava z rodu Chaplinovských tuláků, pana Hulota od Jacquese Tatiho, tak trochu Mr. Bean nebo Forrest Gump, a co si jen vzpomenete za dojemné blbečky, kteří buď zcela mlčí, nebo jen sem tam utrousí holou větu, jež většinou zaúčinkuje jako vtip. Tyto vtipy realitu většinou nevystihují a působí naopak legračně, protože ji redukují. Tomáš Vorel vždy rád směřoval ke grotesce, která mu umožňovala svět zjednodušit a ve své vyhraněnosti a až neohrabané hranatosti dát vyniknout i hrůzně surovým stránkám lidské povahy. V jeho filmech od Cesty z města přes Skřítka, Gympl až k Ulovit miliardáře se postavy chovají téměř výhradně odporně, sobecky a beze špetky empatie. Vorel však nikdy nedospěl k tomu, že by jeho filmy byly trefně pichlavé a dobově zacílené jako u Věry Chytilové. Většina jeho snímků vyhlíží spíš tupě a rádoby satirické šlehy prozrazují věkovou dezorientaci toho typu, jakou mají padesátiletí fotříci, kteří nosí kapsáče a myslí si, že jsou stále duchem mladí a mohou tancovat na stejnou hudbu jako jejich potomci. Součástí Vorlovy poetiky i světonázoru už dlouho zůstává odpor k městské civilizaci smíšený s fascinací venkovem, kde, jak by řekl F. X. Šalda, lidé již „přírodu opustili, ale kulturu nenašli“. Vorlovy postavy chtějí utéct shonu města, ale venkovské idyly dosáhnout nemohou. Nejsem si ale jistý, že by z tohoto paradoxu autor něco dokázal vytěžit. Paradox totiž potřebuje i nějaký kontrast opozic, a ty u Vorla nevidíme. I to, co chápe jako pozitivní, je nakonec především naivní, neudržitelné, případně to z postav dělá hlupáky. A těžko říct, zda tím chce autor schválně tvrdit, že „pokud chcete být dobří lidé, nejste jenom za blbce před ostatními, ale jste vyloženě blbci a musíte se s tím smířit.“ Toto už zdaleka není „chvála bláznovství“ ani ironické sebemrskačství, ale rezignace na jakýkoli smysluplný odpor a promyšlenou alternativu. Vorla vždy táhla ke dnu jeho absence smyslu pro humor, který nahrazoval křečí. Jde o neprůstřelnou strategii – odsoudíte film jako neautentický a přehnaný a dostane se vám odpovědi, že je to tak schválně. Namísto jemnosti, snahy co nejvíc odposlechnout a vyhýbat se humpoláctví, to do nás Vorel pere plnou silou. Nejvíc nesnesitelný přitom byl v Ulovit miliardáře (2009) a nejvíce vnitřního klidu našel v Cestě do lesa (2012). Instalatér z Tuchlovic se zdá být jedním z jeho nejpozitivnějších děl – končí happy endem a hlavní hrdina nikdy nesejde z cesty, ale vždy si zachovává svou starosvětskou slušnost. Problém je v tom, že spousta negativních jevů v ději může být publikem čtena jako legrace, které se není potřeba vzdávat a dokonce tak nějak patří k české nátuře. Domácí násilí je tu hlavně proto, aby k hlavnímu hrdinovi mohla prchnout týraná žena. To, že si tím sama moc nepomohla a namísto agresora získala polo-impotentního polo-autistu, se ve finále neřeší. I v roce 2016 tu žádný Vietnamec neumí dobře česky, včetně náctileté školačky. Romové vždy budou hlavně podivné, trochu nebezpečné zjevy. Nechci tvrdit, že Tomáš Vorel je rasista – z filmu je dokonce patrné, že mu hrubý násilný rasismus nevoní – ale to neznamená, že by jiným, přesvědčeným rasistou film dokázal nějak otřást, protože všechny scény tu mají rozmarně přiožralou povahu. Film směřuje k poselství, že chudoba je krásná a ryzí a mentální degenerace téměř žádoucí, každopádně, všichni bychom si měli snížit nároky – na humor i na život obecně. Úvodní srovnání s Utrpením mladého Boháčka, jež sdílí s Instalatérem z Tuchlovic prakticky jen motiv venkovského balíka, který si nedovede najít partnerku, vychází pro Tomáše Vorla neradostně. Zatímco snímky z 60. let, které ukazovaly, že „dělný lid“ není zdravým jádrem společnosti, ale právě on stůně a nelze na jeho hodnotách stavět nic nového, byly svého druhu útokem na oficiální politiku a velká část humoru tkvěla v této podvratnosti. Tomáš Vorel s Instalatérem z Tuchlovic pokračuje v tom, že nás naopak ujišťuje, že jakákoli snaha se měnit je marná. Štěstí, byť maličké a ploché, k vám přijde, i když se o nic nesnažíte. Instalatér z Tuchlovic REŽIE Tomáš Vorel SCÉNÁŘ Tomáš Vorel HERECKÉ OBSAZENÍ Eva Holubová, Jakub Kohák, Petra Špalková, Filip Blažek, Jan Budař, Petr Čtvrtníček, Tomáš Matonoha, Bára Poláková V kinech: od 6. října | Hodnocení: Neutrální Youtube Kamil Fila český filmový recenzent a kritik Pro přehrání videa se připojte k internetu www.jestevetsikritik.cz